Ostrovy uprostřed civilizace

5. 09. 2017 8:05:33
Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

Takové stavení je zásobováno vodou z vlastní studně, případně potůčku a z deště, odpady se zpracovávají vlastním septikem či kořenovou čistírnou, vnitřek se vytápí dřevem z okolního lesa (nejlíp vlastního), a hlavně je k dispozici vlastní zdroj elektřiny v podobě fotovoltaických panelů a akumulátorů.

Ostrovní dům si můžete vybudovat kdekoli, ale největší smysl to dává dál od civilizace, v místě, kam by se prodražilo zavést elektrické vedení, kde máte po ruce dostatek dřeva a půdy a kde nebudete tak na ráně, pokud by opravdu bylo zle a krajinou by táhly tlupy hladových lidí.

Na ostrovních systémech je pro mě něco silně přitažlivého – jde o opravdové dotažení onoho kýženého modelu „odpoutání od systému“, což je pro nás permakulturisty (a asi i pro další ekology) skoro mantra. Lokálnost, soběstačnost a DIY jsou tu dovedené do důsledků. Na druhé straně je v tomhle jevu ale něco stísňujícího – a to je očekávání budoucí katastrofy.

Jak si poradit s elektřinou, vodou a teplem

Nejpropracovanější částí tohoto konkrétního otrovního systému je takzvaná ostrovní elektrárna. Protože energie pochází ze slunce, elektřiny dává takový systém v létě nadbytek (takže třeba varná plotýnka nebo topinkovač mohou být v letních měsících stále v provozu), zatímco nejhorší měsíc je listopad, protože je nejchmurnější, má nejméně slunečního svitu. V zimním období je třeba přemýšlet, jaké spotřebiče a kdy pouštět, a hlídat stavy akumulátorů. Zásadní je investovat do kvalitních baterií, které hodně vydrží.

Co se týče vody, tenhle dům má vlastní studni, jenže ta může snadno vyschnout – a nejen tady. Hladina spodní vody na našem území v posledních letech klesá a je nesmysl používat pitnou vodu ze studně třeba na splachování, nebo na zalévání zahrady. Proto si majitelé ostrovního systému vybudovali levné a flexibilní zařízení na zadržování dešťové vody ze střechy domu. Nejobvyklejší řešení – velkou podzemní cisternu – vyhodnotili jako zbytečně nákladné a navíc závislé na elektřině k přečerpávání vody. Proto si zřídili systém vzájemně propojených IBC kontejnerů – lepší jsou ty s kovovým povrchem, kam nemůže světlo a nemnoží se řasy – který vydrží i zimní mrazy, pokud se vypustí přívodní trubky, a každý z kontejnerů může fungovat nezávisle na ostatních. Teplá voda se v létě ohřívá sluncem (ne přímo, ale přes elektřinu), v zimě ji zajišťuje kotel na dřevo, který současně dům vytápí.

Kolem domu, bývalé hájovny stojící stranou všech obcí na lesní mýtině, jsou políčka s tykvemi, bramborami, různou zeleninou a bylinami, v plánu jsou slepice, takže majitelé mají našlápnuto i na potravinovou soběstačnost. Vytvořili si tu útulné a hodně stranou schované hnízdečko, ze kterého vyrážejí podle potřeby do světa za prací nebo za lidskou společností.

Očekávání katastrof

Dům je opatřen mřížemi v oknech, které jsou pravda natřené nabílo, napůl skryté v muškátech a působí nenápadně a nijak nepřátelsky. Konečně může jít o ochranu před obyčejnými zloději a vandaly. Navíc tihle konkrétní majitelé ostrovního projektu svoji polohu neutajují, a tak si nemyslím, že by panikařili a chystali se na nejhorší. Ale existuje mnoho takových, kteří svoji adresu a souřadnice nezveřejňují.

Vlastně je tu celé hnutí prepperů, neboli lidí připravujících se na globální katastrofu a zhroucení civilizace. Ona ani není potřeba moc velká fantazie na to, abychom si představili, že třeba po nějaké vichřici a pořádné vánici důkladně zkolabuje rozvodná síť elektřiny a s ní i veřejná doprava, bankomaty a nejrůznější služby. Najednou si nebudeme moci nakoupit v supermarketu jídlo a bude to trvat třeba několik týdnů. Co pak?

Rozhodně tedy neškodí mít doma slušnou zásobu pitné vody a trvanlivých potravin. Ne že bych to sama dělala, ale možná že bych měla; nepřijde mi to nijak přehnané.

Ale co když to bude horší?

Osobně mi docela pomáhá vyrovnat se se stísňující pocity z neznámé hrozby tím, že si různé katastrofické scénáře budoucnosti opravdu představím. Co se tedy může stát nejhoršího?

Náš civilizační systém se může zhroutit ekonomicky, což by asi přišlo pomalu a plíživě a možná by nám dlouho nedocházelo, co se děje – všechno by zdražovalo, trpěli bychom čím dál větším nedostatkem a věci by vázly a přestávaly fungovat, různé „mezilidské“ sítě od obyčejných známých až po mafiány by byly stále silnější a pro přežití pořád důležitější. Tady by nám samozásobitelství a kutilství mohlo dost pomoci.

