Abych vyloučila vlastní zaujatost a domněnky, budu tady veškeré informace o biodynamice čerpat z knihy Biodynamické zahradničení od Monty Waldina, vydal Knižní klub v roce 2016.
Jde o záležitost historickou, vymyšlenou antroposofem Rudolfem Steinerem zhruba před sto lety. V zásadě se jedná o vyladění pěstebních postupů na přírodní cykly, lunární vlivy a obecněji na dění ve vesmíru, takže tato nauka jednou nohou vězí v astrologii, druhou nohou, jak uvidíme, zase v homeopatii.
Biodynamika hlásá úzký a osobní vztah hospodářů k půdě a krajině a řada jejích rad a postupů se shoduje s permakulturními: soběstačnost farmy, která se nemá specializovat jen na jeden typ produkce, ale má uzavírat své koloběhy zdrojů a živin, podpora volně žijících živočichů a opylovačů, pěstování ve smíšených kulturách, péče o kompost, používání rostlinných výluhů a jích k ošetřování a hnojení/posilování rostlin... to všechno rozvíjí staré selské tradice a je to velmi pěkné a prospěšné. Také na následující metodice – pěstování podle fází Měsíce – může něco být.
Fáze Měsíce
Nejde jen o úplněk, noc, ubývání a přibývání měsíčního kotouče, které můžeme snadno sledovat, ale také o apogeum a perigeum, tedy o větší či menší vzdálenost Měsíce od Země (protože ji obíhá po oválné dráze), a k tomu ještě také o ascendent a descendent, tedy jak měsíc stoupá či klesá na obloze a jak je právě vysoko. Všechny tyto faktory ovlivňují „vytahování“ vláhy v rostlinách, růst či zrání jejich pletiv, a přejí nebo nepřejí různým úkonům. Je to tak složité, že se tím můžete řídit jedině s pomocí speciálního kalendáře, jako jsou Výsevní dny podle Marie Thunové, vydávané vždy na určitý rok (vydává společnost Pro-Bio).
Dovedu si představit, že když Měsíc působí příliv a odliv, a například se jím řídí i rozmnožovací cykly láčkovců z korálových útesů, má asi vliv i na rostliny. Ale je tu ještě jedna věc, která mi nejde na rozum: roli také hraje to, kterým znamením Měsíc na své dráze právě prochází (což podle mého laického chápání znamená, které souhvězdí má právě „za zády“). Například Kozoroh přeje vykopávání plevele, Střelec sklízení plodů a tak dále. Tohle tedy pokládám za čirou magii – a navíc mi připadá pravděpodobné, že tyto „astrální“ vlivy budou občas působit i opačně než ty „čistě lunární“ a rušit jejich účinky.
Celkově si myslím, že pokud Měsíc nějaký vliv na rostliny má, daleko silnější vlivy asi budou mít jiné faktory: například když chci něco vysít nebo sklidit, bude hodně důležité momentální počasí, teplota, vlhkost, u sklizně správná zralost a tak dále. A kvůli lunárnímu kalendáři bychom mohli snadno propást ten nejsprávnější moment.
Biodynamické preparáty
Jde o devět dosti složitě získávaných přípravků, které pracují s rostlinami, zvířecími produkty a minerály. Jejich příprava kombinuje dobře pochopitelné prvky (jako nechat pořádně uležet hnůj, než jím pohnojíme půdu) s prvky a úkony už opravdu čistě magickými. Navíc je jejich dávkování v některých případech téměř homeopatické – to znamená, že se přípravky ředí tak, že v nich účinná látka už téměř není a to, co účinkuje, je paměť vody, do které se daná látka vtiskla.
Například u nejznámějšího roháčku se vezme kravský roh (z krávy, která měla několik telat), naplní se hnojem a zakope přes zimu do půdy, aby se rozležel a absorboval životní sílu krávy a půdy. Chrání se stříškou a na jaře se vykope dřív, než si na zetlelém hnoji stačí pochutnat žížaly.
