O biozahradničení... opravdu to nejpodstatnější?

Kniha „BIO zahradničení – základní kurz“ z nakladatelství Kazda má ambice zasvětit i úplné začátečníky do tajů pěstování vlastního zdravého jídla. Jenomže podle mě je potřeba brát její návody s rezervou a kapku je korigovat.

Když jsem tuhle publikaci uviděla na pultě nakladatelství Kazda na veletrhu Svět knihy, zaradovala jsem se. Vida, tady je něco, co můžu doporučovat naprostým začátečníkům – spousta obrázků, textu tak akorát a je přehledně rozčleněný na nápadně nadepsané odstavečky… tady se moji kurzisté názorně dovědí, jak vysévat semínka, přesazovat sazeničky, dělat kompost, mulčovat a tak dále, prostě si osvojí dovednosti tvořící základní abecedu přírodního zahradničení.

Jenomže když jsem si svůj úlovek prohlédla blíž, zjistila jsem, že příručku takhle jednoduše a se vším všudy doporučovat nemůžu.

Za problematické pokládám dvě dost podstatné věci: zaprvé je tu biodynamika (tedy homeopaticko-astrologická magie) předkládána jako nedílná součást postupů přírodního zahradničení; a zadruhé nejsou některé návody vůbec adaptovány na naše české podmínky, nebo je překlad nejasný až chybný, takže výsledek může začátečníka spíš odradit od toho, aby se pustil například do kompostování.

Čáry máry pod kočáry...

Biodynamika rozhodně nemusí být součástí biozahradničení, a u většiny ekozemědělců a biozahrádkářů to tak skutečně není. V knize je tolik biodynamiky proto, že její autor působí v biodynamickém zahradnictví Demeter, což je známý pojem, certifikaci Demeter má třeba česká biofarma Bemagro.

Biodynamika je učení založené na antroposofických radách Rudolfa Steinera, starých zhruba sto let, které podle toho vypadají: různé látky (jako hnůj nebo určité druhy rostlin) se vkládají do zvířecích orgánů (například rohů, které ale musí pocházet z krávy a ne z vola, býka či telete), nebo do různých membrán vypitvaných ze zvířecího těla, nechají se rozležet, pak se homeopaticky potencují mícháním ve vodě, což se musí provádět určitým přesným způsobem, a v maličkých homeopatických dávkách se rozprašují na pozemky a rostliny, nebo aplikují jako vpichy do kompostu. Všechny magické podrobnosti, kterými je to obklopeno, mají zprostředkovat kontakty s vesmírným působením a jakousi vyšší rovinou bytí.

Za všechno jeden příklad takové alchymisticko-čarodějnické podrobnosti: biodynamické kompostové preparáty z vybraných druhů rostlin (dubová kůra, kopřiva, heřmánek, pampeliška a řebříček), inkubované ve zvířecích orgánech, se do kompostu mají ukládat v abecedním pořadí! To se samozřejmě bude v němčině, češtině a latině lišit, ale kniha nevysvětluje, jakým jazykem se máme řídit.

Něco na tom všem je. Pokud byste rozmíchávali ve vodě za přístupu kyslíku uleželý hnůj a jiné zdroje mikroorganismů, získáte tím kompostový čaj, tedy dobrou očkovací látku, která obohatí váš ekosystém o mikroorganismy – to je v pořádku, jen bych asi používala větší dávky než homeopatické. Ale že by to všechno souviselo s informací přenášenou vodou, s vibracemi vesmíru a postavením souhvězdí... sorry, tomu prostě nevěřím, protože si nedovedu představit, jak by to mohlo fungovat. A mohu odpovědně říct, že podle mých zkušeností pro přírodní zahradničení provádění těchto magických úkonů opravdu důležité není.

Dále celou knihou prolínají dny vhodné a nevhodné k různým agrotechnickým úkonům (výsevní atd.) podle astrologického kalendáře – liší se to podle toho, zda budeme sklízet kořeny, listy, květy či plody, a kdybychom měli vybírat vhodné termíny, kdy se nám sejde astrologický termín s vhodným počasím, podle mě by z toho člověk brzy zešedivěl. - Tedy osobně bych úplně nezavrhovala výsevní kalendář podle Marie Thunové, ale jen pokud jde o fázi Měsíce, ta může mít na rostliny skutečně vliv. Ale souhvězdí???

