Malá zahradní Sahara

10. 07. 2019 8:13:50
Už to vypadá, že každé léto bude naše krajina žíznit. V malém to vidím na své zahrádce a je to drásající.

Nejde ovšem jen o letní problém, v létě je to jen víc vidět – jde o trvalý úbytek vody v naší krajině, postupné vysychání, které si lidé snad začínají uvědomovat... i když se zdá, že většina populace (které pořád teče voda z kohoutků) to nevnímá jako moc naléhavý problém. Trápí to spíš jen menšinu, která má užší vztah k půdě, rostlinám a přírodě, nebo je přímo závislá na tom, co na polích, loukách, zahradách a v lesích vyroste. Kupříkladu Daniel Pitek, majitel rozsáhlých pozemků v Českém Středohoří, kterého sleduju na Facebooku, už píše, že tam u nich usychají nejen jehličnaté porosty, ale umírají i listnaté lesy na suťových svazích...

Co dělat. Aspoň se snažím na své zahrádce udržet oázu života – zatímco, jak koukám přes plot, to někteří sousedé už vzdali a nechali záhonky pusté a prosychající do hloubky...

Jak si poradit?

Popíšu tu různé způsoby, jak se snažím sucho řešit, ale všechno to funguje jen částečně a do jisté míry.

Tak především jsem na podzim nechala nainstalovat dva kubíkové IBC barely, které skutečně nachytaly z květnových dešťů vrchovatě vody. Na zalévání mi vystačily asi měsíc, což je mnohem lepší než malé dvěstělitrové barely, které jsem používala do loňska. Nicméně už pár týdnů jsem „na suchu“ a musím zalévat z vodovodu. Což mě hněte. Jednak proto, že si člověk uvědomuje svou zranitelnost a závislost na vodovodu, a jednak proto, že studená tvrdší voda nedělá půdě a rostlinám dobře, a teď nově (jelikož se do hloubky zabývám půdními živáčky) mi došlo, že zřejmě zabíjí i bakterie, protože v ní ještě jsou stopy chloru.

Další možností je pěstovat rostliny na vláhu nenáročné – takové mám v nejslunnější partii zahrádky, jsou to v zásadě středomořské bylinky a vévodí jim fíkovník. Další plochy, kde nejvíc pobýváme, jsou vysypané štěpkou. Tyhle typy ploch se zalévat nemusí a mohu je rok po roce rozšiřovat a ustupovat od pěstování rostlin náročnějších na vláhu. Zeleninu typu rajčat a salátů můžeme konečně mít ve velkých květináčích, to se mi zdá dokonce úspornější na zálivku, jelikož vláha se v nich celkem drží, zatímco ve volné půdě, nekonečně žíznivé, se rychle rozplývá a mizí...

Ale přece jen mám pořád ještě záhonky s jahodami, libečkem, rebarborou a dalšími trvalkami, a v tom mám nasázeno pár hodně náročných brukvovitých rostlin jako je vytrvalá brokolice, Schwarzkohl (černé zelí, semínka jsem si dovezla z výletu do Bamberku), Tree cabbage (česací dva metry vysoká kapusta z Anglie – to člověk prostě musí vyzkoušet)... takže každý večer pobíhám s hadicí a konvemi a zhruba půl hodiny až hodinu napájím záhonky vodou.

Samozřejmě se snažím mulčovat. Posekaná květnová tráva mi sice moc dlouho nevydržela a sluníčko ji speklo do nepatrných suchých vlákének neposkytujících půdě mnoho ochrany, ale náš pan pokryvač odřízl obří větev z naší staré douglasky – jelikož ohrožovala střechu – a tím pádem jsem získala opravdu hodně chvojí na mulčování, které už je na záhonech opravdu znát. Další zdroje větviček s listím mám z keřů, které špatně snášejí sucho, v květnu optimisticky vyhnaly nové větve a šlahouny, ale teď vadnou a hnědnou – takže redukuju jejich listoví, ušmikávám větvičky a zase mulčuju: to se týká hlavně klokoče (který v přírodě roste ve vlhkých hájích) a zimovzdorného kiwi. A konečně mám jeden tamaryšek, který pěstuju záměrně na mulč – každým rokem ho kopicuju.

