Může za klimatickou krizi uhlík, nebo ubývání vody?
Michal Kravčík je původem vodní projektant a na Slovensku i v Čechách proslul svými rozsáhlými realizacemi lokálních projektů na zadržování dešťové vody v krajině. Tyto programy vrcholily v letech 2010-2011 za podpory tehdejší premiérky Ivety Radičové, dnes se Kravčík ocitl stranou hlavního proudu realizací opatření proti povodním a suchu, snad proto – jak se domnívá – že jeho řešení jsou velmi levná, opírají se o místní komunity a nekynou z nich velké možnosti přivýdělků do vlastních kapes, česky řečeno „vejvaru“.
O jeho snahách se víc dočtete na webech www.ludiaavoda.sk a www.waterparadigm.org, v zásadě prosazuje posilování takzvaného malého vodního cyklu na úkor velkého. Staré vodní paradigma znělo „vodu je třeba co nejrychleji odvést pryč, protože jí máme nadbytek“, takže všechna dešťová voda ze střech a městských ulic šla rovnou do kanalizace, vlhká místa v krajině se meliorovala a vodní toky se napřimovaly a svíraly betonovými koryty. To posilovalo velký vodní cyklus a vedlo k tom, že voda rychle odtéká do oceánů a vrací se v podobě přívalových dešťů na pevninu, což působí střídavé záplavy a období sucha a vede k postupné proměně krajiny v poušť. Naproti tmu nové vodní paradigma zní „dešťovou vodu je třeba zadržovat v místě, kam spadla", což posiluje malý vodní cyklus, kdy se voda vypaří přímo na místě z vegetace a z vodních ploch a spadne v jemnějším dešti hned poblíž, a krajina tak zůstává vlhčí, „nasáklá“ vodou. To se ovšem děje, když je krajina dostatečně zarostlá zelení a jsou v ní mokřady, tůňky, jezírka, rybníčky, hrázky a svejly.
Michal Kravčík uvádí zajímavý údaj, že za posledních 70 let se planetárně ztratilo 30 000 miliard (čili 30 trilionů) kubíků vody z koloběhu sladké vody do moře, a hladina světových moří přitom stoupla o víc než 10 centimetrů. Tento proces můžeme zvrátit, kdybychom v krajině udržovali víc vlhkosti, tedy podporovali malý vodní cyklus. Bohužel děláme pravý opak, odlesňování pevniny v planetárním měřítku stále postupuje, a i u nás v Evropě, kde už lesy do jisté míry chráníme, stejně zabíráme stále víc ploch pro stavby, silnice a vybetonované plochy.
Slovo do pranice: sledovat uhlíkovou stopu je nesmysl
K napsání tohohle blogu mě vyprovokovalo Kravčíkovo tvrzení, že současnou klimatickou krizi je třeba řešit úplně jinak, než jak si my ekologové myslíme. Obsah oxidu uhličitého ve vzduchu je podle něj jen indikátor toho, co je špatně – podstata problému je v tom, že se z atmosféry především nad soušemi ztrácí voda. Odlesňování a dezertifikace souší je tedy podle něj jediným viníkem klimatických změn. Kdybychom odlesňování zastavili a trend obrátili – zachycovali v krajině vodu, osazovali ji dřevinami, posilovali malý vodní cyklus – neměli bychom s emisemi CO2 žádné problémy.
Jak je možné, že na to ekologové nepřišli a neprosazují to? Důvodem jsou podle Kravčíka opět peníze: dnes navrhovaná řešení snižování emisí CO2 vyžadují investice 5–20 % globálního HDP, kdežto náprava malého vodního cyklu by byla mnohonásobně levnější – a právě proto se do toho nikomu nechce! Přiznávám, že tomuhle Kravčíkovu argumentu nevěřím – mezi ekology převažují idealisté, které by v hledání pravdy jistě nezastavila ztráta vyhlídky na pořádný „vejvar“.
Celá věc mi pořád vrtá hlavou, nezdá se mi, že by jeho teze platila stoprocentně, ale předkládám to čtenáři k vlastním úvahám…
Pro a proti
Tak především vodní pára funguje také jako skleníkový plyn. Vysušování planety by z tohoto důvodu mělo vést k jejímu ochlazování – tento argument používají i klimaskeptici, samozřejmě opačně než Kravčík, třeba tady:
https://skepticalscience.com/arg_vapor_cz.htm, nebo tady: http://www.osel.cz/2587-vykacenim-lesu-proti-globalnimu-otepleni.html Na prvním z odkazů se tvrdí, že kdyby planeta byla úplně bez vody, emise CO2 by zvýšily teplotu jen o jeden stupeň, a právě vodní pára efekt ohřívání vzduchu zesiluje až na tři stupně při stejných emisích CO2. Také se tu říká, že atmosféra Země stále vlhne, což vypadá logicky – s ohříváním oceánů se do vzduchu vypařuje víc vody. Na druhém odkazu se tvrdí, že tmavé lesy pohlcují sluneční záření a tím jen zhoršují situaci.
Jenomže Kravčík přikládá důležitost tomu, že voda funguje jako „pufr“, zmírňuje extrémy a výkyvy teplot, protože – jak to známe z vlastní zkušenosti – při změně skupenství z kapalného na plynné ochlazuje své okolí, a naopak při mrznutí do sebe vstřebává velké množství energie, než se změní v led či sníh. Jisté je, že vzduch nad soušemi, zejména těmi odlesněnými, vykazuje daleko větší výkyvy teplot nežli vzduch nad oceány. A jak vody v atmosféře ubývá, souše se prohřívají víc a víc a graf těchto výkyvů – když je propojíme zprůměrovanou linií - nezadržitelně stoupá vzhůru. Důkazem je, že severní polokoule, kde je víc souší, je na tom hůř a led v Arktidě taje daleko rychleji než v Antarktidě (kde dokonce v Patagonii poněkud přibývá).
Michal Kravčík si je jistý, že kdyby se podařilo planetárně zvrátit trend oslabování malého a posilování velkého vodního cyklu – tedy kdyby byla krajina na většině souší zarostlá vegetací a vlhká a voda by v ní kolovala přímo v místě – neměli bychom s emisemi CO2 vůbec problémy. Tedy samozřejmě bychom měli problémy se škodlivými emisemi ze spalování uhlí, ale nikoli se skleníkovým efektem. Voda by všechno „vypufrovala“, i když odhlédneme od toho, že by bujná vegetace spotřebovala (sekvestrovala) daleko víc CO2.
Intuice mi říká, že to zčásti asi je pravda – ale nevěřím, že úplně. Nemám kapacitu na to, abych se ponořila do vyhledávání vědeckých studií a měření a snažila se zjistit, jak to s planetární vlhkostí v atmosféře doopravdy je. Co si o tom myslíte vy?
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.