Pátek 30. září 2022, svátek má Jeroným, Ráchel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 30. září 2022 Jeroným, Ráchel

Z německého koncentráku do sovětského Ruska

1. 06. 2022 8:25:25
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.

Autorka má výjimečný talent k poutavému vyprávění, takže se do všeho, co líčí, hned vžijete, prožíváte to spolu s ní a trnete úzkostí a hrůzou. Všechno začíná v idylickém předválečném Československu, kde život holčičky narozené v roce 1930 do láskyplné a dobře situované rodiny zpočátku vypadá pohodově a normálně, ale postupně se nad ním stahují mraky – i když to, co za pár let nastane, si nikdo neumí představit ani v nejhororovějším snu. Postupně s protagonistkou prožíváte, jaké to je, když jste stigmatizováni jako „nižší rasa“ a připravováni o další a další stránky běžného života, od příkazu odevzdat všechna domácí zvířata (což znamenalo vzdát se kanárka), přes zákaz jezdit tramvají a chodit do školy, po stěhování celé rodiny do stísněných poměrů, kde směla obývat jen jedinou místnost... Následuje transport do Terezína, kde dívka žije v dětské skupině, kterou dokáží obětavé vychovatelky stmelovat a vlévat do mladých duší naději, odhodlání a pevné morální hodnoty... a pak transport do nepředstavitelně hrůzných poměrů dalších koncentráků, jejichž přežití se rovnalo opravdu zázraku.

Všechno graduje jako v promyšleném hororu, přitom je to jen střízlivý popis skutečnosti. Tohle vylíčení holocaustu je působivější než různá jiná, která jsem kdy četla, snad i kvůli tomu pohledu dětskýma očima.

Nahlédnutí do socialistického Ruska

Snad ještě zajímavější, protože unikátní, je vylíčení toho, co v životě protagonistky následovalo po válce. Sovětští vojáci poslali osvobozené vězenkyně vlakem na východ, do hloubi Sovětského svazu, ostatně z Československa byly v té době osvobozené od nacistů sotva Košice.

Ve skupině vězenkyň zaujala tehdy čtrnáctiletá Evelina vojenského lékaře, který se ji rozhodl adoptovat a nabídl jí, aby žila s jeho rodinou v Leningradě. Její kamarádky jí radily, aby souhlasila, vždyť se může později vždycky vrátit domů. Realita ale nebyla nijak růžová – dívka, která stále vzpomíná na život v předválečné Praze, po které se jí stýská, připravená o všechny příbuzné a o vlast, se najednou ocitá v drsných poměrech běžné sovětské domácnosti. A nejde jen o nepohodlí spojené s tím, že rodina obývá v komunálním bytě jen jedinou místnost, což byla běžná dobová praxe, že trpí hmotným nedostatkem (i když ne vysloveně hladem) a všechno je na lístky, nebo se na to stojí nekonečné fronty... ale dospívající dívka hlavně strádá citově, protože výchova adoptivních rodičů je velmi přísná, restriktivní a postrádá pochopení a láskyplnost. Evelina nesmí vůbec mluvit o své minulosti, nikdo nebere ohledy na to, že zvládat celý nový život a studium v ruštině je pro ni těžké. Nakonec ale úspěšně vystuduje, stane se (paradoxně) učitelkou němčiny a založí si šťastnou rodinu s milujícím manželem a dětmi. Hledání vlastního bydlení ale představuje velmi tvrdý oříšek...

Tohle všechno je v knize vylíčeno už stručněji, ale přesto to otevírá fascinující vhled do sovětského života a kultury té doby – všechno je z našeho současného pohledu zvláštně drsné, uspokojování základních životních potřeb je nesmírně náročné, na druhé straně neexistují maloměšťácké praktiky běžné v socialistickém Československu, kdy se třeba bedlivě sledovalo, kdo vyvěšuje do oken při komunistických svátcích praporky, a pokud to neudělal, mohlo to mít dopady třeba v omezení možnosti vycestovat, studovat a podobně.

Jakýsi happyend nastává až na samém konci, kdy se vypravěčka ve svých pětašedesáti letech opět natrvalo usazuje ve své milované Praze.

Je to vlastně zajímavý příspěvek k současným oblíbeným debatám o ruské mentalitě: k tomu autorka říká, že nelze generalizovat, protože ruská společnost je velmi rozvrstvená; ale z kontextu vyprávění si člověk může udělat představu, co je v ruské kultuře běžné až samozřejmé – přinejmenším různá omezování, zákazy a samozřejmé přijímání všemocnosti výše postavených nabobů. Při takové hrubozrnnosti myšlení není divu, že je okolním menším národům automaticky připisována úloha vazalů – buď těch „našich“, nebo těch „cizáckých“, a jiná možnost neexistuje. Tedy tohle už dodávám za sebe, protože autorka nikoho neposuzuje a její pohled na svět zůstává velmi laskavý. Jen holocaust nedokáže jeho původcům odpustit – a v tom má jistě pravdu.

Evelina Merová, Opožděné vzpomínky, Barrister &Principal 2021

Autor: Eva Hauserová | středa 1.6.2022 8:25 | karma článku: 22.82 | přečteno: 626x

Další články blogera

Eva Hauserová

Elektromobil do každé domácnosti!

Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.

19.8.2022 v 9:20 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Eva Hauserová

Temná ruská chapadla

Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...

16.8.2022 v 9:51 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 892 | Diskuse

Eva Hauserová

Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny

Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).

30.5.2022 v 8:35 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 287 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Pavel Král

Ztišení je cesta k naději

V poslední době jsem si něco uvědomil. Uvědomil jsem si, jak mi vadí, když lidé v mém okolí kritizují můj způsob života. Střídám totiž zaměstnání jako ponožky. Přitom v té první práci z jsem vydržel 15 let. Zrovna včera se mě ...

25.9.2022 v 13:00 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 108 | Diskuse

Dita Jarošová

Čas nočních čepic /fejeton/

Závody v otužování nabraly v Čechii na spádu, venku se prudce ochladilo a přímou úměrou vevnitř v budovách rovněž. Kdo se rozhodl čelit energetické zimě Vladimírově, zažívá chladné chvilky...Šetření se nevyhnulo patrně nikomu.

24.9.2022 v 14:20 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 226 | Diskuse

Kateřina Dušková

Fotogalerie: ANIMA a vizuální poezie X

Je tady nová ANIMA kolekce obrazů, tentokrát na téma umění! Prohlédnout si ji můžete v následujícím článku.

22.9.2022 v 17:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 |

Eva Šamánková

Nečekané přiznání

Odporné vraždy manželských párů, podivná fotka připnutá na těle zastřeleného mladíka a tajemstvím opředená minulost schopné kolegyně z policejního oddělení. Nečekané přiznání převrací vše dosud známé...

20.9.2022 v 10:11 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 376 | Diskuse

Richard Mandelík

Jaro 2022 – půvabné koncerty menších pořadatelů

Zde mají místo violoncellistka Milada Gajdová a dva koncerty v přívětivostí proslulém prostředí u bývalého sv. Vavřince v Hellichovce v režii cembalistky Moniky Knoblochové a sopranistky Terezy Dudkové zvané Café Créme. A 2 další.

20.9.2022 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse
VIP
Počet článků 368 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2149

Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-2, sestavuji  edici brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.   

Najdete na iDNES.cz