Nebo může přijít něco náhlého a drastického, válka, vlny nájezdníků cizích nebo i domácích a podobně. V takovém případě by potravinová soběstačnost opravdu nestačila. Když to domyslíte, ze všeho nejdůležitější by bylo mít pořádné a účinné zbraně, opevněné místo a partičku (nebo širší rodinu), kde by se dalo zajistit neustálé hlídkování a včasná likvidace hladových rabujících vetřelců. - Nojo, ale co dál? Tyhle vyhlídky mi přijdou tak příšerné, že jsem si celkem jistá, že se jich nechci dožít a radši chci být mezi těmi slabošskými oběťmi, které budou hned na počátku zkoseny.

Nehledě na to, že ani tohle není ten nejhorší scénář. Dobře se pamatuju na strach z jaderné války někdy v šedesátých a pak osmdesátých letech minulého století, na to, jak jsme se ve škole učili o igelitových pytlících, poloze hlavou od výbuchu, užívání jódu a o odmořování radioaktivitou zasažených věcí... jenomže kdyby taková jaderná válka měla jen trochu větší rozsah, povrch země by nadlouho zastínil mrak, atmosféra by se ochladila tak, že bychom rozhodně nepřežili, a nastal by velký evoluční zvrat života na zeměkouli, možná větší, než když vymřeli dinosauři.

Čistě náhodou jsem zrovna cestou na výlet do ostrovního domu u benzínky zahlédla nový časopis nazvaný „Přežít“ s podtitulkem „Guns and Survival“, tedy „Střelné zbraně a přežití“. Tedy vychází už rok, ale všimla jsem si ho teprve teď.

Hm. Opravdu by nám střelné zbraně tak moc pomohly?

Autor: Eva Hauserová | úterý 5.9.2017 8:05 | karma článku: 12.95 | přečteno: 391x

Další články blogera

Eva Hauserová

Fíkovníkové háje v Čechách? Už brzy

Na zahrádce v Praze mi pod oknem roste zcela nechráněný fíkovník. Letos na něm postupně dozrálo dobrých pět kilo slaďoučkých plodů...

30.10.2018 v 8:14 | Karma článku: 18.69 | Přečteno: 621 | Diskuse

Eva Hauserová

Komunistická totalita versus ódéeska

Máme dnes osmadvacátého října, tak aspoň malý příspěvek k četným ohlédnutím za uplynulými roky v tomto státě...

28.10.2018 v 9:33 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 673 | Diskuse

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 321 | Diskuse

Eva Hauserová

Šťastný život pod zeleninovou oblohou

Právě vyšla nová kniha známého propagátora permakulturního zahradničení Jardy Svobody. Spoluautorkou je jeho žena Lada Svobodová. Knihu bych charakterizovala jako jedno velké pohlazení po duši pro nás alternativce a ekology.

7.6.2018 v 17:36 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 436 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Zdenek Horner

Další komické strašení ohledně Velikonoc aneb pryč s Pomlázkou

Údajně jsou ohroženy české Velikonoce, tvrdí vedle Ondřeje Neffa zdejší esoterik Čermák. EU se chystá prý prostřednictvím Istanbulské smlouvy zakázat Pomlázku! Považte, EU sahá na národní poklad! Bububu!

15.11.2018 v 13:43 | Karma článku: 3.64 | Přečteno: 198 | Diskuse

Most mezi námi

Rozhovor s porotkyní - Johanka Horáková

Zveřejnění výsledků fotosoutěže se kvapem blíží a tak vám přinášíme ještě jeden rozhovor s porotkyní a to Johankou Horákovou. Zastupovala svou maminku, paní Jarmilu Kamenáčovou Horákovou, která v minulém ročníku získala 3. místo.

15.11.2018 v 12:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 89 | Diskuse

David Karásek

Bezva kšeft

Jedno z nejlepších podnikání je byznys zaručený zákonem. Nikdy nemůžete napálit takovou cenu, jako když zákazník musí platit. Proto se v legislativním procesu nezřídka stává, že nějaký chytrák zkusí prosadit kšeft do zákona.

15.11.2018 v 2:16 | Karma článku: 25.73 | Přečteno: 751 | Diskuse

Zdenek Horner

Kdo bude financovat mír?

V dnešní politice se utkávají občanské a korporativní systémy náhledu na politiku. Občanské pojetí ve větší míře stojí na straně míru. Korporativní pohled výkonově ziskové části společnosti ve výsledku nezodpovědně mír podkopává.

14.11.2018 v 11:50 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 251 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Kdo je větší svině a kdo největší.

Nejsem vůbec příznivec politiky Andreje Babiše,ale lepšího vizionalistu opravdu nemáme.A podivná opozice,které se jen veze na vlnách údajné konjuktury zase organizuje vládní krizi. Proč to dělají a nerespektují výsledky voleb ?

13.11.2018 v 15:19 | Karma článku: 23.62 | Přečteno: 515 | Diskuse
VIP
Počet článků 300 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2448
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.

Najdete na iDNES.cz