Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník salonní ekoložky 7: Zběsilý týden

25. 11. 2016 10:41:11
Od pondělí se vzpamatovávám z nabitého víkendu. Pořádali jsme konferenci Permakulturní dům, setkání sítě našich ukázkových projektů, měli jsme mimořádné valné shromáždění, prostě šílená honička. Ale člověku je odměnou dobrý pocit.

Pondělí 14. listopadu

Vypadá to, že mě čeká zběsilý týden! Musím dotáhnout přípravy na víkend a všechno se mi sype na hlavu. Hned v pátek 18. v podvečer máme mimořádné valné shromáždění, kde musíme schválit nové stanovy, a já pak musím zadat změnu statutu organizace na zapsaný spolek do soudního rejstříku tak, aby nám to pokud možno soud tentokrát nehodil na hlavu. Taky mě napadlo, že když už se sejde náš nejvyšší orgán (jako to valné shromáždění), měli bychom ideálně taky zvolit fungující radu (jelikož ta současná moc nefunguje z důvodu přetíženosti členek). A vzápětí 19. a 20. se na nás valí konference Permakulturní dům, hlásí se nám davy zájemců a obávám se, že se nám do Velké přednáškové místnosti na Toulcově dvoře prostě nevejdou. Pokaždé, když přijde nová žádost o registraci a já odpovídám, že registraci nemáme, vstup je zcela volný a doporučuju přijít včas, úplně cítím, jak mi naskakují žaludeční vředy. Chtěli jsme prostor vyměnit za větší Stáje, ale už to nešlo. Ach jo!

Do pytle! Přestal nám fungovat web, zrovna teď! Co se to děje?

- Aha, náš webmaster zjistil, že nemáme uhrazený hosting. Honem to platím a zjišťuju, proč se to stalo: zašifrovaná výzva k placení byla ukryta mezi upozorněními na exspiraci osmatřiceti domén (!), které před rokem nakoupil náš tehdejší svérázný předseda a které my už nechceme, ale pořád dostávám asi pět upozornění na exspiraci jedné každé z jich. Web teď nebude ještě nějakou dobu fungovat, než platba projde systémem a než ho zprovozní. ACH JO!

Úterý 15. listopadu

Vůbec nic jsem nestihla nachystat a připravit, obtelefonovat a domluvit! Musím řešit úplně jiné věci, jako přípravu kurzů na rok 2017, pak mi přezouvají sjeté pneumatiky u auta (v půlce listopadu, hm, fakt včas!) a konečně mám schůzku s nějakou paní z agentury, která má zájem o mé kurzy tvůrčího psaní. A to bych měla pilně překládat, protože termín odevzdání přeložené knihy se nemilosrdně blíží!

Nechápu to. Jak je možné, že se opakovaně dostávám do téhle situace stresující honičky a nestíhání? Ačkoli VÍM, že si na to mám dávat pozor? Ačkoli spoustu aktivit a nabídek rovnou odmítám??? Chybí mi nějaký kus mozku, který by mě měl včas zabrzdit, když si toho nabírám moc?

Web začal fungovat. UF! To jsem si oddechla.

Středa 16. listopadu

Už přede dvěma týdny jsem obtelefonovala naše členy, protože ke schválení stanov jich potřebujeme mít osobně přítomných nejméně dvě třetiny, a mělo by to vyjít, ale jen o fous. Kdyby někdo nedorazil, prostě nás nebude dost. Naše tajemnice Jana procitla a nezávisle na mně teď členy obtelefonovala taky (trochu na poslední chvíli, ale dobře, aspoň budeme působit dostatečně zoufale a naši členové třeba neodolají citovému vydírání a přijdou).

Taky se modlím, aby se nikdo už v těch stanovách, které mi odsouhlasil právník, nerejpal. Na posledním valném shromáždění je všichni vylepšovali a vylepšovali, strávili jsme tím několik hodin, a nakonec jsme tam měli úplně špatně vedlejší a hlavní činnost spolku. Ach jo!!! I když jiné soudy na tom prý tolik nelpí, ale soud v Brně, kde máme sídlo, jo.

