Kerala: tradiční divadlo a vodní světy
Kromě turistického mumraje a nakupování jsem v Kochi zažila taky dvě hodně hezké věci, obě sice „ušité na míru“ turistům, ale nevadilo to.
Můj hostitel Devanand mi opatřil lístek do divadla, kde nejdřív asi hodinku předváděli bojová umění dva vypracovaní hoši v bederních zástěrkách podobných těm, co mají zápasníci sumo, a pak, což bylo naprosto úchvatné, následovala demonstrace Kathakali, což je rituální divadlo odehrávající se v neuvěřitelných kostýmech a nalíčení připomínajícím masky – abych to zachytila, koupila jsem si pohlednice, protože fotit tam nešlo. Celé představení je silně ritualizované a složité, i když děj byl prostinký: démon svádí manželku nějakému bojovníkovi či vládci, když se manželka brání, fyzicky ji napadne, manželka si na něj stěžuje a manžel posléze démona zabije. Hodinu předem se herci začali na jevišti líčit, nejdéle ten, který představoval démona (zelený s oranžovou, černou a bílou barvou obličeje) a ten, který představoval manželku (žlutá tvář s černými malůvkami). Při představení herci mlčí, jen gestikulují a démon vydával skřeky, všechno je doprovázeno bubnováním a zpěvem, přičemž zpěvák celou hodinu nezavřel pusu, takže jsem musela obdivovat jeho nasazení. Některé grimasy a gesta (a částečně i nalíčení) připomínají éru němého filmu, například při pohledu na smutnou a rozpačitou manželku, když na ni dotíral ten démon, se mi vybavily Chaplinovy dojemné pohledy a grimasy včetně těch podmalovaných očí. Démon byl ústřední postava, měl nádherný kostým se zlatě blyštící vysokou korunou, nalíčení obličeje doplňovaly bílé tvářové laloky (připomínaly mi to, co se nadouvá skřehotající žábě) a ustrojený byl (stejně jako manžel) do jakési krátké a široké krinolíny a ověšený různými přívěsky… něco naprosto mimo jakoukoli (asi i historickou) realitu. Krasavice byla obří, převyšovala druhé dvě postavy o hlavu a byla i pěkně macatá, v Evropě by to asi trochu rušilo, i když celé představení bylo opravdu hodně bájně snové.
Šplouchání mezi lotosy a vodními hyacinty
Pobřeží Keraly je místy lemováno přírodními sladkovodními nádržemi a kanály, jejichž okolí není nijak hustě osídleno a které působí dojmem přírodní rezervace, i když nijak chráněné nejsou. Podnikla jsem sedmihodinový výlet do „backwaters“ se skupinou turistů čítající kolem patnácti lidí;byl to nádherně relaxující zážitek. Nejprve nás mikrobusy svezli na místo, do vesnice vzdálené asi hodinku jízdy od Kochi. Seděla jsem vedle řidiče, a tak jsem měla z první ruky zdejší agresivní styl jízdy, za který by člověka u nás doma (aspoň doufám) okamžitě potrestali ohromnou pokutou nebo odebráním řidičáku – řidič jel skoro trvale ve středním pruhu, i tam, kde žádný nebyl nebo kde byla bílá čára, neustále houkal a počítal s tím, že ti, co jedou u kraje, uhnou vlevo, a ti v protisměru zase vpravo. S ostatními se míjel opravdu o vlásek, někdy se mačkaly vedle sebe v poměrně úzké ulici třeba dvě motorky a dvě auta.
Pak ale nastal klídek, když nás dovedli na loď s vrškem upleteným z bambusu a možná z palmového listí nebo z rákosu, prostě taková košatina, takže působí nesmírně malebně, ale uvnitř byly běžné plastové židličky. Smysl té košatiny je jasný – lidi by se jinak uvařili ve sluníčku. Pohon lodi zajišťovali dva vychrtlí místní muži v sukních s dlouhými tyčemi, kterými loď po celou dobu odstrkovali. Občas nás míjely motorové lodi, ve kterých se vozí místňáci, náš typ lodi se udržuje vyloženě jako atrakce pro turisty.
Proplouvali jsme nekonečným bludištěm vodních hladin od nejširších, připomínajících velkou řeku, rybník Svět nebo mořský záliv, po nejužší, kudy se lodi jen tak tak prodírají hustým břehovým porostem. U břehů byly jen tu a tam vidět roztroušené domky. Všude panovalo nádherné ticho a klid, bylo slyšet jen šplouchání vody a na širší hladině, když foukal větřík, se loď krásně pohupovala. Kupodivu a naštěstí nebyl nikde ani jeden komár – což mi přijde trochu podezřelé, podezírám, zda nejsou brutálně chemicky vybití.
Okolní příroda vypadala jako skleník v botanické zahradě kombinovaný s akvaristickou prodejnou, rostou tu palmy, bambusy, kapradiny, mimózy, ibišky, ve vodě lotosy, krásně kvetoucí vodní hyacinty, stolístek… a ze zvířat tu poletují volavky a občas je vidět vodní had, připomínající užovku.
Zastavili jsme se na dvou místech, kde nám ukazovali nějakou drobnou místní výrobu – první využívala skořápky škeblí, které tady žijí. Maso se sní a skořápky (uhličitan vápenatý) se pálí v peci s kokosovými skořápkami a dřevěným uhlím (takže vznikne oxid vápenatý, nehašené vápno), to se hasí (na hydroxid vápenatý) a používá třeba na vápnění půdy nebo do omítek. Druhá výroba bylo motání provazů z kokosových vláken – vlákna se musí s celými slupkami napřed nechat máčet půl roku ve vodě, pak jsou poddajná a stáčí se do provazů zdánlivě sama od sebe, jak nám to předváděla jedna místní žena.
V poledne nám udělali zastávku na oběd na mangrovníkovém ostrově a v přístřešku nám na dlouhých stolech prostřeli kusy banánovníkových listů (na takovém listu jsem jedla poprvé v životě) a na ně naložili rýži a různé omáčky a přílohy, klasickou keralskou kuchyni. Všechno to bylo veganské, jedině dezert (kaše v kovovém kalíšku) zřejmě obsahoval mléko. Nám k tomu dali lžíce, ale místňáci, kteří nás obsluhovali, se nakonec sami bleskově najedli rovnou rukama, respektive pravou rukou, která vždycky uhněte sousto z rýže a přísad. Jídlo bylo poměrě dost pálivé, což si regulujete tím, kolik si na něj dáte pálivé omáčky se zeleninou (garam) a navrch ještě čatní z čili papriček (to už fakt nemusím, jinak mi pálivost celkem vyhovovala).
Další štace: Varkala
Už se mi stýskalo po moři a po plážích, a tak jsem si pro další několikadenní zastávku vybrala letovisko Varkala, které má (obdobně jako předtím městečko Gokarna) i další lákadla v podobě malebné přírody, památek a spirituálních míst. Ukázalo se, že proti Gokarně jde o úplný ráj - turisty si tady hýčkají, všechno je znatelně bohatší a přívětivější a nabízí se tu zase nové a jiné zážitky. Ale o tom až příště.
Několik fotek z tohoto úseku cesty: https://www.facebook.com/eva.hauserova.3/media_set?set=a.10215507636631976.1073741839.1470797561&type=3
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.