Diskuse

Sbohem, Hustouši

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Z83u43z89a55n47a 68B95a79l44o88g73h58o16v43a

29. 5. 2017

Dvě mé kočičky zabilo auto a třetí asi nějaký pitomec, co trávil krysy. Poslední jsme měli 15 let. Bylo to děsivě traumatické jednu chvíli je mít, dalí nemít , zvlášť ty první dvě, které žili jen krátce než k nehodě došlo. Ale k truchlení patří zlost a já mohla být zlostná na vrahy v autech a pitomce nevzdělané - nemusela jsem se obviňovat sama. Obdivuji vás, nevím zdali bych se k eutanazii rozhodla . Jsem zbabělec . Nicméně hrobečky mám také - mám tu potřebu vědět, že jsou zvířátka uložena jak se patří a můžu jim na hrobečko zapálit svíčku. Ve vsi to dělali i sousedi a o dušičkách blikaly v zahradách světýlka nad hroby zvířecích kamarádů stejně jako nad rodinnými příslušníky a dvounohými přáteli.

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

D68a66n23a 22A42d10á89m65k32o12v49á

30. 4. 2017

Smutný příběh, ale i toto patří k životu.Těžko se loučíme s přítelem, který nás vyprovázel kus života.Rozumím vám.V

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M12a28r28t44i95n41a 97V61a44n33č88á91k31o27v81á

19. 4. 2017

Milá Evo, naprosto soucítím. Před několika lety mi vždy po roce, ještě k tomu na Vánoce, odešli po sobě tři moje chlupatá zlatíčka ve věku 11-12 let. Kočky s osobností, jaké se kolikrát ani u lidí nevídí. Kudýšek - mazel, který byl chodící antidepresivum pro každého, kdo potřeboval povzbudit, potěšit. Pak Málinka - její obrázek, jak obětavě hlídá klidný spánek nejprve jednoho a pak i druhého našeho syna od kolíbky až po velkou postel, nikdy nezapomenu. Oba také na ledviny, ze zdánlivě plné síly byli za několik týdnů pryč. S oběma jsem byla v posledních dnech doma, mohla jsem si dovolit vzít práci domů, spala jsem s nimi a domácnost řídila vsedě s pacientem na klíně... oba do posledních chvil předli a já jsem jim tak mohla aspoň maličko splatit všechnu lásku, kterou nám dávali po celý svůj kočičí život. A poslední rok, pár měsíců po tom, co jsem úzkostně očekávala výsledky preventivního testu na ledviny a on byl zcela v pořádku, nám během týdne na těžkou a neléčitelnou střevní infekci zemřela i třetí kočička, Lízinka, Kudýšova maminka a Málinčina sestra, obětavá pečovatelka o zdraví a pohodu obou koček i nás lidí a všech čtyř dětí, od kterých si nechala bez mrknutí líbit hlazení proti srsti, zkoumání veškeré kočičí anatomie a tahání hlavou vzhůru i dolů. Všechny jsem musela nechat uspat, všechny jsem při té strašné chvíli držela na klíně, všechny do poslední chvíle předly a já věřím, že byly rády, že při tom nebyly samy někde v neosobní ordinaci. (Ovšem srovnat se s pocitem viny za eutanazii, byť to bylo jediné humánní řešení, se mi dodnes úplně nepodařilo.)

Podle mne je správné oplácet svým zvířecím přátelům jejich lásku svou a nesrovnávat investice do péče s investicemi na jiné bohulibé účely. V ideálním případě je dobré mít obé v jakési rovnováze...

Přeju Vám hodně sil. Zítra půjdu zasadit nějaké nové, veselé kytičky na hrobečky všech tří (a jedné, která se k nám přibydlela, ale zemřela po pouhých dvou letech na otravu), máme je na zahradě pod jalovci a jabloní.

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

E88v96a 53N55é79m95e58t51h96o53v16á

19. 4. 2017

Milá Evi, vyjímečně si přečti reakce!!!!

