Komunistická totalita versus ódéeska

Máme dnes osmadvacátého října, tak aspoň malý příspěvek k četným ohlédnutím za uplynulými roky v tomto státě…  

Můj přítel Cyril prohlásil doslovně, že ODS tady od roku 1989 napáchala víc škody než komunisti od roku 1969.

To mě tedy hodně popíchlo.

ODS fakt nemám ráda a uznávám, že Cyril právem tvrdí, že tu „rozkradli všechno, co nebylo přišroubované“. Navíc se mi příčí jejich arogance vůči otázkám životního prostředí a celá jejich liberálně ekonomická víra. Ale na druhé straně si myslím, že cokoli tu provedli a napáchali v devadesátých a nultých letech, zůstává pořád o několik levelů méně příšerné a zločinné, než co tu provedla a napáchala KSČ v dobách normalizace.

Ten obrovský a pro mě rozhodující rozdíl spočívá v tom, že ODS se nedopustila naprostého omezování až rušení osobní svobody, blokování toků informací, brutální invaze do lidského soukromí, zničení možností osobního rozvoje a iniciativy v tom, co člověk chtěl dělat… jasně, v devadesátkách v mediálním prostoru převládaly „tržně komsomolské“ informace, děla se spousta nepravostí, aniž si na ně někdo investigativně posvítil, ale pořád jste si mohli říkat, co jste chtěli, a mohli jste se to i snažit různými kanály šířit, a nikdo vás za to nešikanoval, nevyhazoval z práce a nezavíral. A hlavně se otevřely úžasné, předtím neexistující možnosti - cestování, vzdělávání a práce v cizině, podnikání a sdružování, pořádání akcí… to se za komunistů vesměs nemohlo nebo nesmělo a bylo potřeba vynakládat ohromnou, naprosto nepřiměřenou energii na to, aby se na komunistech kousíčky tohohle samozřejmého „živného prostředí“ vyvzdorovaly, zamaskovaly pod hlavičkou nějakých SSM nebo Svazarmů a různými lstmi jim vyfoukly pod nosem. Výsledkem byl přidušený a frustrovaný život v izolační bublině, kdy člověk ani netušil, o co přichází a jaké možnosti by ve svobodnějším systému mohl mít.

Jistěže i komunisti „ukradli všechno, co nebylo přišroubované“, ale i to, co přišroubované bylo, proplýtvali, promarnili a zničili svou neschopností. Tím, že strana rozhodovala úplně o všem, taky všechno automaticky brzdila, protože nic nešlo udělat spontánně; na výjimkách jako byly Slušovice, kde všeobecný byrokratický marasmus poněkud povolil, je vidět, jak by se věci byly rozvíjely bez neustálého poručníkování.

Snažím se Cyrila chápat: vyrůstal v Británii, kde v době jeho dětství a mládí vládli dosti nepovedeně labouristé, a pak rázně převzala žezlo Thatcherová a (ve zkratce) její razantní opatření způsobila, že se Cyrilova generace nemohla uplatnit ve vědě, výzkumu, na univerzitách a podobných oblastech, které při velmi omezené podpoře státu trpěly „podvýživou“. Ekonomické problémy socialismu měly svou protiváhu v ekonomických problémech na Západě, počínaje ropnou krizí, která se na Východě ani tolik neprojevila… jenže to přece neznamená, že plánované socialistické hospodářství je snad lepší, nebo že by bylo – dejme tomu – stejně hrozné jako kapitalistická ekonomika. Plánování za socialismu bylo příšerně nepružné, čas se měřil v celých pětiletkách i pro výrobu naprostých detailů, a hlavně bylo nekompetentní a primitivní – všeho mělo být prostě pořád víc a plány se měly překračovat, čím víc, tím líp… přitom se pamatuju na regály v obchodech se spotřebním zbožím, které bylo naprosto nepoužitelné (ty hnusné silonové svetříky...), na totální a katastrofální nedostatek (nebo spíš nedosažitelnost) bytů, na složité manévry, uplácení a shánění přes známé, když člověk potřeboval třeba nějaký materiál na stavbu domku, spotřebič nebo auto… a celý ten systém z principu ani fungovat nemohl, protože v něm chyběly jakékoli zpětné vazby typu „vidím poptávku, tak vymyslím nabídku a vydělám si na tom.“

Asi jsme v ten kapitalismus v roce 1989 trochu naivně věřili a po třiceti letech máme důvody ke zklamání, protože tenhle systém má taky své absurdní a stinné stránky, je silně manipulativní a běžný člověk nemá na jeho tvářnost takový vliv, jak by si přál. A lidé, kteří vyrůstali na Západě, mají důvody na základě svých vlastních zkušeností brblat a být skeptičtí. Ale byla by dost velká tragedie, kdybychom se kvůli tomu všemu začali zříkat i demokracie a svobody. Protože jakmile začneme tyhle dvě věci umenšovat, bude všechno, co nastane, jen mnohem, mnohem horší.