Půda očima permakultury

9. 11. 2022 9:13:47
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.

Atmosféra setkání byla vynikající, prostor Stájí byl hlavně v sobotu úplně zaplněný lidmi a bzučelo to v něm jako v úle. Ústřední duše toho všeho, Katka Horáčková, má organizační styl, který bych v dobrém označila jako barokně opulentní - „všeho moc“, jídla na stole hojnosti, výzdoby, věcí k výměnám a zakoupení, věcí v tombole, posterů, v programu se myslelo na meditaci, rozcvičku, hudební vystoupení... což mělo za následek všeobecný pocit překypující hojnosti a publikum, složené ze samých spřízněných duší, nasávalo z té atmosféry nadšení. Vznikl tu takový dvoudenní mikroráj alternativní ekologické bubliny.

Sobotní přednáškový program hodně získal profesionálním moderováním Báry Hernychové. Lidé ovšem přirozeně tíhnou k tomu, že nesledují úplně soustředěně všechny přednášky, ale chtějí si také dosyta popovídat se známými, které třeba celý rok neviděli, a přestávky jim k tomu nestačí. Vzniká akustický tlak kuloárů na auditorium, který byl chvílemi až moc velký - asi by bylo lepší mít pro občerstvení a kuloárové debaty prostor akusticky víc oddělený od auditoria, jak jsem to zažila o pár dní dřív na obdobné konferenci v pražském centru HubHub (viz můj minulý blog).

Sama jsem účinkovala v panelové diskusi o záhonech, a tím pádem mi laskavé organizátorky poskytly lístek zadarmo a ještě jsem s sebou mohla vzít hosta – byla to autorka knihy Jak přežít konec civilizace Magdalena Vožická, které to otevřelo tak trochu nový svět. Jinak jsem během víkendu samozřejmě potkala spoustu permakulturních přátel a známých, což bylo hodně příjemné.

O čem se v sobotu přednášelo

V sobotu zazněl výborný úvod Kláry Salzmann, vyučující z Fakulty architektury ČVUT – téma půdy se prolíná s tématem vody a je s ním nerozlučně propojeno. Je to otázka starého a nového filozofického přístupu nebo paradigmatu – ochrana přírody byla chápána čistě jako ochrana jednotlivých biologických druhů, ale ve skutečnosti příroda jsme my sami a úplně všechno kolem nás - a to “všechno“ bychom měli chránit. Příkladem toho, co by se nemělo zastavovat, je říční krajina – okolí vodních toků, protože tato území jsou zvlášť biologicky pestrá a schopná zadržovat hodně vody.

Následoval Mojmír Vlašín – tento guru moravských ochranářů a specialista na plazy nezklamal a začal humorným úvodem, a pak nás seznámil s teorií Gaii – Země jako živé planety – a s tím, že půdu můžeme analogicky také pokládat za živou, neboť má vlastnosti živého organismu jako například samoregulaci na základě zpětných vazeb. V druhé části své přednášky nám pak předvedl hadníky (klidné, nepřehazované komposty s větvemi) a další možnosti, jak různým drobným volně žijícím obratlovcům umožnit nebo zpříjemnit život na zahrádce.

Následoval Jaroslav Záhora z Mendelovy univerzity, což je známý průkopník nového přístupu k půdě. Začal shrnutím svého poselství: „Živá půda potřebuje pochopení.“ Do úžasných detailů rozebíral spolupráci rostlin, mikrobů a dalších živáčků v půdě, jejímž výsledkem je zpřístupnění minerálních živin rostlinám, takže opravdu stačí hnojit pouze kompostem a není třeba uměle doplňovat nějaké chybějící živiny – pokud necháme půdu v klidu a dovolíme žížalám, aby ji zpracovávaly po svém, vše se v dobré obrátí a ustaví se rovnováha, kde spolu budou všechny prvky vzájemně komunikovat a domlouvat si spolupráci. Jakékoli mechanistické, technicistní pokusy něco na těchto přírodních procesech vylepšovat nemohou být tak úspěšné, jako když necháme všechno na přírodě, protože přírodní procesy jsou příliš složité a nikdy nedohlédneme všech důsledků svých zásahů. Jeho výklady jsem extrémně zjednodušila, podrobnosti včetně nejnovějších vědeckých poznatků z této oblasti se dočtete v jeho článku v nové brožurce edice Klíč k soběstačnosti – Půda pod našima nohama.

Poslední příspěvek dopoledního bloku představoval tak trochu slovo do pranice a osobně mě fascinoval, protože nás – idealistické příznivce permakultury – konfrontoval s drsnou realitou. Šlo o konvenčního farmáře, respektive agronoma Borise Bílika z podniku NORI Drahenice. Líčil, jaké má potíže vyprodukovat dostatek plodin a být finančně v plusu, pokud by chtěl zařazovat do osevních plánů pravidelně luštěniny pro ozdravení půdy a fixaci dusíku (na rozdíl od pšenice tuto produkci nikdo nekoupí), kdyby nechtěl pěstovat řepku na naftu a kukuřici pro bioplynky (to je řádově výdělečnější než produkce jídla), jak problematické může být, když čerpáte dotace na revitalizační prvky v krajině (úředníci najdou detail, který se jim nelíbí, a už dotace nedostanete), nebo že setí do zbytků předchozí plodiny, když se půda nezoře, může dopadnout špatně, protože ta nová semínka se neprosadí, pokud si nepomůžete herbicidem, nebo jak drahé a přitom potřebné je vápnění... a tak dále a tak dále. Osobně to pro mě byl velký „otevírač očí“; všechny principy přírodního hospodaření jsou hezké a správné, jenže v praxi nemusí všechno ideálně fungovat.

