„Salonní ekologismus“ má pro mě vlastně dva významy. Jednak ten, který měl na mysli můj bývalý manžel František, když mě kdysi tímto přízviskem obdařil. Asi takhle: „Jo, vím, planeta je v průšvihu, respektive spíš my lidi jsme v průšvihu, ale já stejně potřebuju každej den tu teplou sprchu... a občas, stydím se to říct, i nějakou tu letenku... pochopitelně kam jinam než na permakulturní akci, že... a dělám, co můžu, recykluju, šetřím zdroji, dávám přednost místnímu jídlu, ale přece jenom musím pořád kupovat banány, ještě jsem si od roku 1989 nezvykla, jak jsou všude k dostání a jak levně...“
No.
A druhý smysl salonního ekologismu se pro mě odvozuje od slova „salon“, ve smyslu kulturního centra a křižovatky lidského potkávání. Kdybych žila o dvě stě let dřív, určitě bych chtěla mít salon, kam by docházeli různí umělci a doboví géniové. Jelikož žiju teď a tady, baví mě spojovat a proplétat různé nitky, které objevuju na své cestě za ekologickými vizemi, udržitelností a permakulturou. Baví mě podílet se na vytváření „cvrkotu“ v tomhle oboru.
Na každém kroku nacházím hodně inspirace, ale někdy taky věci, které mě zaráží a nutí, abych do nich šťourala. Ušlechtilé nadšení přecházející prakticky až v blouznění. Přeslazené snahy všechno harmonizovat, kterým nějak nemůžu věřit. Zaručené ezoterické recepty, o kterých člověk nesmí zapochybovat, protože v tom momentě přestanou fungovat. - Ale neříkám, že ekologové jsou nějací blouznivci, to vůbec ne. Spoustu lidí z těchhle kruhů obdivuju a vážím si jich úplně bez výhrad. I takových, kteří určitou ezoterickou agendu mají taky.
Co týden dal...
Právě jsme vydali brožurky o alternativních ekonomických systémech (místní společenství používající alternativní měnu – LETS, komunitou podporované zemědělství – KPZ a podobné věci), a většinu balíků, které mi pošta dovezla, jsem dopravovala Áje do Uhříněvsi do skladu našeho on-line obchodu.
Připadá mi, že Ája patří k ženám, které mateřství jakoby nabilo novou energií a transformovaly se do nového stádia života (tomuhle se nejspíš zasměje, ale stejně...), a protože má dvojčátka, jako by to u ní účinkovalo ještě dvakrát víc. Doma má ukázkový permakulturní projekt Kopřiva &Kopřiva -zahradu a prvorepublikový domek se zajímavou přestavbou s využitím slámy a hlíny, člověk by nevěřil, jak krásně to půjde dohromady. K tomu založila v Kolovratech komunitní zahradu, která se utěšeně rozbíhá. Dělat ještě náš e-shop už je na ni pochopitelně trochu moc a jeho management patří k věcem, které v našem spolku potřebujeme řešit. Ale bylo stejně užitečné jako příjemné u ní posedět v kuchyni a stihly jsme toho spoustu probrat. Zase se potvrdilo, že hodinka osobního setkání vydá za mnoho dní a snad i týdnů posílání e-mailů, vysvětlování a domlouvání.
Včera jsme měly schůzku lektorek našich kurzů (jsou to vesměs ženy, v čemž ale není žádný záměr, prostě to tak dopadá). V srpnu pořádáme dva mezinárodní kurzy a v těchto dnech nás potkal trochu šok - náš dlouho domluvený britský lektor na ně nemůže dorazit, má totiž německé občanství, propadl mu pas a prostě mu ho včas neprodlouží. Naštěstí nám místo sebe pošle jiného lektora, který už tady v Čechách před lety nějaké kurzy učil.
Koordinátorka naší Akademie Katka zrovna patří k lidem, které upřímně obdivuju, i když jsou zasažení špetkou ezoteriky :-) Jako salonní ekoložku mě na ní fascinuje, že důsledně dotahuje všechno, na co se sama asi nikdy nezmůžu. Je veganka. Nezabila by ani to nejmenší zvířátko, včetně obtížného hmyzu. V životě by nekoupila vodu v plastové lahvi. Nikdy nebude vlastnit ani řídit auto. Letadlem letěla jen jednou v životě. Vyrábí veganskou biokosmetiku. A tak dále.
Takže jsme vespolek plánovaly kurzy na rok dopředu a přiznávám, že když jsme všechno probraly a dohodly, cítila jsem se už docela vyšťavená. Čeká mě zase hodně organizování, hlídání termínů, domlouvání různých záležitostí a hlavně, jak jsem si připomněla, svolání mimořádného valného shromáždění, protože před koncem roku musíme připravit nové stanovy a zapsat se do rejstříku coby spolek. Minulý pokus nám bohužel nevyšel a musíme se to snažit napravit.
Takže po těchhle – jinak příjemných – setkáních se cítím nějaká převálcovaná a mám trochu tíhu na duši. Ach jo. Nezbývá než to všechno táhnout dál, včetně věcí, do kterých se mi zrovna dvakrát nechce.
Ale k tomu „předsevzetí“ z názvu dnešního článku: rozhodla jsem se, že provedu důkladný ekologický audit svého životního stylu. Nemilosrdný. Přísně se pokárám za všechny své špatné zvyky a zkusím aspoň některé vymýtit a vykořenit.
O tom tedy příště...