Pátek 30. září 2022, svátek má Jeroným, Ráchel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 30. září 2022 Jeroným, Ráchel

Dokáží se lidé chovat nenásilně?

22. 02. 2022 7:51:35
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...

Podle očekávání se nám rodinný život goril jevil velmi poklidně, i když jejich rodinka je jasně hierarchická a samec Richard zřejmě udržuje mezi svými třemi družkami a jejich dětmi disciplínu. Do jedné samice před našima očima rázně strčil a ona se šla uklidňovat oždibováním nějaké větve. Co by se ale stalo, kdyby se v jeho teritoriu objevil další dominantní samec?

Vnoučci toužili spatřit skutečný boj dvou goriláků, a tak jsem jim poradila, že si mají na YouTube zadat něco jako „gorilla males fighting“. Když jsem to ale sama zkusila, zjistila jsem, že konflikty mezi goriláky, pokud je filmaři v přírodě zachytili, neobnášejí nic víc než „přetlačování“ výhrůžnými pohledy a cenění zubů – chvíli tak stáli proti sobě a pak vždy jeden z nich ustoupil. Lidoopi jsou míň agresivní než my lidé!

Hrrrr na násilníky!

Zdá se, že omšelé tvrzení, že „lidé se chovají hůř než zvířata“, je bohužel pravdivé. Právě zpracovávám do knižní podoby deset let svých zkušeností z neziskovek a jejich komunit a zjišťuju, že je pro mě osobně velmi důležitý motiv agresivity – tedy nikoli fyzického násilí, ale útočnosti, nátlakovosti, nenaslouchání, povyšování se nad ostatní a šikany. A to i tam, kde to ostatním nevadí a nevnímají to tak, nebo to radši přecházejí, aby byl klid.

Opravdu do hloubi duše mírní a mírumilovní jedinci se radši vykašlou na to, aby na podobné věci reagovali, přestože je vnímají. Dokonce když sami zažijí šikanu namířenou proti nim, raději to spolknou, i když je to bolí, a spolupracují a kamarádí s ostatními dál, jako by se nechumelilo. Jedinci, kteří se snaží projevy násilí přecházet a nevšímat si jich, bývají dokonce ve většině. Někdy se dají z určité skupiny i vypudit, aniž by řekli nahlas, že jim vadila právě její násilná kultura. Tak dochází postupně k selekci a ve skupině zůstanou převážně otrlí a sociopatičtí jedinci.

Osobně to mám úplně opačně – projevy násilí ve mně vyvolávají neodolatelnou chuť se ozývat a upozorňovat na ně jako na nepravost. Někdo řekne něco urážlivého, nespravedlivého, křivdícího, ať mně nebo někomu jinému – tak hrrr na něj! Přece to tak nemůžeme nechat! Během těch deseti let se u mě tenhle vzorec opakoval stále dokola.

Navíc nejsem schopná odpouštět a zapomínat. Možná i proto, že jsem si v dětství šikanu užila docela hodně, byla jsem takový samorostlý mimoň, takže se do mě jiné děti navážely, a tak toužím po společenství, kde se takové věci prostě nedějí. - Přitom ovšem sama sebe přistihuju, že bych taky měla sklony šikanovat jedince, kteří mi připadají tak či onak méněcenní a vyřazení, takže mě přímo provokují k násilí. Jenomže to aspoň navenek ovládnu. (A když je poznám blíž, touha šikanovat mě obvykle sama od sebe přejde.)

Agresivita z bolesti?

Četla jsem zajímavý postřeh, že každá agrese je projevem nějaké vnitřní bolesti. To může být pravda, ale pak je otázkou, co tuto bolest agresivním jedincům působí. Například je bolí, že neovládají dost velký kus světa? Bolí je, že jim druhý člověk připadá moc slabý, pomalý, nudný, divný, nepochopitelný? Působí jim bolest jejich vlastní bezmoc a neschopnost změnit nějakou situaci, která se jim nelíbí? V případě neziskovek to bývá bolest z toho, že se druzí lidé nechovají podle našich představ.

