Roky úporného tahounství v neziskovce začínají přece jen nést ovoce. Je opravdu úžasný pocit, když vidím, jak lidé přicházejí s vlastními nápady, realizují je a já u toho vůbec nejsem potřeba.
Říká se, že na to, aby se zaběhla nějaká praxe, podnikání nebo v podstatě jakákoli aktivita – to jest, aby si na ni lidi zvykli a všechno získalo vlastní „setrvačný moment“ - je potřeba asi pět let. Určitě existují výjimky, pokud jde o něco výrazně atraktivního, výrazně vystihujícího ducha a potřeby doby, a navíc jednoduchého k pochopení a realizaci. Pak to jde mnohem rychleji, viz třeba hnutí komunitních zahrad nebo pečení kváskového chleba. Ale většinou je to pět let a v našem případě se to potvrzuje!
Po pěti letech vyčerpávajících snah o resuscitaci váznoucích aktivit, tahounství a překonávání spousty komplikací a překážek, kdy jsem si často zoufala, že jsem na to skoro sama (což jsem, pravda, nebyla, ale spolupracovníků bylo opravdu málo), a kdy jsem pokračovala asi jen z jakési vrozené zaťatosti a houževnatosti (přece to nevzdám – a kromě toho by zrušení organizace bylo pracnější a složitější nežli pokračovat), to konečně začíná krásně jít samo i beze mě! Nechci to zakřiknout, ale ten pocit, že je člověk nahraditelný, je prostě nádherný a musím se tím pochlubit a sdílet to.
Stánky, přednášky a jiné šíření osvěty
Tak kupříkladu pražský NGO Market. První rok, tuším že 2013, jsem byla na stánku od rána do večera úplně sama a skončila jsem úplně vyčerpaná a vyklepaná. Každým rokem se to ale o trošku zlepšilo a teď je dobrovolníků dostatek. - Mezitím naši Brňáci pravidelně zvládali stánek na Den Země, ale Brno je daleko a v Praze jsem zpočátku byla opravdu prakticky jako kůl v plotě.
Zrovna tenhle víkend se v Praze konala velká konference o přírodním stavění, kde jsme měli stánek s knížkami – a zájem o službu u něj byl ohromný, hlásilo se víc lidí, než bylo potřeba, a já jsem tam nešla vůbec! Hurá!
Tradičně každým rokem v listopadu, když skončí vegetační sezóna a lidé mají přece jen víc času, pořádáme na Toulcově dvoře konferenci. Letošní téma – Permakulturní dům – nám přitáhlo nečekaný nápor zájemců, který jsme zvládli díky výbornému týmu dobrovolníků zorganizovaných Ájou. Klapalo všechno, prodej našich tiskovin, vybírání vstupného, poskytování informací… a Dáša u prodejního stánku perlila, vždycky to dělá s ohromnou vervou a gustem.
Úplná novinka, mimořádně povedená, byla letošní lednová akce „permakulturní šalina“ v Brně – a to díky Katce, která to vzala energicky do ruky, dotáhly s grafičkou Markétou krásnou prezentaci do galerijní tramvaje (což je zase povedený program města Brna pro neziskovky, kdy mohou po dobu jednoho měsíce využít jednu tramvaj pro propagaci svých aktivit) a společně jsme uspořádali velmi příjemné křtiny „permakulturní šaliny“ přímo na kolejích a potom v podvečer komorní setkání se založením první brněnské semínkovny, což se dostalo i do místního tisku.
Další úplně novou akci – populární a určenou nejširší veřejnosti – si iniciativně vymyslela a zrealizovala Dáša. Jmenovala se Jarní permakulturní nakousnutí a konala se v neděli po naší sobotní valné hromadě, aby lektoři, kteří v sobotu přijedou, byli rovnou využití i v neděli. Na téhle akci jsem nebyla, protože jsem učila kurz, ale dopadla dobře a všechno klaplo. A to i navzdory tomu, že hlavní organizátorka Dáša nakonec zrovna byla v nemocnici, ale ostatní si rozdělily úkoly - Martina koordinovala, dvě Aleny, Ivana a Jana si přibraly za Dášu lektorování… a výsledek byl skvělý. Škoda, že jsem se tam nemohla aspoň na chvíli podívat...