Použití: Nejde o hnojivo, ale postřikování (třeba smetáčkem) má dodávat půdě životní sílu. V tomto případě se dávkuje kulička uleželého hnoje (odhadem 20-50 gramů) na kbelík, což není tak málo a připomíná to aerovaný kompostový čaj (kdy se trocha kompostu ponoří do vody a vzduchuje se třeba vzduchovacím akvaristickým motorkem, a tak se ve vodě pomnoží užitečné bakterie). Také dynamizace – promíchávání a okysličování vody se zetlelým hnojem – po dobu jedné hodiny velmi připomíná aeraci kompostového čaje. Mohlo by tedy jít o očkování půdy prospěšnými mikroorganismy, které by ovšem šlo provádět jednodušším způsobem.
Protějškem roháčku je křemenáček, který se připravuje obdobně, ale z drceného práškového křemene a naopak leží v půdě přes léto. Má doplňovat zemitou energii roháčku o energii slunce a vzduchu. Z praktického hlediska jde vlastně o křemitou minerální moučku, ale její dávkování je nižší – zarovnaná lžička přijde do 50 litrů vody a aplikuje se na celý hektar půdy. Účinek křemene se opět posiluje dynamizací. V tomto případě tedy jde o působení homeopatické, protože minerální moučky se do půdy přidává asi tak stotisíckrát víc.
Ostatní preparáty se připravují podobně a potřebujete k tomu různé části zvířat, jako močový měchýř jelena, čerstvou vepřovou lebku nebo kravské mezenterium - blánu obklopující trávicí orgány krávy – což mi nápadně připomíná čarodějnické kotlíky pohádkových ježibab, obsahující žabí žluč nebo netopýří lejno. Jejich účinky jsou ještě abstraktnější – kopřivový preparát usnadňuje proudění, pampeliška harmonizuje, kozlík uzavírá děje. Šťáva z vylisovaných květů kozlíku, zředěná dvacetkrát a dynamizovaná, dokonce po rozstříkání otepluje vzduch a chrání před mrazíky!
Co si o tom všem myslet
Samozřejmě že „čarodějnické“ zvířecí přísady byly před sto lety v selských hospodářstvích běžně dostupné, ale biodynamici na nich podle všeho lpějí i dnes a nesnaží se je nahradit něčím, co je dostupnější zase v současnosti. Toto lpění na původním učení Rudolfa Steinera podle ně naznačuje, že jde skutečně spíš o jakousi mystickou víru nebo až náboženství, než o praktickou metodiku, kde se snažíme pochopit, jak to funguje, a třeba postupy dál vylepšovat.
Vždycky, když slyším o biodynamice, se mi vybaví, jak jsem v jednom biodynamickém hospodářství viděla usilovnou dynamizaci roztoků (tuším) přesličkového preparátu, který měl zabránit zarůstání střechy mechem (protože mech patří na zem a ve vzduchu nemá co dělat), a myslím že kopřivového preparátu proti konfliktům v lidském společenství... a pro to pilné míchání vody a rozstřikování neměli místní lidé ani čas na krocení plevele, který jim dusil pěstované rostliny, což se mi jevilo jako daleko akutnější úkol.
Z mých popisů ezoteričtějších biodynamických postupů je asi zřejmé, že jim nevěřím ani za mák. Ale nějaký účinek přesto mít mohou – sbližují hospodáře s ekosystémem pozemku. V permakultuře se říkává, že nejcennějším zdrojem je náš čas a naše pozornost. Biodynamika vás přiměje, abyste se do svého hospodářství daleko víc „vciťovali“, spolužili s ním, vytvářeli si k němu vztah. Trávíte se svou půdou, rostlinami a zvířaty společně čas, jak se říká, „quality time“, což je důležité, obdobně jako když máte děti. Myslím si ale, že kdybyste svým rostlinám recitovali básničky, pouštěli hudbu nebo jim tančili, vyšlo by to nastejno.
