Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kočičí mamánci

12. 03. 2018 7:31:50
Z našich dvou kocourů, kterým je teď zhruba rok, se vyklubali mimořádně přítulní kočičí mladíci. Trochu mi ale připomínají synky, kteří přehnaně lpějí na své mamince...

Ambrož a Raoul k nám přišli loni koncem května, kdy jim byly možná tři měsíce. Takže si myslím, že mají právě za sebou své první narozky. Kdysi jsme našim kočkám připravovali narozeninové dortíky z koleček šunky a z žervé, ale to by naši nynější svěřenci – nebo přiléhavěji naši kočičí šéfové a zaměstnavatelé – neocenili. Můj přítel je krmí velmi rafinovaně střídanými značkami nejrůznějších konzerviček a sáčků, vždycky ho nadchne, když objeví nějakou novou příchuť či kombinaci, například jehněčí s brusinkami nebo pstruha s krevetami, a naše kočky se tudíž pohybují na příslušné gastronomické úrovni. Samozřejmě že to někdy zpestříme syrovým masíčkem, což jsme začali dělat nezávisle na módě BARF (Bones and raw food), ovšem musí to být jedině drobně nakrájená vepřová kýta nebo panenka, nic jiného by nechtěli. - Vlastně nemáme jen ty dva kocoury, pořád u nás bydlí i naše devítiletá kočka Mokoška, ta se ale stáhla do okrajových prostorů bytu, jako třeba do košíku na skříni, snaží se být nenápadná a kocourům, z jejího hlediska pubertálním mlaďochům, se pokud možno vyhýbá. Jen někdy, když se jí naskytne příležitost a žádný z mládenců není na dohled, se k nám lidem přijde i pomazlit.

Kojící se kocouři

Na začátku to vypadalo, že vůdčí duch dvojice bude mourovatý Raoul – byl větší, statnější a zdál se i duševně vyrovnanější - ale postupně vyrostl dominantní jedinec naopak z černobílého Ambrože. Na odrostlé kotě je obrovský, má možná čtyři a půl až pět kilo, hodně huňatý, a chová se velmi důstojně a majestátně. Hovoří s námi charakteristickým vrkáním. Raoulík je naproti tomu středně velký milý kocourek, který se na nás obrací lítostivým mňoukáním, obzvlášť když se chce kojit.

Cože, kojit? Hned to vysvětlím.

Běžné kočky se s vámi někdy mazlí tím způsobem, že do vás rytmicky zatínají drápky (nebo vás masírují tlapkami a drápky nechají zatažené, což je příjemnější) a tímto chováním kopírují malá koťátka, která takto masírují maminku, aby jim líp teklo mlíčko.

Jenomže Ambrož a Raoul to vylepšili a nejenže provádějí masáž tlapkami, ale také přitom opravdu rytmicky sají a mlaskají! K tomu potřebují starou roztřepanou žlutou deku, která se nám trvale povaluje na gauči v obýváku. Sají její uvolněné nitky a nejlepší je, když pod tou dekou přitom ležím já. Zřejmě jim v kombinaci se žlutou dekou připomínám maminku, kojí se vždycky na mém břiše, přibližně tam, kde má matka kočka bradavky. Raoul mě dokáže vyrušit mňoukavou prosbou o takovéto kojení třeba několikrát za dopoledne, když sedím u počítače, což už docela zasahuje do mého pracovního programu. Ambrož se sice kojí taky, ale chová se důstojněji, dělá to, jen když se mu příležitost naskytne sama, a trvá mu déle, než se do toho patřičně vžije a obuje.

Je fascinující, jak odlišné a individuální jsou kočičí povahy – tihle dva kocourci zatím nejsou kastrovamí, ale přesto tvoří prakticky příslušenství našeho gauče, dají si líbit opravdu hodně i od mých malých vnoučků, prostě jsou maximálně krotcí, což naše předchozí dvojice kočičích sourozenců (Mokoška a Hustouš) rozhodně nebyla.

