Malá zahradní Sahara
Nejde ovšem jen o letní problém, v létě je to jen víc vidět – jde o trvalý úbytek vody v naší krajině, postupné vysychání, které si lidé snad začínají uvědomovat… i když se zdá, že většina populace (které pořád teče voda z kohoutků) to nevnímá jako moc naléhavý problém. Trápí to spíš jen menšinu, která má užší vztah k půdě, rostlinám a přírodě, nebo je přímo závislá na tom, co na polích, loukách, zahradách a v lesích vyroste. Kupříkladu Daniel Pitek, majitel rozsáhlých pozemků v Českém Středohoří, kterého sleduju na Facebooku, už píše, že tam u nich usychají nejen jehličnaté porosty, ale umírají i listnaté lesy na suťových svazích…
Co dělat. Aspoň se snažím na své zahrádce udržet oázu života – zatímco, jak koukám přes plot, to někteří sousedé už vzdali a nechali záhonky pusté a prosychající do hloubky…
Jak si poradit?
Popíšu tu různé způsoby, jak se snažím sucho řešit, ale všechno to funguje jen částečně a do jisté míry.
Tak především jsem na podzim nechala nainstalovat dva kubíkové IBC barely, které skutečně nachytaly z květnových dešťů vrchovatě vody. Na zalévání mi vystačily asi měsíc, což je mnohem lepší než malé dvěstělitrové barely, které jsem používala do loňska. Nicméně už pár týdnů jsem „na suchu“ a musím zalévat z vodovodu. Což mě hněte. Jednak proto, že si člověk uvědomuje svou zranitelnost a závislost na vodovodu, a jednak proto, že studená tvrdší voda nedělá půdě a rostlinám dobře, a teď nově (jelikož se do hloubky zabývám půdními živáčky) mi došlo, že zřejmě zabíjí i bakterie, protože v ní ještě jsou stopy chloru.
Další možností je pěstovat rostliny na vláhu nenáročné – takové mám v nejslunnější partii zahrádky, jsou to v zásadě středomořské bylinky a vévodí jim fíkovník. Další plochy, kde nejvíc pobýváme, jsou vysypané štěpkou. Tyhle typy ploch se zalévat nemusí a mohu je rok po roce rozšiřovat a ustupovat od pěstování rostlin náročnějších na vláhu. Zeleninu typu rajčat a salátů můžeme konečně mít ve velkých květináčích, to se mi zdá dokonce úspornější na zálivku, jelikož vláha se v nich celkem drží, zatímco ve volné půdě, nekonečně žíznivé, se rychle rozplývá a mizí...
Ale přece jen mám pořád ještě záhonky s jahodami, libečkem, rebarborou a dalšími trvalkami, a v tom mám nasázeno pár hodně náročných brukvovitých rostlin jako je vytrvalá brokolice, Schwarzkohl (černé zelí, semínka jsem si dovezla z výletu do Bamberku), Tree cabbage (česací dva metry vysoká kapusta z Anglie – to člověk prostě musí vyzkoušet)… takže každý večer pobíhám s hadicí a konvemi a zhruba půl hodiny až hodinu napájím záhonky vodou.
Samozřejmě se snažím mulčovat. Posekaná květnová tráva mi sice moc dlouho nevydržela a sluníčko ji speklo do nepatrných suchých vlákének neposkytujících půdě mnoho ochrany, ale náš pan pokryvač odřízl obří větev z naší staré douglasky – jelikož ohrožovala střechu – a tím pádem jsem získala opravdu hodně chvojí na mulčování, které už je na záhonech opravdu znát. Další zdroje větviček s listím mám z keřů, které špatně snášejí sucho, v květnu optimisticky vyhnaly nové větve a šlahouny, ale teď vadnou a hnědnou – takže redukuju jejich listoví, ušmikávám větvičky a zase mulčuju: to se týká hlavně klokoče (který v přírodě roste ve vlhkých hájích) a zimovzdorného kiwi. A konečně mám jeden tamaryšek, který pěstuju záměrně na mulč – každým rokem ho kopicuju.
K tomu ještě právě teď přidávám poslední metodu: místo kapkové závlahy (kterou si v naší džungloidní přírodní zahrádce moc neumím představit, a taky mi vadí to vhánění vody pod tlakem rovnou z kohoutku) si postupně pořizuju zavlažovací květináče, ve kterých zalepím dírku, zakopu je do země, naliju do nich vodu a přikryju miskou… a pozoruju, jak se z nich voda pomalu vsákává do okolní půdy. Tedy já vím, že existují speciální nádoby typu olla, jsou krásné a připomínají amfory, ale nepřijdou mi pro mé účely zrovna praktické – nějak mi vadí, že do nich není vidět, na zimu by se měly vyndavat a při větším počtu se dost prodraží. Je fakt, že některé květináče (v závislosti na materiálu) odmítají prosakovat, a tak experimentuju s tím, že dírku naspodu nezalepím úplně, ale nechám tam nepatrný otvůrek pro vodu.
Tohle všechno dohromady trochu pomáhá udržet zahrádku při životě a zároveň nevyplýtvat na zálivku příliš mnoho pitné vody, ale co je to platné, na porostech je znát „zaražený růst a vývoj“. Nehledě na trávník, který nechávám zežloutnout, jelikož už vím, že se dokáže poměrně rychle vzpamatovat.
Samozřejmě to neznamená, že bych se s klimatickými změnami smířila. Naopak kvůli nim docela panikařím - stačil by malý posun k ještě tropičtějšímu a víc pouštnímu počasí a úplně všechny snahy o přizpůsobování by rázem byly k ničemu… není nic těžkého popustit uzdu sci-fi fantazírování o tom, že to, co kolem sebe teď pozorujeme, je jen úvod k dystopii, kdy se voda z našich končin vytratí docela, zmizí i z vodovodů, krajina se změní v polopoušť, kde přežijí jen nejhouževnatější druhy, nejodolnější k suchu, jejím obyvatelům nezbyde než zvednout kotvy a pokoušet se migrovat kamkoli, kde voda ještě bude… jenomže peníze a věci ztratí hodnotu a nastane boj o holý život… Naopak pro mě začíná být těžké na podobné vize pořád nemyslet.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.