Půda očima permakultury
Atmosféra setkání byla vynikající, prostor Stájí byl hlavně v sobotu úplně zaplněný lidmi a bzučelo to v něm jako v úle. Ústřední duše toho všeho, Katka Horáčková, má organizační styl, který bych v dobrém označila jako barokně opulentní - „všeho moc“, jídla na stole hojnosti, výzdoby, věcí k výměnám a zakoupení, věcí v tombole, posterů, v programu se myslelo na meditaci, rozcvičku, hudební vystoupení… což mělo za následek všeobecný pocit překypující hojnosti a publikum, složené ze samých spřízněných duší, nasávalo z té atmosféry nadšení. Vznikl tu takový dvoudenní mikroráj alternativní ekologické bubliny.
Sobotní přednáškový program hodně získal profesionálním moderováním Báry Hernychové. Lidé ovšem přirozeně tíhnou k tomu, že nesledují úplně soustředěně všechny přednášky, ale chtějí si také dosyta popovídat se známými, které třeba celý rok neviděli, a přestávky jim k tomu nestačí. Vzniká akustický tlak kuloárů na auditorium, který byl chvílemi až moc velký - asi by bylo lepší mít pro občerstvení a kuloárové debaty prostor akusticky víc oddělený od auditoria, jak jsem to zažila o pár dní dřív na obdobné konferenci v pražském centru HubHub (viz můj minulý blog).
Sama jsem účinkovala v panelové diskusi o záhonech, a tím pádem mi laskavé organizátorky poskytly lístek zadarmo a ještě jsem s sebou mohla vzít hosta – byla to autorka knihy Jak přežít konec civilizace Magdalena Vožická, které to otevřelo tak trochu nový svět. Jinak jsem během víkendu samozřejmě potkala spoustu permakulturních přátel a známých, což bylo hodně příjemné.
O čem se v sobotu přednášelo
V sobotu zazněl výborný úvod Kláry Salzmann, vyučující z Fakulty architektury ČVUT – téma půdy se prolíná s tématem vody a je s ním nerozlučně propojeno. Je to otázka starého a nového filozofického přístupu nebo paradigmatu – ochrana přírody byla chápána čistě jako ochrana jednotlivých biologických druhů, ale ve skutečnosti příroda jsme my sami a úplně všechno kolem nás - a to “všechno“ bychom měli chránit. Příkladem toho, co by se nemělo zastavovat, je říční krajina – okolí vodních toků, protože tato území jsou zvlášť biologicky pestrá a schopná zadržovat hodně vody.
Následoval Mojmír Vlašín – tento guru moravských ochranářů a specialista na plazy nezklamal a začal humorným úvodem, a pak nás seznámil s teorií Gaii – Země jako živé planety – a s tím, že půdu můžeme analogicky také pokládat za živou, neboť má vlastnosti živého organismu jako například samoregulaci na základě zpětných vazeb. V druhé části své přednášky nám pak předvedl hadníky (klidné, nepřehazované komposty s větvemi) a další možnosti, jak různým drobným volně žijícím obratlovcům umožnit nebo zpříjemnit život na zahrádce.
Následoval Jaroslav Záhora z Mendelovy univerzity, což je známý průkopník nového přístupu k půdě. Začal shrnutím svého poselství: „Živá půda potřebuje pochopení.“ Do úžasných detailů rozebíral spolupráci rostlin, mikrobů a dalších živáčků v půdě, jejímž výsledkem je zpřístupnění minerálních živin rostlinám, takže opravdu stačí hnojit pouze kompostem a není třeba uměle doplňovat nějaké chybějící živiny – pokud necháme půdu v klidu a dovolíme žížalám, aby ji zpracovávaly po svém, vše se v dobré obrátí a ustaví se rovnováha, kde spolu budou všechny prvky vzájemně komunikovat a domlouvat si spolupráci. Jakékoli mechanistické, technicistní pokusy něco na těchto přírodních procesech vylepšovat nemohou být tak úspěšné, jako když necháme všechno na přírodě, protože přírodní procesy jsou příliš složité a nikdy nedohlédneme všech důsledků svých zásahů. Jeho výklady jsem extrémně zjednodušila, podrobnosti včetně nejnovějších vědeckých poznatků z této oblasti se dočtete v jeho článku v nové brožurce edice Klíč k soběstačnosti – Půda pod našima nohama.
