Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S malým Felixem do Kadaně

24. 07. 2017 8:29:10
Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

Tři roky se oprávněně pokládají za téměř magickou hranici, odkdy už s dítětem můžete ledacos podnikat, domluvíte se s ním a skoro mizí stresy a nedorozumění, které mohou snadno nastat s menšími batolaty... a opravdu. Teď bych si s Felixem troufla skoro na cokoli. Zatím jsem si ho nikdy nevzala přes noc – co když se vzbudí, bude kňourat, plakat a volat maminku? Ale teď krásně spal od večera až do rána, a i kdyby se probudil, věřím, že by se to snadno vyřešilo.

Vypravili jsme se spolu na permakulturní konvergenci – tedy setkání – do Kadaně, což je město, ve kterém jsem ještě nikdy nebyla. Naše kolegyně Ivana pracuje v osvícené neziskovce RADKA (Rodiče a děti Kadaně) zabývající se vzděláváním všeho druhu, hlavně jazykovým, počítačovým, prací se sociálně slabšími rodinami a podobně. No a teď začíná akční rádius svůj a možná v budoucnu i Radky rozšiřovat o permakulturu.

Ivana i její muž jsou kadaňští patrioté a mají pravdu, jejich město je krásné a působí dojmem dobrého místa k životu. Když se díváte na mapu, neřekli byste to - Kadaň se jeví jako dvojče Chomutova, od kterého ji odděluje obří povrchový důl s elektrárnou Tušimice na okraji. A když do města přijíždíte od Prahy, naskytne se vám skoro surreálný pohled na obří elektrárenské věže se vznášejícími se bílými ohony páry, a na tomto pozadí se před vámi vynořují zdobné historické kadaňské budovy. Ale v historickém centru si ten severočeský kontext už neuvědomujete vůbec: je tu ohromné krásné náměstí, obklopené půvabnými uličkami, radnice má zvláštní bílou věž (bez střechy - je prostě vyzděná z kamene až do špičky) a centrum obklopují rozlehlé a příjemné pěší zóny se zbytky hradeb. Neproběhl tu žádný asanační projekt typu „Muž na radnici“, na což jsou místní hrdí. Naše setkání se konalo v budově Radky, ale prodlouženou polední pauzu jsme strávili na čajovém festivalu v parčíku v blízkosti hlavního náměstí, v jedné z takových přátelských pěších zón.

Speciální dětský program

Celou akci jsem samozřejmě trávila o dost jinak, než kdybych s sebou Felixe neměla. Na výlet se tak těšil, že jsme vyjeli o půl hodiny dřív a na Veleslavíně jsme pak čekali na naši permakulturní kolegyni Janu, kterou jsme měli z Prahy vézt. Jana měla navíc půlhodinové zpoždění, ale pěkně jsme se zabavili. Pozorovali jsme autobusy odjíždějící na letiště, dali jsme si nanuka – placení je vždycky zážitek sám o sobě, protože Felix musí vždycky všechno platit sám, a stejně tak vyhazovat odpadky do košů, pak jsme sledovali jeřáby stavící na Veleslavíně nějaký nový developerský počin, a konečně jsme zašli ještě na ovocnou šťávu.

Jízda autem Felixe baví, červenou na semaforu vždycky komentuje slovy “Krucipísek, červená!“, ale brzy usne a většinu času prospí. Tím pádem byl večer ještě dost čilý a mohl se s námi vydat do centra Kadaně na večeři. Naše restaurace byla ve stejné budově jako místní muzeum čarodějnic, všude byly rozestaveny dřevěné vyřezávané postavy čarodějnic, hadů a koček, které ho hodně zaujaly a nenudil se.

Večer usnul tak rychle, že zásoba „uspávacích“ knížek, kterou jsem měla s sebou, byla vcelku zbytečná. Nadchlo ho, že mu naše hostitelka Ivana nachystala povlečení s velkým obrázkem auta.

Sobotní program byl souběžný pro nás dospělé a pro děti: v prvním patře probíhaly prezentace a v přízemí v mateřském centru měly děti spoustu hraček a aktivit. Jiné děti občas zaběhly nahoru, ale Felixe to tak hrozně bavilo, že když jsem ho během dopoledne přišla zkontrolovat a zeptat se ho, jestli nechce svačit, pít nebo čůrat, ani nezvedl hlavu od hry... je jasné, že by moc rád chodil do školky, ale teď od září se do žádné nedostal, míst je málo, nebo je snad moc dětí, každopádně dostávají přednost starší děti a šanci má až od čtyř let.

Čajový festival, který jsme navštívili přes poledne, jsem si předem představovala jako pár stánků s čajem, ale bylo to hodně pestré setkání týkající se obecně východních kultur, z vystoupení jsme viděli afghánské tance, zpěvačku zaměřenou na ruské a polské písně, a konečně ukázky japonských bojových umění. Bojovníci měli na sobě úžasná brnění samurajů ze 16. století a sváděli krátké potyčky doprovázené bojovými výkřiky, které vždy končily zapíchnutím jednoho z bojovníků, případně uříznutím hlavy. Tohle se Felixovi nelíbilo a namítal: „Proč se ty bojováci zapichujou?“ - Vůbec otázku „proč“ klade v jednom kuse, ale často ji střídá dotaz „jakej?“, který má zhruba stejný účinek, totiž že my dospěláci začneme rozkládat a vysvětlovat. Příklad: „Jdeme se podívat do muzea čarodějnic.“ Felix: „Jakejch čarodějnic?“ Většinu toho, co řeknu, pak Felix obvykle opakuje jako papoušek, což je na jednu stranu lichotivé, ale na druhou si uvědomuju tu odpovědnost – cokoli plácnu, vrývá si do dychtivě nasávajícího mozečku...

Felix má taky svůj vlastní humor, například mu najednou zasvitla očička nápadem a prohlásil: „Kadaň – Kakaň!“ A upřímně se tomu smál.

V Kadani mají u řeky Ohře nábřeží Maxipsa Fíka s řadou vodních atrakcí pro děti, kam jsme se už nedostali, ale zato jsme se dosyta vycachtali ve fontáně přímo na pěší zóně. Ta je asi navržená pro tento účel – voda vybublává v několika místech na plochou dažbu a můžete se v ní mělce brodit, stříkat, nebo usměrňovat nohou, kam prýští... prostě si báječně vyhrajete, a když si nedáte pozor, skončíte celí zmáčení.

Trávit čas s malým dítětem je úžasné – takové pohlazení po duši, člověka to přiměje vnímat svět zpomaleně, smyslověji, barevněji, jako pod zvětšovacím sklem. Snad spolu podnikneme hodně dalších výletů!

Autor: Eva Hauserová | pondělí 24.7.2017 8:29 | karma článku: 20.41 | přečteno: 456x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 683 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 322 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 311 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga 2:Cartagena ve španělské Murcii - toť přece nové africké Kartágo (Carthago Nova)

Senátor Cato:"Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!" Odkud to vlastně vyrazil Hannibal se slony na antický Řím? Elektrická ponorka a vynálezce, které nikdo nechtěl. A najednou tu vykopali antický amfiteátr uprostřed města..

22.10.2017 v 8:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 94 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 107 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.02 | Přečteno: 320 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2527
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.