Deník salonní ekoložky 8: studený čumák

31. 01. 2018 13:45:19
Dost často mi něco nebo někdo připomene, že mám k ekologii a k životu vůbec trochu netypický, mohu říct „studenočumákoidní“ přístup. No a s ním v ekologických kruzích občas narážím...

Víkend v druhé půlce ledna. Jedu slavnostně pocukrovanou krajinou vlakem do Plzně na festival přírodního stavění. Před sedmou ráno si na Hlavním nádraží kupuju vodu a bagetku – ach jo, proč mají jen bagetky s tofu? Tofu mi nechutná. Aha, to je „bio“ prodejna! Co se dá dělat, kupuju.

Přitočí se ke mně žebračka – ach jo, částečně proto jsem nezvolila jako nástupní stanici Smíchovské nádraží, ale Hlavák, doufala jsem, že odsud tyhle týpky snad zmizely, ale není to tak.

„Pani, můžu se vás na něco zeptat?“

„Ne, nemůžete,“ odseknu.

„Nedělám vám nic zlýho, tak na mě nebuďte nepříjemná,“ rozkřikne se.

„Vlámáváte se do mýho soukromí a ještě na mě křičíte,“ oponuju.

„Já mám takovej syndrom,“ vysvětluje mi hbitě. A pokračuje vysvětlováním, že potřebuje aspoň peníze na snídani a na horký čaj.

Abych se jí zbavila, dávám jí tu bagetku s tofu – kterou moc nechce – a padesátikorunu postiženou nějakou divnou rzí, ale snad platnou. Ach jo!!! Tyhle týpky si mě vždycky neomylně vyberou, asi vypadám jako měkota... nebo jako ekoložka, takže ode mě čekají sociální solidárnost. Já ale moc solidární nejsem. Hrome, myslím si, jestli je zdravá, tak přece může pracovat, a jestli je nemocná, tak má mít nějakou podporu a vyvíjet činnost v rámci nějakých přiměřených programů, prostě co zvládne, ale v žádném případě nemá žebrat!!! Žebrání mi přijde ponižující pro obě strany a přála bych si, aby bylo zcela vymýceno. Tuhle diverzitu společnosti a inkluzi žebráků si prostě nepřeju. Taky proto jsem na žebráky zásadně aspoň trochu nevrlá (i když tím je mi pak to celé ještě nepříjemnější). Aby viděli, že se mi to nelíbí a nesouhlasím s tím. Možná že si někteří dárci tuhle pouliční dobročinnost užívají – já nikdy a ať žebrákům něco dám nebo nedám, vždycky se tak nějak za ně stydím.

Meze civilizační štítivosti

Cestou ve vlaku pozoruju okýnkem krásně zasněženou krajinu, na kterou se snášejí další vločky, a napadá mě, v čem všem jsem ještě konzervativní, zkostnatělá, nevrle naježená a co prostě z hloubi duše neschvaluju.

K ekologii mě netáhnou ani tak nějaké romantické a citové pohnutky, jako spíš ryze rozumově založené odhady dosti neblahé budoucnosti, která lidstvo pravděpodobně čeká. A třeba co se „návratu k přírodě“ týče, jsem ho schopná jen ve velmi omezené míře.

Onehdy jsem viděla článek o urinoterapii a přišlo mi to nejen naprosto odporné, ale i proti zdravému rozumu. Moč je přece odpadkový koš našeho organismu, a jestli se tam vyplavují nějaké signály o našich nemocech, tak bych ještě pochopila, kdyby se napřed nějak „vychytaly“, vyfiltrovaly, vyčistily a pak teprve užívaly, ale tohle... velké FUJ! - Nebo mi jedna z mých eko kolegyní nadšeně vyprávěla o léčbě pijavicemi a co všechno dobrého nám do krve „naslintají“. FÚÚÚÚJ!!! Nikdy!

Podobně instinktivně štítivý postoj mám i k domácím porodům. Dnes už se docela předpokládá, že kdo smýšlí ekologicky a alternativně, ten bude také pro domácí porody. Já pro ně nejsem, naopak mě instinktivně děsí a oškliví se mi. Když se o nich mluví, před očima se mi vždycky vybaví placenta válející se v tratolišti krve na koberci. Chápu, že tohle není úplně racionální představa, a do debat o domácích porodech tedy zásadně nikdy nezasahuju. Ona je to hodně generační věc, ještě generace mé matky, která se sama (ve dvacátých a třicátých letech) narodila většinou doma, cítila nadšení z dobrodiní porodnic a lékařské vědy (které si užívala v padesátých a šedesátých letech) a domácí porody dodnes pokládá za naprosté barbarství, a já jsem v tom vyrůstala.

