Kam se poděli gentlemani?
U čerpací stanice chci umýt sklo auta, sahám po kbelíku se stěrkou, ale ouha! Mladík v kožené bundě je rychlejší, kbelík mi pod nosem ukořistí rychlým chňapnutím a jde si mýt svého teréňáka. Zůstanu na něj zírat. Mám za ním jít a vyjádřit politování, že využil mrštnosti svého atletického svalstva k tomu, aby předběhl ženu ve věku své matky? Nějak se mi do toho nechce. Mám takové tušení, že by vůbec nepochopil, vo co mi jako gou. Takže jen trpně čekám, až je hotov a kbelík je zase volný.
Nezbývá mi než doufat, že moji synové takové věci nedělají, i když přiznávám, že jsem jim výslovně nenatloukala do hlavy poučky typu „k ženě mějte úctu“ a „dámě dávejte vždy přednost“. Mlhavě tuším, že snad pouštějí ženy do dveří, občas jim pomohou do kabátu a vědí, že by je měli pozdravit jako první. Určitě ale nepovstanou ze židlí, když do místnosti vstoupí dáma. To už vůbec zažívám velmi zřídka, snad u některých tradičně vychovaných vzdělanců, tuším že konkrétně to dělá spisovatel Ivan Klíma. Dobře, to tedy nepožaduji.
Jenže nedávno se mi kupříkladu stalo, že jsem vstoupila do kanceláře jedné spisovatelské organizace, slušně jsem pozdravila, ale dva starší přítomní pánové, tuším literární kritici, mě zcela ignorovali a pokračovali úplně nerušeně v hovoru, jako bych tam vůbec nebyla. No, možná že je omlouvá vysoký věk, zhoršený zrak a nedoslýchavost. Ale jelikož jsem tam šla chystat pořad k MDŽ, zahlodalo ve mně podezření, že jsem si to možná vykoledovala tím svým feminismem. Ano, tak to my současné ženy máme častěji: když se k nám muži chovají hulvátsky, klademe si otázku, zda jsme si to náhodou nezpůsobily samy svou emancipovaností. Třeba muže od gentlemanství aktivně odrazujeme. Vzkazují muži svým chováním nám ženám, že tedy máme, co jsme chtěly, ale že si tedy máme tu emancipaci vyžrat se všemi důsledky? Samotní muži se často vymlouvají stylem “jo, já ti podržím dveře a ty mi vrazíš facku, jako to dělají ty bláznivé Američanky”, třebaže tohle podle mě patří do říše urbánních mýtů a v životě jsem neviděla Američanku, natož Češku, která by udělala něco podobného.
Můžu říct, že když už bych si musela vybrat, rozhodně bych nevyměnila svoji svobodu a rovnoprávnost za to, že mi muži budou poskytovat drobné úsluhy. Jenže otázkou je, zda skutečně máme na výběr jen z těchto dvou možností. Doufám, že ne! Milé pozornosti si můžeme prokazovat vzájemně, my na oplátku třeba můžeme nejen obdařit onoho muže úsměvem, ale třeba i uvařit kafíčko, pokud to nepovede ke stavu, kdy budeme v zaměstnání pouze vařit kafíčka a poskytovat další servis, zatímco pánové budou o důležitých věcech rozhodovat sami bez nás.
Pak je tu možnost, že ztráta gentlemanství s emancipací tak moc nesouvisí. Třeba za to může období totáče, které společenskou uhlazenost totálně vygumovalo. Jenže pravděpodobnější je, že se to netýká jen postkomunistických zemí a spíš jde o všeobecné rozvolnění veškerých pravidel, takže dnes už ani neexistuje jednotný návod, jak se správně chovat. Nevychovanost konečně bují úplně stejně u mužů jako u žen.
Dobře, ať je to jak chce, slevuji tedy k tomu nejzákladnějšímu a nejpodstatnějšímu. Stačí mi obyčejná lidská slušnost, které člověk nabývá intuitivně nebo empatií, nikoli studiem příruček a lekcemi společenské výchovy. Upřímně řečeno, pomáhání do kabátu stejně moc nezvládám, když mi ho někdo přidržuje, obvykle nemůžu najít rukávy, trapně se do něj zamotám a daleko šikovněji si ho navlíknu sama. Jsem ochotná přehlížet i takové detaily, jako kdo pozdraví první, hlavně že pozdraví vůbec. Buďme prostě ohleduplnými lidmi a na světě bude hned o něco líp.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.