Fíkovníkové háje v Čechách? Už brzy

30. 10. 2018 8:14:06
Na zahrádce v Praze mi pod oknem roste zcela nechráněný fíkovník. Letos na něm postupně dozrálo dobrých pět kilo slaďoučkých plodů...

Nepamatuju si přesně, kolik je fíkovníku let, odhadem asi deset. Tehdy jsem dostala několik řízků od našeho místního hanspaulského automechanika pana Hájka, který měl už řadu let na zahradě vzrostlý fíkovník nesoucí i padesát kilo ovoce ročně. Jeden ze řízků mi zakořenil, přes první zimu jsem sazenici nechala v bytě, a pak vysadila na chráněné a slunné místo zahrádky. V prvních letech fíkovník přes zimu vždycky trochu omrzl, ale čile vyrazil ze spodních větví nebo od kořenů, a v posledních letech je už chladem odumřelých větviček minimálně. Spíš mi začíná dělat starosti, že je z něj docela velký strom a na vykázané místo už se moc dobře nevejde. Asi to znáte ze Středomoří – fíkovníky jsou vitální a dokáží se rozrůstat docela hodně, řekla bych asi jako u nás černý bez.

Sklizeň plodů máme každým rokem, ale čím víc je v létě sluníčka, tím jsou chutnější a tím jich dozraje víc. Můj vnouček Felix dokonce znal fíky dřív nežli jablka, takže když byl docela malý, říkal jablku „fík“. Fíky se na větvích vyvíjejí postupně, bez květů a opylování, takzvaně parthenokarpicky, takže vždycky máme kromě velkých zralých plodů také maličké zelené. Ty ovšem přijdou na podzim už nazmar a opadají spolu s listy.

Teplíčko a sucho

Osobně mám hodně ráda tropické počasí, ale letošní vyprahlé žhavé léto mi už nahánělo trochu strach. Zežloutlý trávník, povadlá zelenina, a když jsem se pokoušela mulčovat záhonky třeba nějakými vypletými bylinami, sluníčko je bleskově proměnilo v nepatrné vyschlé sušinky, které žádnou vláhu v půdě neudržely... přesně takové klima, jaké člověk zná z letních výletů do jižních krajů. V parcích a lesích usychalo nejen bylinné patro, ale i dřeviny, kterým hnědly a předčasně padaly listy... nepamatuju se, že bych něco takového dřív viděla. Na naší zahrádce hodně trpěla třeba jedle douglaska, ze které doslova pršelo jehličí, pak šeříky nebo můj oblíbený klokoč zpeřený (po babičce klokočí...), který má zřejmě rád vlhčí lesní podmínky. Naopak ze sucha si nic nedělá třeba ginkgo, tamaryšek, nebo samozřejmě fíkovník.

Vypadá to, že se u nás vlivem klimatických změn vegetace zřejmě vymění a krajina bude daleko víc připomínat ono zmíněné Středomoří – holá půda místo šťavnatých zelených trávníků, kdoví, možná palmy a kaktusy... většina vody se přižene přívalově a my ji budeme muset zachytávat. Už teď v létě jsem dala pod okapy nainstalovat dva tisícilitrové IBC barely na dešťovku, které se naplnily při prvním přívalovém dešti. Následovalo ještě menší podzimní sucho, kdy jsem vodu roznášela v konvích... aspoň jsem měla nějaké fitko.

Momentálně je venku zamračeno a mokro, takový normální podzim. Ale zprávy o stavech podzemní vody a vysychání studní jsou docela alarmující. Nevíme, a neví to vůbec nikdo, kde se tyhle klimatické posuny zastaví, zda se u nás ustálí na nějakých subtropech, nebo zda se roztočí spirála zrychlujících se zpětných vazeb – typu méně ledu na pólech - víc pohlceného slunečního tepla - víc uvolněného metanu... takové vyhlídky už jsou pak opravdu deprimující.

Člověka skoro začnou napadat zpanikařené myšlenky - my Pražáci bychom měli úprkem prodat své domy a byty, dokud je lidé chtějí za velmi slušné ceny, a honem si najít nějakou chajdu stranou v zapadlém koutě krajiny u lesa, řeky, studánky, pramene... ovšemže to neuděláme, a pokud bude zle a ouvej, už to zase nepůjde. Začínám se líp vžívat do prepperů s jejich přípravami na přežití globálních katastrof všeho druhu, ale na druhé straně – asi nejsem dost velká drsňačka na to, abych v takovém světě vůbec chtěla přežívat.

Takže se proteď spokojuju s propagací fíkovníků.

Výspa civilizace

Italové prý říkají, že civilizace končí tam, kde přestávají ve volné přírodě růst fíkovníky. Takže jsme si, přátelé, polepšili a civilizace k nám dorazila. Aspoň do nižších a chráněných poloh. Nebojte se sázet fíkovníky a otužujte je, traduje se sice, že potřebují ochranu před zimou, ale ono to už pomalu ani není pravda, zimy jsou mírné a fíkovníkům se u nás líbí. A takové čerstvě utržené fíky jsou neuvěřitelná mňamka.

Autor: Eva Hauserová | úterý 30.10.2018 8:14 | karma článku: 18.69 | přečteno: 621x

Další články blogera

Eva Hauserová

Komunistická totalita versus ódéeska

Máme dnes osmadvacátého října, tak aspoň malý příspěvek k četným ohlédnutím za uplynulými roky v tomto státě...

28.10.2018 v 9:33 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 673 | Diskuse

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 321 | Diskuse

Eva Hauserová

Šťastný život pod zeleninovou oblohou

Právě vyšla nová kniha známého propagátora permakulturního zahradničení Jardy Svobody. Spoluautorkou je jeho žena Lada Svobodová. Knihu bych charakterizovala jako jedno velké pohlazení po duši pro nás alternativce a ekology.

7.6.2018 v 17:36 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 436 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jana Slaninová

Stěhování aneb Jak je důležité míti vzdušné kořeny

V životě si člověk maluje různé věci. Rodinu, kariéru, přátele. Ale jak známo, takový Život, má svou hlavu a posílá nám zkušenosti, které potřebujeme pro další roky.

15.11.2018 v 14:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Martina Mičková

Kreativní výstava v Ostravě

V těchto dnech je Ostrava zaplněna kreativci nejrůznějšího věku, kteří dorazili na Výstaviště Černá Louka.

10.11.2018 v 22:53 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 162 | Diskuse

Jana Slaninová

Jak naložit s tvrdým hovězím nebo slepičím masem? Zavřít nebo naložit

Kdysi se mi povedlo udělat báječnou slepici na paprice. Výborná omáčka, a výbo..., ne maso tvrdé jako dub. Obdobně to bylo se svíčkovou. Babí mi řekla, že jsem trdlo. Měla jsem slepici zavřít na půl hodiny do papiňáku.

9.11.2018 v 14:40 | Karma článku: 26.77 | Přečteno: 901 | Diskuse

Jana Slaninová

Utonulci a strašlivá buchta

Ne všechno se člověku povede. Můj muž mi okomentoval strašlivý výtvor slovy "Když to zaliješ medem a dáš na to šlehačku, nikdo nebude vědět, jestli to není svíčková."

2.11.2018 v 15:30 | Karma článku: 26.82 | Přečteno: 1397 | Diskuse
VIP
Počet článků 300 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2448
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.

Najdete na iDNES.cz