Fíkovníkové háje v Čechách? Už brzy
Nepamatuju si přesně, kolik je fíkovníku let, odhadem asi deset. Tehdy jsem dostala několik řízků od našeho místního hanspaulského automechanika pana Hájka, který měl už řadu let na zahradě vzrostlý fíkovník nesoucí i padesát kilo ovoce ročně. Jeden ze řízků mi zakořenil, přes první zimu jsem sazenici nechala v bytě, a pak vysadila na chráněné a slunné místo zahrádky. V prvních letech fíkovník přes zimu vždycky trochu omrzl, ale čile vyrazil ze spodních větví nebo od kořenů, a v posledních letech je už chladem odumřelých větviček minimálně. Spíš mi začíná dělat starosti, že je z něj docela velký strom a na vykázané místo už se moc dobře nevejde. Asi to znáte ze Středomoří – fíkovníky jsou vitální a dokáží se rozrůstat docela hodně, řekla bych asi jako u nás černý bez.
Sklizeň plodů máme každým rokem, ale čím víc je v létě sluníčka, tím jsou chutnější a tím jich dozraje víc. Můj vnouček Felix dokonce znal fíky dřív nežli jablka, takže když byl docela malý, říkal jablku „fík“. Fíky se na větvích vyvíjejí postupně, bez květů a opylování, takzvaně parthenokarpicky, takže vždycky máme kromě velkých zralých plodů také maličké zelené. Ty ovšem přijdou na podzim už nazmar a opadají spolu s listy.
Teplíčko a sucho
Osobně mám hodně ráda tropické počasí, ale letošní vyprahlé žhavé léto mi už nahánělo trochu strach. Zežloutlý trávník, povadlá zelenina, a když jsem se pokoušela mulčovat záhonky třeba nějakými vypletými bylinami, sluníčko je bleskově proměnilo v nepatrné vyschlé sušinky, které žádnou vláhu v půdě neudržely… přesně takové klima, jaké člověk zná z letních výletů do jižních krajů. V parcích a lesích usychalo nejen bylinné patro, ale i dřeviny, kterým hnědly a předčasně padaly listy… nepamatuju se, že bych něco takového dřív viděla. Na naší zahrádce hodně trpěla třeba jedle douglaska, ze které doslova pršelo jehličí, pak šeříky nebo můj oblíbený klokoč zpeřený (po babičce klokočí…), který má zřejmě rád vlhčí lesní podmínky. Naopak ze sucha si nic nedělá třeba ginkgo, tamaryšek, nebo samozřejmě fíkovník.
Vypadá to, že se u nás vlivem klimatických změn vegetace zřejmě vymění a krajina bude daleko víc připomínat ono zmíněné Středomoří – holá půda místo šťavnatých zelených trávníků, kdoví, možná palmy a kaktusy… většina vody se přižene přívalově a my ji budeme muset zachytávat. Už teď v létě jsem dala pod okapy nainstalovat dva tisícilitrové IBC barely na dešťovku, které se naplnily při prvním přívalovém dešti. Následovalo ještě menší podzimní sucho, kdy jsem vodu roznášela v konvích… aspoň jsem měla nějaké fitko.
Momentálně je venku zamračeno a mokro, takový normální podzim. Ale zprávy o stavech podzemní vody a vysychání studní jsou docela alarmující. Nevíme, a neví to vůbec nikdo, kde se tyhle klimatické posuny zastaví, zda se u nás ustálí na nějakých subtropech, nebo zda se roztočí spirála zrychlujících se zpětných vazeb – typu méně ledu na pólech - víc pohlceného slunečního tepla - víc uvolněného metanu… takové vyhlídky už jsou pak opravdu deprimující.
Člověka skoro začnou napadat zpanikařené myšlenky - my Pražáci bychom měli úprkem prodat své domy a byty, dokud je lidé chtějí za velmi slušné ceny, a honem si najít nějakou chajdu stranou v zapadlém koutě krajiny u lesa, řeky, studánky, pramene… ovšemže to neuděláme, a pokud bude zle a ouvej, už to zase nepůjde. Začínám se líp vžívat do prepperů s jejich přípravami na přežití globálních katastrof všeho druhu, ale na druhé straně – asi nejsem dost velká drsňačka na to, abych v takovém světě vůbec chtěla přežívat.
Takže se proteď spokojuju s propagací fíkovníků.
Výspa civilizace
Italové prý říkají, že civilizace končí tam, kde přestávají ve volné přírodě růst fíkovníky. Takže jsme si, přátelé, polepšili a civilizace k nám dorazila. Aspoň do nižších a chráněných poloh. Nebojte se sázet fíkovníky a otužujte je, traduje se sice, že potřebují ochranu před zimou, ale ono to už pomalu ani není pravda, zimy jsou mírné a fíkovníkům se u nás líbí. A takové čerstvě utržené fíky jsou neuvěřitelná mňamka.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.