Kurzy, přednášky a „ouřad“, neboli kancelář
„Vlajkovou lodí“ permakultury je celosvětově uznávaný kurz PDC (Permaculture Design Certificate), který trvá dva týdny, ale může se učit třeba v několika víkendech. Loni jsem podnítila a zorganizovala jeho vůbec první konání v Praze, letos ho učíme podruhé (dokonce běží dva takové kurzy současně) a snad tu zapustí kořeny natrvalo a stane se z něj tradice. Letošní hlavní lektorka Denisa studovala u předních světových permakulturních hvězd a je to znát!
Mezinárodní kurzy už organizovat nezvládám, ale nevadí: vlastní iniciativu vyvíjí Adéla, která se za ČR účastní evropského projektu „Permakultura a děti“ a z toho jí přirozeně vyplynulo zorganizování mezinárodního kurz sociokracie v Praze s britským lektorem Rakeshem, s nímž se v rámci projektu seznámila. Pak je tu Katka, která kamarádí s dalším britským lektorem Tomasem a organizuje jeho kurzy. Ten u nás učil PDC už v roce 2015 a letos přijede znovu na dílnu o jedlém lese.
Taky se objevila nová aspirující lektorka Ivana, jejíž specializací je téma městského pěstování jídla, Vrhla se do toho s vervou a důkladnou přednášku měla třeba teď na jarní výstavě Minervy.
Po několika letech (kdy se věnoval stavbě domu) se nám znovu přihlásil jako lektor Honza, s tím, že prý slyšel, že k nám přišli schopní lidé… jooo! Mám pocit, jako by se to všechno odrazilo od země a vzneslo se. No ale abych to s jásáním nepřeháněla… samozřejmě máme problémy a na ledacos nám pořád chybí lidé.
Osobně jsem v posledním roce nejvíc trpěla tím, že jsem musela zastupovat hospodářku. Na kancelářské záležitosti, šanony, smlouvy, faktury, finance a podobné věci fakt nemám buňky. No a stala se úžasná věc - hospodářka Jitka se nám přihlásila sama, ve své občanské profesi je to účetní a je to skvělá a iniciativní žena! Sláva!
Během loňského roku také náš on-line obchod zakotvil po dvojí změně manažerky v rukou Dáši, která to dělá opravdu s chutí a vnáší do toho vlastní iniciativu.
No a já rozhodně nesedím s rukama v klíně – právě teď organizuju mezinárodní konferenci Permakulturní farma, podpořenou visegradským grantem, a pánbůh se mnou, je to pěkný nával práce a otázek a problémů k řešení. Ale už máme dobrovolníky, kteří s organizací akce pomohou, a také mám lidi, kteří mi poradí s financemi, což je velká úleva.
Kdo jsme a kam směřujeme
Lidé, kteří k nám přicházejí zvenku, třeba naše nová členka Adéla nebo naše grafička Markéta, nás upozorňují, že máme dost nejasnou a nečitelnou vizi a poslání. Našeho nového člena Vaška tohle téma velmi zajímá, píše o něm články a překládá materiály z angličtiny. - Určitě je pravda, že nám chybí přesnější směřování a spolu s ním i nějaký jasný a úderný slogan, něco jako „tvoříme lepší permakulturní svět“, „permakultura na světové úrovni“, „vypěstujte si hojnost“, „zdravé jídlo, zdravé bydlo“… teď si dělám trochu legraci, ale záleží, na co a na koho se zaměříme. Budeme na tom společně pracovat a už se na to těším.
Sama bych to zvládla jen těžko. Mám vizi až moc střídmou, střízlivou a jednoduchou – dál vyvíjet všechny dosavadní aktivity na stoupající úrovni a pomáhat tak inkubovat udržitelný, ekologicky příznivý, slušný a neagresivní svět, kde peníze nehrají primární roli… respektive kde má největší hodnotu životní pohoda, vyváženost systémů, harmonie lidí i přírody… tak nějak.
Mimochodem, to je mi podobné: „Jaká je vaše vize?“ - „Systémová vyváženost.“ Fakt dobrý :-)