Do těchhle bolestí se můžeme pokoušet vžít, ale to je asi tak všechno. Vždycky jsem měla pocit, že když agresi ustupujete, napomáháte tím jejímu šíření. Problém ovšem nastává, když na vás působí jako roznětka a vy na ni reagujete ještě daleko silnější agresí. To by se vážně stávat nemělo!

Násilí ve vnitřní kultuře skupiny

Když se podíváme, jak vypadá kultura celé naší společnosti, od parlamentu po sociální sítě, není vlastně divu, že násilí (hrubost, hulvátství, utlačování, přetlačování, nenaslouchání, nesnášenlivost) je vetkáno i do vnitřní kultury neziskovek, které mají ve svém programu pravý opak, tedy vytváření bezpečných společenství, kde spolu všichni mají komunikovat mírumilovně a rovnostářsky. A změnit to není vůbec snadné, vyžaduje to cílené úsilí všech zúčastněných a jejich upřímnou dobrou vůli. A taky spoustu práce.

Obdivuhodným příkladem skupiny, která na sobě takto metodicky pracuje, je iniciativa Zeměsouznění, která zakládá v západních Čechách ekovesnici. Kromě praktických věcí řeší už čtyři roky také otázky kolem lidských vztahů a komunikace a členové skupiny procházejí takto zaměřenými dílnami a kurzy. Určitě tím výrazně zvyšují naději na úspěšné přežití skupiny v budoucnu, řada podobných pokusů totiž v minulosti právě na lidských vztazích ztroskotala. Držím jim palce!

Autor: Eva Hauserová | úterý 22.2.2022 7:51 | karma článku: 9.03 | přečteno: 340x

Další články blogera

Eva Hauserová

Elektromobil do každé domácnosti!

Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.

19.8.2022 v 9:20 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Eva Hauserová

Temná ruská chapadla

Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...

16.8.2022 v 9:51 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 892 | Diskuse

Eva Hauserová

Z německého koncentráku do sovětského Ruska

Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.

1.6.2022 v 8:25 | Karma článku: 22.82 | Přečteno: 626 | Diskuse

Eva Hauserová

Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny

Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).

30.5.2022 v 8:35 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 287 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Kateřina Kešnerová

Klimaaktivisté už překračují veškeré meze

Greenpeace a další ekologické organizace zahájily právní kroky proti Evropské komisi kvůli rozhodnutí zařadit jadernou energii a zemní plyn mezi takzvané zelené investice. To vše v době, kdy v Evropě hrozí obří energetická krize.

20.9.2022 v 9:05 | Karma článku: 36.50 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Zelení aktivisté v ruském žoldu

Občas někdo vysloví podezření, že působení zelených aktivistů nahrává Rusku a Číně a zda jimi nejsou placeni. Dosud se však vše pohybovalo jen v rovině spekulací bez nějakých silných důkazu. Nyní se ale dají tato tvrzení doložit.

15.9.2022 v 9:01 | Karma článku: 47.19 | Přečteno: 9300 | Diskuse

Kateřina Kešnerová

Pochválí Greta zeleného německého ministra?

Německý ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck odmítá prodloužit životnost posledních tří německých jaderných elektráren. Jádro podle něj není nejlevnější ani nejbezpečnější pro zásobování Evropy a světa v budoucnosti.

22.8.2022 v 9:03 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 542 | Diskuse

Alice Barešová

Mikroplasty. Už prý jsou všude.

Ačkoli už dlouho řešíme otázky životního prostředí a pořád „zlepšujeme“ kvalitu ovzduší a vod, jsou věci dávno objevené a zase zapomenuté. A přes všechny zlepšováky se stále nedaří dost odmořovat.

16.8.2022 v 19:34 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Petr Říha

Hoří má panenko - Hubáčková

Náš nejmladší národní park opět prochází zkouškou ohněm. Hořelo zde již několikrát, ovšem v rozsahu, kdy je zničeno téměř 14% plochy, to ještě nebylo. Nicméně ty menší požáry byly varování, varování, že je něco špatně.

8.8.2022 v 19:54 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 351 | Diskuse
VIP
Počet článků 368 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2149

Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-2, sestavuji  edici brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.   

Najdete na iDNES.cz