Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sbohem, Hustouši

17. 04. 2017 9:05:08
Dnešní blog bude smutný, o kočičí eutanazii. Den před Velkým pátkem, zrovna třináctého, jsme museli dát Hustouše uspat.

Bylo to – jako celých několik posledních týdnů – srdcervoucí. Nejdřív jsme s ním jezdili na každodenní infuze, pak jsem mu je zkoušela dávat doma, pak zase u veterinářek, ale Hustouš se čím dál víc bránil kanyle s jehlou zavedené pod kůži - protože je nutné, aby to pacient několik minut vydržel, než mu do kapsy pod kůži nateče sto až dvě stě padesát mililitrů fyziologického roztoku... Bylo jasné, že toho už má plné zuby, takže hrozilo, že celý vystresovaný uteče někam do křoví a vůbec se nevrátí domů, zaleze někam a umře. (A úplně mu zablokovat přístup ven – a taky jeho zdravé sestřičce – tak nějak nešlo, to by byl další velký zdroj stresu.) Taky můj přítel už na tom týrání kocoura odmítal dál spolupracovat. Navíc po týdnu takovéhoto všeobecně stresujícího snažení krevní testy ukázaly, že infuze stejně nepomáhají a ledviny nepracují, a Hustouš za ten týden zhubl o další půlkilo, museli by ho na celý týden zavřít na kapačkách na veterině a je otázka, zda by mu to pomohlo... a tak jsme se nakonec rozhodli, že ho už nebudeme trápit a necháme ho dožít tak, jak je zvyklý.

Následovaly asi dva týdny, kdy postupně slábl a ještě dál hubl, až nevážil skoro nic (vzít ho do náruče byl podobný pocit, jako když držíte ptáka – je mnohem lehčí, než podle velikosti těla očekáváte), ale současně byl pořád přítulnější. Jako by se vracel do kotěcího věku, pořád radši se choval a předl přitom. Přestal chodit ven, asi už nezvládl vyšplhat po kočičí lávce k průlezu v okně na suterénním odpočívadle, naopak začal doma chodit na píseček, který jsme mu připravili, a většinu času trávil v temném koutě pod křeslem v hale... vůbec nejedl a pil jen nepatrně. Až se už neudržel na nohou a bylo nám jasné, že před svátky je potřeba ho uspat.

Bylo to strašně smutné, ale už je to za námi.

Byla to už třetí kočka, kterou jsem musela dát eutanazovat, a vždycky je to deprimující zážitek, který v člověku zanechá neurčité výčitky a tíseň. Tentokrát asi nejvíc. Hustoušovi bylo jen osm let, kdežto Trofimovi i Sofince patnáct. Trofim byl v posledních dnech života ve stavu, kdy poslepu tápal po podlaze, dezorientovaně mňoukal a nechával všude loužičky, Sofinka skučela bolestí ze zhnisaných dásní, které si nechtěla nechat léčit. Ale Hustouš byl tichý a pokud se to tak dá říct, kultivovaný – jen prostě pořád slábl. Snad ho nic nebolelo, doufáme.

Pořád jsem rozumově přesvědčená, že eutanazie je v takových případech správná, a dokonce zvířátkům tuhle možnost závidím. Ale je to hrozné pro ty, kdo smrt přivolají a pomohou jí urychlit její dílo. Opravdu nezávidím lékařům, kteří by o eutanazii lidí měli spolurozhodovat a pomáhat s ní. To ale nic nemění na tom, že bych si pro sebe velmi silně přála takovou možnost mít!

Na závěr ještě jeden podnět k přemýšlení – nebo možná otázka, co byste volili vy. Bavila jsem se se dvěma dalšími permakulturními lektorkami o tom, jak nejlépe naložit s kočkou nebo jiným zemřelým domácím mazlíčkem. Denisa řekla, že by tělo dala do kompostu, a měla pravdu, protože tak se biomasa nejlépe využije. Katka by svého oblíbeného mazlíčka pohřbila na nějakém hezkém místě. Měla také pravdu, protože po citové stránce si to zvířecí kamarád zaslouží. Já ale nedokážu udělat to ani ono, volím veterinu a kafilerii, tedy tu nejméně permakulturní možnost – protože řešení s kompostem i s hrobečkem by mě příliš drásalo. Hustouše si budu pamatovat v plné síle, když obratně šplhal po stromech v naší zahradě a pozoroval mě ze svého kočičího nadhledu...

Autor: Eva Hauserová | pondělí 17.4.2017 9:05 | karma článku: 37.50 | přečteno: 979x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 735 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 336 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 493 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Veronika Valíková

Jak jsme vypluli na moře

Letos jsme si naplánovali cestu po jižní Itálii. Ponzu, Ischii, Capri, Amalfi, Agropoli, Liparské strovy, Sicilii – a zpět. Člověk míní, Pánbůh... ale nepředbíhejme, nejdříve jsme zvedli kotvy a pozdravili se s mořem...

19.11.2017 v 15:50 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jiří Mitáček

Mám doma malýho zmetka…

Každý má něco, co časem přejmenuje, pokud se mu ta věc moc líbí, nějakou zdrobnělinou – zvířecího miláčka, oblíbený gaučík - otománek, počítačový koutek - virtuálek, ledničku – telku v HD kvalitě, špajzku – bio koutek a jiné...

16.11.2017 v 11:13 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 898 | Diskuse

Vladimír Janák

Už jste si na tiskárně vytiskli video z dovolené?

Ano čtete správně: tisknout video na tiskárně. A ne, nejde o recenzi technologie z daleké budoucnosti, ani o noviny s pohyblivými obrázky, které jste mohli vidět ve filmovém zpracování Harryho Pottera. O čem je tedy řeč?

8.11.2017 v 23:57 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 192 | Diskuse

Hana Hořáková

Tvoříme na křídlech Měsíčnice

Motýlky z Měsíčnice, zdobíme naše domovy, několika způsoby, kolíčky, zápichy do květináče, zavěšením v prostoru.

5.11.2017 v 15:13 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 99 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Hyundai, Lamborghini, McLaren a mé dcery

K loňským narozeninám s číslem 77 jsem dostal od dcer Ivy a Petry zvláštní dar. Zaplatily mi možnost, vybrat si svezení v některém supersportovním voze dle vlastního výběru, který nemá problém pokořit třístovku ...

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 321 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.