K tomu ještě právě teď přidávám poslední metodu: místo kapkové závlahy (kterou si v naší džungloidní přírodní zahrádce moc neumím představit, a taky mi vadí to vhánění vody pod tlakem rovnou z kohoutku) si postupně pořizuju zavlažovací květináče, ve kterých zalepím dírku, zakopu je do země, naliju do nich vodu a přikryju miskou... a pozoruju, jak se z nich voda pomalu vsákává do okolní půdy. Tedy já vím, že existují speciální nádoby typu olla, jsou krásné a připomínají amfory, ale nepřijdou mi pro mé účely zrovna praktické – nějak mi vadí, že do nich není vidět, na zimu by se měly vyndavat a při větším počtu se dost prodraží. Je fakt, že některé květináče (v závislosti na materiálu) odmítají prosakovat, a tak experimentuju s tím, že dírku naspodu nezalepím úplně, ale nechám tam nepatrný otvůrek pro vodu.

Tohle všechno dohromady trochu pomáhá udržet zahrádku při životě a zároveň nevyplýtvat na zálivku příliš mnoho pitné vody, ale co je to platné, na porostech je znát „zaražený růst a vývoj“. Nehledě na trávník, který nechávám zežloutnout, jelikož už vím, že se dokáže poměrně rychle vzpamatovat.

Samozřejmě to neznamená, že bych se s klimatickými změnami smířila. Naopak kvůli nim docela panikařím - stačil by malý posun k ještě tropičtějšímu a víc pouštnímu počasí a úplně všechny snahy o přizpůsobování by rázem byly k ničemu... není nic těžkého popustit uzdu sci-fi fantazírování o tom, že to, co kolem sebe teď pozorujeme, je jen úvod k dystopii, kdy se voda z našich končin vytratí docela, zmizí i z vodovodů, krajina se změní v polopoušť, kde přežijí jen nejhouževnatější druhy, nejodolnější k suchu, jejím obyvatelům nezbyde než zvednout kotvy a pokoušet se migrovat kamkoli, kde voda ještě bude... jenomže peníze a věci ztratí hodnotu a nastane boj o holý život... Naopak pro mě začíná být těžké na podobné vize pořád nemyslet.

Autor: Eva Hauserová | středa 10.7.2019 8:13 | karma článku: 18.82 | přečteno: 545x

Další články blogera

Eva Hauserová

Jak jsem vyvražďovala živáčky

Pustila jsem se do amatérského studia půdní mikrobiologie a vůbec života v půdě, což obnáší i provádění „sčítání lidu“ - tedy živých tvorů. Jenomže metody jsou kapku drsné...

8.7.2019 v 9:01 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 229 | Diskuse

Eva Hauserová

Jak komunisté ničili lidské životy

Před pár měsíci vyšla kniha nazvaná Láska v exilu 1949-1950, která autenticky zachycuje osudy dvou mladých protagonistů a jejich blízkých, nucených emigrovat po nástupu komunistů k moci.

13.6.2019 v 10:22 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 829 | Diskuse

Eva Hauserová

Tak se nám ten Gottwald nějak zkazil...

Přiznávám, že jsem vůbec netušila, co skrývají vnitřnosti Národního památníku na Vítkově. Vypravili jsme se tam hlavně kvůli výstavě o balzamování Klementa Gottwalda, ale zjistila jsem, že dojmy z celé stavby jsou ohromující!

12.6.2019 v 8:26 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 676 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jiří Strádal

Groteska se dvěma herci - pán a pes

Dnes to jsou dva měsíce, co odešla do psího nebe naše vlkodavka Bernardeta, což je výzva zavzpomínat. Protože je na co. Jedna naše vycházka se obzvlášť vydařila. Obstojný příběh do němé grotesky.

4.7.2019 v 5:22 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 392 | Diskuse

Tomáš Prachař

Poplatkový lov

Poplatkový lov je ve středoevropském prostoru, kterému vládne lidová myslivost, přijímán nadmíru negativně. Přesto se ve světě jedná o naprosto běžný model lovectví a oproti našemu pojetí je i v lecčems výhodnější.

4.7.2019 v 2:26 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 259 | Diskuse

Tomáš Prachař

Sportovní lov versus myslivost

Je současné pojetí středoevropské tradice myslivosti dost vyspělé na to, aby vedle sebe sneslo alternativní způsoby lovu, nebo jsou sportovní lovci odsouzeni k tomu, jezdit navěky do osvícenějších krajin?

28.6.2019 v 9:37 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jaromír Tichý

Rulandské modré - Pinot Noir

Říká se, že u nás neumíme vyrobit dobré červené víno! Je to nesmysl. Před válkou byla většina našich vinic osázena právě odrůdou Pinot Noir a to již od časů samotného císaře a krále Karla IV, který ji dal z Burgund přivézt...

27.6.2019 v 19:46 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 261 | Diskuse
VIP
Počet článků 316 Celková karma 15.46 Průměrná čtenost 2364
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.

Najdete na iDNES.cz