Poslední příspěvek dopoledního bloku představoval tak trochu slovo do pranice a osobně mě fascinoval, protože nás – idealistické příznivce permakultury – konfrontoval s drsnou realitou. Šlo o konvenčního farmáře, respektive agronoma Borise Bílika z podniku NORI Drahenice. Líčil, jaké má potíže vyprodukovat dostatek plodin a být finančně v plusu, pokud by chtěl zařazovat do osevních plánů pravidelně luštěniny pro ozdravení půdy a fixaci dusíku (na rozdíl od pšenice tuto produkci nikdo nekoupí), kdyby nechtěl pěstovat řepku na naftu a kukuřici pro bioplynky (to je řádově výdělečnější než produkce jídla), jak problematické může být, když čerpáte dotace na revitalizační prvky v krajině (úředníci najdou detail, který se jim nelíbí, a už dotace nedostanete), nebo že setí do zbytků předchozí plodiny, když se půda nezoře, může dopadnout špatně, protože ta nová semínka se neprosadí, pokud si nepomůžete herbicidem, nebo jak drahé a přitom potřebné je vápnění… a tak dále a tak dále. Osobně to pro mě byl velký „otevírač očí“; všechny principy přírodního hospodaření jsou hezké a správné, jenže v praxi nemusí všechno ideálně fungovat.
Oběd si většina lidí dala ze stolu hojnosti, kterému kralovala jako každoročně skvělá Cecílie, ale pomáhal jí celý tým bufetářek, a někdo taky v jídelně Toulcova dvora, kam jsme si s Magdalenou taky zašly, já hlavně na pivko :-)
Po obědě zahájila program úžasná Veronika Hajníková se dvěma kolegyněmi zpěvem a hudbou – pro tuto příležitost Veronika složila speciální krásnou píseň o půdě a Matce Zemi.
Následoval naprosto katastrofální příspěvek – jediný, který se mi opravdu nelíbil a celou dobu jsem při něm trpěla. Mělo jít o téma regenerativního zemědělství u nás, ale mluvčí – Ivana Šindelková a Lubomír Marhavý – nás častovali jen samozřejmými pravdami o tom, že máme podporovat život v půdě a nemáme ji narušovat, zůstávali v obecné rovině, velmi problematiku zjednodušovali, Ivana emotivně vykřikovala, a celé to bylo zacyklené a s nulovou informační hodnotou. Jako by vůbec neslyšeli, co říkali přednášející před nimi, a jako by si neuvědomovali, jaké publikum před sebou mají. Vůbec jsem se nedozvěděla, jak to tedy s regenerativním zemědělstvím u nás vypadá.
Naštěstí další příspěvky už byly vesměs výborné: seznámení s žížalí kompostárnou a produkcí žížalích hnojiv značky Florium Šárky Jakešové a Davida Kuchty, vysvětlení Viléma Řiháčka, co je to biouhel, jak funguje a jak ho používat, i návody farmářky Simony Hrochové, jak si vyrábět domácí kompostové substráty pro pěstování vlastní sadby zeleniny.
Všechny tyto přednášky se budou postupně zpřístupňovat na YouTube kanálu Permakultury CS.
Sobotní podvečer a neděle
Po této „nejserióznější“ části programu byla malá pauza a pak se konaly slavnostní obřady: křest nové brožurky edice Klíč k soběstačnosti o půdě (do té jsem přispěla dvěma články), udělení letošní ceny Oskeruše (ta je určena pro někoho mimo okruh spolku Permakultura CS, kdo ale vydatně pomáhá šíření permakulturních myšlenek) pro Pravý domácí časopis, a konečně čestné členství ve spolku pro Alenu Kopřivu, zakladatelku dvou komunitních zahrad a dvou ukázkových permakulturních projektů, permakulturní designérku a v současnosti hlavně pedagožku (tedy průvodkyni) dětského lesního klubu v Běchovicích.
Pak už jsem se zúčastnila kulatého stolu o záhonech, kde jsme představovali nejrůznější aspekty a formy pěstování zeleniny a bylinek. A pak jsem zcela udolaná odešla domů – ještě před tombolou, která byla podle fotek jako vždy euforická a bujará, a před závěrečným večerem hudby, zpěvu a tance…
V neděli dav už nebyl tak hustý, ale sál stále zaplňovalo skvěle reagující obecenstvo. Začalo se rozcvičkou laděnou do meditace s pozitivním prožíváním vlastního těla, dívka, která rozcvičku vedla, byla charismatická a vtipná, ale jméno mi bohužel uniklo. Následovaly prezentace aktivit českého a slovenského permakulturního spolku, Farmářské školy a iniciativy Demeter, která sdružuje biodynamické farmáře. A konečně došlo na představování nových i starších ukázkových permakulturních projektů – vesměs nejen zajímavé a inspirativní, ale i velmi zábavné a vtipné - a udílení diplomů třem nově certifikovaným.
Odnesla jsem si sklenici medu, ploskořez (nástroj, který podrývá kořínky plevelů, aniž obracel a narušoval půdu), knížku od Václava Cílka a chuťové zážitky ze stolu hojnosti. A taky samozřejmě spoustu „aha momentů“ z prezentací a přednášek. Ale nejlepší asi bylo setkání se starými známými, které v některých případech potkám jen takhle jednou za rok...
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
Eva Hauserová
Vzpomínky na maminku
V úterý zemřela ve věku devadesáti pěti let moje maminka. V posledních letech její život pomalu vyhasínal a byla závislá na cizí péči, ale tím spíš musím myslet na to, jaká bývala dřív...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.