Když už jsme u toho, taky domácí umírání zrovna neobdivuju. Můj otec sice umřel doma, ale nebylo to nic hezkého a myslím si, že poslední dva tři dny by se trápil míň, kdyby ho něčím utlumovali v nemocnici. Těžko předvídat, ale zatím mám takový pocit, že při vlastním umírání bych chtěla být sama (instinkt zvířete, které zaleze někam do křoví a tam tiše zhasne) a rozhodně bych si nepřála, aby mě někdo rušil a zatěžoval nějakými řečmi, držením za ruku a podobně. (No já vím, asi jsem citový deprivant, ale prostě to takhle mám.)

Očkování, GMO a další body vášnivých střetů

Podobně to mám s očkováním, v zásadě věřím v jeho dobrodiní a jen jsem toho názoru, že farmaceutické firmy se nám pochopitelně – v zájmu svých zisků – snaží vnutit těch různých očkování až moc. Pravda je tady podle mě někde uprostřed, asi není správné dávat úplně malým miminkům koňské dávky multivakcín, ani očkovat proti každé banální lehké nemoci nebo proti něčemu, co dostaneme jen s minimální pravděpodobností, ale hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě, když někdo zpochybňuje princip očkování jako takový a tvrdí, že příroda si sama poradí nejlíp. No jistěže si poradí, jenomže přitom bývá dost nemilosrdná...

Podobně to mám s GMO, v tomto případě jsem spíš proti, ale když si je někdo plete s chemickými jedy, tvrdí, že jediným motivem k jejich zavádění je ziskuchtivost (jako to hlásala slavná indická vůdkyně Vandana Shiva, když jsem v listopadu byla v Indii na konferenci), nebo když někdo emotivně lamentuje, že člověk si nemá hrát na boha, všechno se ve mně bouří: mohli bychom o tom prosím diskutovat věcně???

Pak je tu celá velká oblast, kterou bych shrnula jako „jídlo coby víra“ - člověk nesmí probůh sníst ani ždibíček bílého cukru, lepek je jed (přestože se záměrně získává z pšenice, pak se jmenuje seitan a prodává se ve zdravé výživě), a tak podobně. Jeden takový přesvědčený „věřící“ mi například tvrdil, že když budu jíst chleba s křupavou kůrkou, zakládám si na mrtvici. Prosím???

Na druhé straně...

Přesto proti všem těmhle věcem nijak militantně nevystupuju. Příčí se mi hlavně ty emotivní, přehnané a přestřelené „špičky ledovce“ a myslím si, že v zásadě je ten celý pohyb a posun v naší společnosti k dobrému. Nepatřím k oné skupině technokratů, kterých je hodně třeba v řadách vědců a kteří tváří v tvář různým globálním hrozbám a neveselým vyhlídkám lidstva navrhují jako řešení jadernou energetiku a pěstování GM potravin. Ráda bych přece jenom vsadila na vizi, že se hodnoty a celkový pohled na život, na přírodu a na naše místo v ní v hlavách většiny lidí nějak radikálně změní a začnou se chovat a myslet jinak. A chápu, že při tomhle posunu vzniká diverzita nejrůznějších názorů a přesvědčení. Jen mi některé z nich dělají a budou dělat potíže...

Autor: Eva Hauserová | středa 31.1.2018 13:45 | karma článku: 21.69 | přečteno: 840x

Další články blogera

Eva Hauserová

Nebojme se mrtvých

Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové

4.10.2023 v 8:47 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 449 | Diskuse

Eva Hauserová

Nerůst: jak by to šlo udělat?

Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?

2.10.2023 v 8:48 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 481 | Diskuse

Eva Hauserová

Vítejte v roce 2038

Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.

11.9.2023 v 8:39 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 479 | Diskuse

Eva Hauserová

Může za všechno kapitalismus?

Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?

14.8.2023 v 10:26 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 609 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Otevřený dopis k referendu o větrných turbínách v Líšťanech u Loun

Dne 22.března proběhlo v obci Líšťany na Lounsku referendum o výstavbě větrných elektráren. Jen třetina hlasovala pro. Doufejme, že občané za dva roky názor změní. Nebo budeme raději spoléhat na drahou jadernou energii?

24.3.2024 v 9:47 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 538 | Diskuse

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 6056 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 342 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 293 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 436 | Diskuse
VIP
Počet článků 380 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2103

Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-3 a totéž jsem v letech 2014-2021 dělala s edicí brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.   

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...