Ach, ty myši

V kontrastu s touhle očividnou změkčilostí jsou Ambrož a Raoul výkonní lovci. Ze zahrady zhruba jednou až dvakrát týdně přinesou polomrtvou nebo už zabitou a oslintanou myš, v našem bytě si s ní hrají a nakonec ji pozřou. Má to ovšem mezistádia - vždycky napřed konzumují přední půlku tělíčka, přičemž hlavička myši hlučně křupe. V tom si libuje obzvlášť Raoul. Zadní nakousaná půlka myši se pak válí na podlaze a buď ji odklidíme, nebo zmizí v rámci druhého chodu jídla. - Tohle všechno je velký pokrok proti tomu, co dělali Hustouš s Mokoškou, kteří přinášeli do bytu natolik živé myši, že jim často utekly pod nábytek a tam chcíply. A my jsme na to přišli až podle zápachu. Tak tohle se teď nikdy nestává – myši jsou čistě zlikvidované. Ovšem když se pak kocouři přijdou mazlit, slintají na mě a přejíždějí mi po tváři čumáčkem, mám z toho poněkud rozporuplné pocity...

Našemu životu kočičí mazlíčci vcelku dodávají barvitost. Například jak myslíte, že u nás vypadal adventní věnec na dveřích domu? - Samozřejmě že byl ověšený barevnými myšičkami z pet shopu, protože byl přece primárně určený našim kočkám...

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Eva Hauserová | pondělí 12.3.2018 7:31 | karma článku: 15.85 | přečteno: 513x


Další články blogera

Eva Hauserová

S rituálem nebo bez něj?

Velikonoční pomlázka, svatby, kremace... proč vlastně rituály v naší kultuře vyvolávají takové pochybnosti a debaty? Co bychom do nich doopravdy potřebovali?

3.4.2018 v 8:33 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 260 | Diskuse

Eva Hauserová

Deník salonní ekoložky 8: studený čumák

Dost často mi něco nebo někdo připomene, že mám k ekologii a k životu vůbec trochu netypický, mohu říct „studenočumákoidní“ přístup. No a s ním v ekologických kruzích občas narážím...

31.1.2018 v 13:45 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 739 | Diskuse

Eva Hauserová

Poslední část indického putování

Hlavní město Keraly – taxikář šibal nebo zoufalec? - jediná cizinka mezi místňáky – jak se najíst bez příboru - trampoty s internetem – královské tradice, muzea a paláce – zážitek negramotnosti

18.12.2017 v 8:11 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jaromír Tichý

NINA Gran Malbec 2011

Začít si něco s krásnou exotickou dívkou z daleké země, strávit s ní krásný večer a uchovat jej navždy ve vzpomínkách je hezké, ovšem začít si pak cosi s její sestřičkou je poněkud nemravné...

15.4.2018 v 2:24 | Karma článku: 3.81 | Přečteno: 141 | Diskuse

Miroslava Stillerova

Někdo má rád holky, jiný vdolky...a někdo Růženu

Máme věrného psa. Každý večer věrně čeká na to, až přestaneme dávat pozor a usneme, aby se k nám věrně vloudila do postele. Pokud se do ní dostane, tak ráno věrně drží basu s páníčky....

14.4.2018 v 10:03 | Karma článku: 15.96 | Přečteno: 990 | Diskuse

Jan Kozák

Pancíře Nipponu, díl druhý: Těžký tank Typ 95

Se zpožděním dodávám druhý díl své série o japonských tancích. Tentokrát jsem se podíval na těžký tank Typ 95 - první japonský těžký tank, který přímo vzešel z konstrukce Experimentálního tanku 1 z předchozího článku.

29.3.2018 v 15:00 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 371 | Diskuse

Libor Čermák

Jak postavit základnu na Marsu?

Člověk už přistál na Měsíci. Snad se tam i brzo vrátí. Současně se také už léta připravuje mise na Mars. Možná se tam také jednou podaří postavit i základnu. Mohla by tam například vypadat takto?

29.3.2018 v 8:13 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 258 |

Jaromír Tichý

ZINFANDEL - příběh pátrání jako ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky ...

Příběhy jednotlivých odrůd vinné révy jsou často dobrodružné jako román, tento je navíc detektivka...

27.3.2018 v 21:40 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 289 | Diskuse
VIP
Počet článků 296 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2461
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.