Celá tahle magie musí zabrat neuvěřitelně mnoho času a spíš má asi smysl v jakémsi spirituálním usebrání pěstitele, v němž navazuje se svým pozemkem a rostlinami kontakt, ale klidně místo toho můžete tančit nějaké obřadní tance, nebo se modlit u oltáříku, kde si vystavíte obrázek Matky Země nebo Rudolfa Steinera nebo cokoli jiného, co vás povznáší a uvádí do vztahu s vesmírem.

Zmatený začátečník

Už na začátku knihy narážíme na nejasný nebo nepřesný překlad. Například na str. 23, o půdě: „Zapáchá-li (půda) po hnilobě… zpravidla se jedná o znamení špatných procesů tlení organické hmoty.“ Ve skutečnosti označuje český výraz „tlení“ aerobní, tedy žádoucí rozklad, kdežto v tomto případě jde o hnilobu, tedy nežádoucí rozklad anerobní, bez přístupu vzduchu. Jak to z toho ale má čtenář poznat?

Dále na konci stejné stránky o testu půdy – vytvoření válečku z vlhké půdy v prstech: „Nelze-li půdní vzorek uválet, jedná se o půdu obsahující písčité hlíny a jíly.“ Ty „jíly“ jsou zřejmě špatně, protože je to přesně naopak – obsah jílu v půdě se projeví tím, že se z vlhké půdy dá dobře modelovat.

Hned na straně 26 se radí do zásadité půdy „zapravovat rašelinovou zeminu“ - přestože dále v knize už autor od používání rašeliny odrazuje s tím, že je to neekologické. Proč to tady ale vůbec je? Možná nedůslednost autora, ale stálo by to za dotaz, jak to myslel. Pro začátečníka to nepředstavuje dobrou základní orientaci, vzhledem k tomu, že například organizace Veronica používání rašeliny pro úpravy půdy v přírodních zahradách zapovídá úplně – když chcete mít certifikovanou přírodní zahradu, přes tohle prostě „nejede vlak“, stejně jako přes průmyslová hnojiva, herbicidy a pesticidy.

Problematické jsou velmi časté – vlastně vše prostupující – rady k používání kamenných (horninových) mouček, což je také pro biodynamiku velmi typické. Na našem trhu tyto moučky prakticky úplně chybí. V dodatku vzadu v knize se dozvíte, že si je můžete zakoupit v Německu… ale už se neříká, čím je nahradit, nebo zda se lze bez nich obejít. (Ve skutečnosti byste museli zajet do kamenolomu a vybrat si vhodný typ kamene, jehož složení a pH hodnota toho, co se z něj vyluhuje, odpovídají tomu, co vaše půda potřebuje.)

Tady trochu odbočím – tady zeje na českém trhu vyložená díra: kdo by si zařídil živnost z toho, že by z kamenolomů odebíral vhodné kamenné moučky, pytloval je a prodával (třeba i bezobalově :-)), ten by měl obrovský úspěch!

První setkání s kompostováním

V knize uvedený návod na kompostování podle mě začátečníka spolehlivě odradí.

Jednak se radí vytvářený kompost neustále prosypávat kamennou moučkou (proti zápachu a hnilobě) a jednak se do kompostu pořád kvůli provzdušnění přidává „řezanka“ - což je pojem označující nadrobno nařezanou slámu, tedy materiál pro běžného zahrádkáře velmi těžko dostupný. Není tu vůbec vysvětleno, že jde o suchou uhlíkatou složku kompostu – tedy že můžeme použít také „krátké“ seno ze sekačky, suché listí apod. - a na fotkách je spíš něco, co vypadá jako štěpka. Jenže pojem „štěpka“ se v knize neobjeví ani jednou.

Všechno korunuje instrukce nařizují všechen materiál před přidáním do kompostu nadrobno nadrtit – uznávám, že je to asi dobré dělat, ale kde na to vzít čas a trpělivost? Kompostovat se klidně dá i bez drcení, stačí větší kusy kuchyňského odpadu pokrájet a zahradní odpad nahrubo nastříhat.

Kniha prostě trpí častým nešvarem překladových publikací, že se totiž na přeložený text nikdo nepodívá s odstupem, z pohledu praxe, a nevychytá zjevné mouchy. A druhá problematická věc vznikla zřejmě už v německém originále – že totiž v titulu ani podtitulu knihy není uvedeno, že jde o přírodní zahradničení silně ezoterického směru.

Peter Berg: BIO zahradničení, základní kurz, nakladatelství Kazda 2017