To jsou takové ideální představy, takto může fungovat maličká firma, nejlépe rodinná.

Mám i vlastní zkušenost. Jako výtvarnice na volné noze jsem i za totality byla zvyklá si zařídit vše od sehnání práce, obstarání materiálu až po její odevzdání. Po převratu jsem si zařídila menší firmu a předpokládala, že poběží tak, jak popisujete. Po čase jsem přibrala společnici a firmu jsme rozšířily. Každý měl svůj úkol a své místo. Předpokládala se i nějaká zodpovědnost. Dostali možnost i využívání třeba dílny nebo auta po pracovní době pro vlastní potřebu.

Výsledek: Kradli materiál, vyřizovali své kšefty v pracovní době, nestíhali svěřenou práci a firma šla pomalu do háje. Společnice odešla a zařídila se pro sebe a já ještě nějakou dobu táhla firmu zase sama posléze za pomocí dcery.

Nakonec jsme s dcerou firmu zlikvidovaly a založily si rodinnou jen spolu bez zaměstnanců. Firma vyžaduje hodně práce, ale konečně fungujeme bez problémů. Většinu výroby pořizujeme dodavatelsky.