Oběd si většina lidí dala ze stolu hojnosti, kterému kralovala jako každoročně skvělá Cecílie, ale pomáhal jí celý tým bufetářek, a někdo taky v jídelně Toulcova dvora, kam jsme si s Magdalenou taky zašly, já hlavně na pivko :-)

Po obědě zahájila program úžasná Veronika Hajníková se dvěma kolegyněmi zpěvem a hudbou – pro tuto příležitost Veronika složila speciální krásnou píseň o půdě a Matce Zemi.

Následoval naprosto katastrofální příspěvek – jediný, který se mi opravdu nelíbil a celou dobu jsem při něm trpěla. Mělo jít o téma regenerativního zemědělství u nás, ale mluvčí – Ivana Šindelková a Lubomír Marhavý – nás častovali jen samozřejmými pravdami o tom, že máme podporovat život v půdě a nemáme ji narušovat, zůstávali v obecné rovině, velmi problematiku zjednodušovali, Ivana emotivně vykřikovala, a celé to bylo zacyklené a s nulovou informační hodnotou. Jako by vůbec neslyšeli, co říkali přednášející před nimi, a jako by si neuvědomovali, jaké publikum před sebou mají. Vůbec jsem se nedozvěděla, jak to tedy s regenerativním zemědělstvím u nás vypadá.

Naštěstí další příspěvky už byly vesměs výborné: seznámení s žížalí kompostárnou a produkcí žížalích hnojiv značky Florium Šárky Jakešové a Davida Kuchty, vysvětlení Viléma Řiháčka, co je to biouhel, jak funguje a jak ho používat, i návody farmářky Simony Hrochové, jak si vyrábět domácí kompostové substráty pro pěstování vlastní sadby zeleniny.

Všechny tyto přednášky se budou postupně zpřístupňovat na YouTube kanálu Permakultury CS.

Sobotní podvečer a neděle

Po této „nejserióznější“ části programu byla malá pauza a pak se konaly slavnostní obřady: křest nové brožurky edice Klíč k soběstačnosti o půdě (do té jsem přispěla dvěma články), udělení letošní ceny Oskeruše (ta je určena pro někoho mimo okruh spolku Permakultura CS, kdo ale vydatně pomáhá šíření permakulturních myšlenek) pro Pravý domácí časopis, a konečně čestné členství ve spolku pro Alenu Kopřivu, zakladatelku dvou komunitních zahrad a dvou ukázkových permakulturních projektů, permakulturní designérku a v současnosti hlavně pedagožku (tedy průvodkyni) dětského lesního klubu v Běchovicích.

Pak už jsem se zúčastnila kulatého stolu o záhonech, kde jsme představovali nejrůznější aspekty a formy pěstování zeleniny a bylinek. A pak jsem zcela udolaná odešla domů – ještě před tombolou, která byla podle fotek jako vždy euforická a bujará, a před závěrečným večerem hudby, zpěvu a tance...

V neděli dav už nebyl tak hustý, ale sál stále zaplňovalo skvěle reagující obecenstvo. Začalo se rozcvičkou laděnou do meditace s pozitivním prožíváním vlastního těla, dívka, která rozcvičku vedla, byla charismatická a vtipná, ale jméno mi bohužel uniklo. Následovaly prezentace aktivit českého a slovenského permakulturního spolku, Farmářské školy a iniciativy Demeter, která sdružuje biodynamické farmáře. A konečně došlo na představování nových i starších ukázkových permakulturních projektů – vesměs nejen zajímavé a inspirativní, ale i velmi zábavné a vtipné - a udílení diplomů třem nově certifikovaným.

Odnesla jsem si sklenici medu, ploskořez (nástroj, který podrývá kořínky plevelů, aniž obracel a narušoval půdu), knížku od Václava Cílka a chuťové zážitky ze stolu hojnosti. A taky samozřejmě spoustu „aha momentů“ z prezentací a přednášek. Ale nejlepší asi bylo setkání se starými známými, které v některých případech potkám jen takhle jednou za rok...

Autor: Eva Hauserová | středa 9.11.2022 9:13 | karma článku: 12.37 | přečteno: 384x

Další články blogera

Eva Hauserová

Nebojme se mrtvých

Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové

4.10.2023 v 8:47 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 449 | Diskuse

Eva Hauserová

Nerůst: jak by to šlo udělat?

Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?

2.10.2023 v 8:48 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 481 | Diskuse

Eva Hauserová

Vítejte v roce 2038

Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.

11.9.2023 v 8:39 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 479 | Diskuse

Eva Hauserová

Může za všechno kapitalismus?

Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?

14.8.2023 v 10:26 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 609 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Otevřený dopis k referendu o větrných turbínách v Líšťanech u Loun

Dne 22.března proběhlo v obci Líšťany na Lounsku referendum o výstavbě větrných elektráren. Jen třetina hlasovala pro. Doufejme, že občané za dva roky názor změní. Nebo budeme raději spoléhat na drahou jadernou energii?

24.3.2024 v 9:47 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 536 | Diskuse

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 6056 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 342 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 293 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 436 | Diskuse
VIP
Počet článků 380 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2103

Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-3 a totéž jsem v letech 2014-2021 dělala s edicí brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.   

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...