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

S69o50ň29a 91P43r40a70ž36á12k72o63v80á

17. 4. 2017

Tohle je moc těžké, prožívali jsme to doma před rokem a půl. Poslali jsme naši kočku Lindu také do kočičího nebe, já se dlouho potýkala s otázkou, jestli to nebylo předčasné nebo jestli to nemělo být dříve... Jsem s vámi, držte se.V

2 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M82i54l50e68n23a 21K50l84o34u24č88k54o19v68á

17. 4. 2017

Nikdy bych nenechala kočičky v kafilerce. Na zahradě máme 10 hrobecku, všechno kocourci-nalezenci, kteří si nás sami našli, opuštění, zbedovani. Dožili se maximálně cca 7-8 roků a museli jsme je nechat uspat. Život na ulici na nich zanechal následky. Osud chtěl, že pokaždé, když jsme jednoho pohřbili a řekli si, že už žádného nechceme, pritoulal se ke dveřím další a další. Kromě jednoho jsem při jejich odchazeni byla vzdy s nimi, hladila je, držela za pacinku. Asi jsem cvok, ale kočky jsou moje druhé já. Hezký článek, dávám karmu.V

9 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít
Reklama

L72e60o52n57a 21B57l93a75h49o64v30á

17. 4. 2017

Paní Mileno, mám to úplně stejné... po každém srdcervoucím odchodu našeho kočičího kamaráda či kamarádky si říkám, že už nikdy. A za čas mi otrne a zase neodolám... Nikdy na tu poslední chvíli s nimi nejezdím na veterinu, vždycky si zavolám veterináře domů, všichni se s odcházejícím miláčkem rozloučíme, poděkujeme mu za všechno, čím nás obohatil... Mám připravenou vypranou a nažehlenou velkou osušku, do které ho veterinář zabalí a pak balíček uložíme pod starou jabloň na zahradě. Když rozkvete, beru to jako poctu těm kočičím kamarádům. Pokaždé mě zaskočí ta obrovská bolest, která tyto odchody provází...

2 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M72i95l86e29n67a 46K97l44o55u83č41k67o55v73á

17. 4. 2017

Děkuji, jsem ráda, že nejsem blázen jenom já. Zapomněla jsem napsat, ze v současné době máme dva chlupaté kousky.

1 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J27i81t64k61a 59Š80t56a40n90c82l58o77v17á

17. 4. 2017

Evo, již třikrát jsme museli volit toto Sbohem. Pro naše pejsky jsme udělali vše, co bylo v našich silách, ale takový je prostě život. Máme je na zahradě, tam kde byli nejraději, tak jsou stále s námi a s láskou vzpomínáme, jak nám obohatili život. Jedinou náplastí na smutek, nám vždycky byl nový přírůstek, nový život.V

9 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J95a23n 26P61r81a54ž81á93k

17. 4. 2017

Cítím s Vámi, Evo, tuto situaci jsme řešili už několikrát a vždy to bylo nesmírně tíživé. Člověk se snaží odhadnout, jestli má jeho zvíře ještě alespoň nějakou radost ze života a když dojde k názoru, že už se jenom trápí, tak přistoupí k uspání. A poté si ještě dlouho klade otázku, zda se zachoval správně.

Držte seV

8 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J53i14n85d88ř68i14š23k50a 23B98u42r69g92e59r97o23v29á

17. 4. 2017

Já své mazlíčky vždycky pochovala v místě, kde to měli nejraději. Jen u jedné fenečky jsem udělala výjimku, je za hřbitovní zdí z druhé strany od manžela. Milovala ho, jsou tam spolu, blízko luk. Jinak v zahradě u domu, dodržela jsem vzdálenost od studny své i sousedů, většinou u plotu u vrat, kde mě vyhlíželi, až dorazím z "lovu", kam denně vycházím.:-) V dece, aby tělíčko pěkně splynulo s přírodou, ne v igelitu. S hračkami a kouskem něčeho ode mě. Dětinské? Možná, ale pro mě znamenají moji psi hodně, snad proto, že podle čínského horoskopu jsem PES!;-D

6 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J18a72r46o23s27l78a32v53a 29B46o62ž11í12k46o24v50á

17. 4. 2017

Paní Jindřiško, jsem také Pes ;-). Zvířátka, které nás opustily, pohřbíváme přibližně stejně, jako vy, máme obrovskou zahradu, takže nemusíme řešit vzdálenosti odnikud, ale stejně jsem je chtěla mít tak nějak nejblíž, jak to šlo. Mají svůj hřbitůvek mezi modřínem a břízou, v místech, kde leží, je vždy tráva daleko vyšší a zelenější, takže vím, že se vrátily zemi, přírodě. My tam máme tak půl na půl pejsky a kočičky, holuba, a jedno lišče. ;-(

Ztráta kocourka paní Hauserové mě mrzí, osmý rok bývá někdy zlomový, tou dobou začínají ledviny zlobit. I Mušence začaly. Někdy zvířátka chtějí a mají vůli bojovat, někdy ne, to se těžko ovlivňuje. Naše čtyři kočičky jsou zhruba v tomto věku, něco mladší, něco starší, ledviny zatím nezlobí. Zase zlobí něco jiného. To je těžký.

5 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít
Více už toho není