Spoluorganizátorka konference Katka přišla s bezva nápadem, že bychom měli mít pro účinkující visačky s lístky, kde by bylo naše logo žížaly a vepsalo by se tam jméno. Nojo, ale jak to stihneme zařídit? Píšu jí, že bezva, ale ať to ještě zkusí zorganizovat sama. - Jasně, musím se zbavit toho neurotického tiku, že všechno visí jen na mně a všechno musím strhnout sama.

Čtvrtek 17. listopadu

Dva účinkující z konference se omluvili - zápal plic a chřipka (měli témata „Jak stavěli naši předkové“ a „Trombeho stěna“). Předky holt vynecháme a honem nastudovávám princip Trombeho stěny a připravuju si pidiprezentaci. Snad s tím někdo bude mít zkušenosti a poví nám, jak se mu to osvědčuje. Dalšího účinkujícího, který nám předběžně slíbil účast nebo aspoň poslat nějakého zástupce (téma je úžasné, „kořenová čistírna na střeše rodinného domku ve vnitrobloku pražských činžáků), marně pronásleduju a asi to už vzdám. Zato se nám tam tlačí několik dalších prezentací. Program bude nabitý a já budu muset velmi drsně hlídat čas a utínat to. Nemáme nikoho jiného, kdo by byl na časový rozvrh takový pes jako já. Takže tohle mi zůstane na starosti.

Pátek 18. listopadu

Maraton začíná!

Dopoledne ještě vyrábím dort, respektive spíš jen koláč, který se uplatní v neděli.

Mimořádné valné shromáždění dopadá dobře, přišla dvoutřetinová většina členů, ale opravdu o fous, poslední dva potřebné hlasy dorazily na poslední chvíli a šlo o mimořádně obětavé ženy, protože jedna má dítě v nemocnici se zápalem mozkových blan a druhá je hrozně nastydlá. A taky jsme zvolili novou akční radu - je v ní kromě mě Katka, Ivana, Dáša a Martina. Tak teď to snad bude v našem spolku odsejpat!

Nedělní program se nám prodloužil, v podvečer ještě chtějí lidé jednat o Akademii permakultury. To už asi úplně zkolabuju...

Sobota 19. listopadu

Od devíti hodin se opravdu hrnou davy lidí, i když je krajně nevlídné počasí, prší a psa by nevyhnal. Velká přednášková praská ve švech, lidi sedí na polštářcích na zemi a jsou natlačení i v kuchyňském koutě. Ale nějak jsme se přece jen vešli a atmosféra je nadšená a báječná.

Představujeme spřízněné aktivity, ekologickou drogerii Bio-D, ekologické květinářství Green Decor, které nám přineslo nádherné kytice (lokální a sezonní), Pravý domácí časopis a farmu Uchované semínko, která nabízí ochutnávky koláčů a čaj maté. Rozbíháme blok „praktických řešení“ - prezentace kompostovacích záchodů je opravdu vtipná, následují „vychytávky“ při plánování novostavby pasivního domu –tady trochu diskutujeme o tom, zda jsou pasivní domy úplně permakulturní,pak se představuje český patent mimořádně úsporného ohřevu vody Dalyn a spojenými silami dáváme dohromady vysvětlen íprincipu Trombeho stěnya praktické zkušenosti, kam se hodí a kam ne. Program jsme doplnili vystoupením Standy Milera z Akademie soběstačnosti.

Zatím všechno běží dobře... pauza na oběd,bylinkářská a semenářská poradna. Pak nastává zlatý hřeb dne, aspoň soudě podle účasti a zájmu publika -přednáška s besedou Jardy Svobody o vlastních zkušenostech ze stavění dřevěného domku a velkého srubu (ten se ještě dokončuje), ale také o filozofii staveb vůbec. Jardu všichni poslouchají téměř bez dechu a v neděli ho pak v diskusích neustále citují. V podvečer ještě nastupují Karel Otýs a Marie Bartoníčková s představením svého ostrovního domu. Člověk si z jejich vyprávění představí opravdu plasticky, jak vypadá takový život na samotě s vlastními zdroji elektřiny a vody.

Večer nabízíme promítání filmů o slaměných domech a zemělodi a já se přidávám ke skupince, která míří do hospody (je předražená, ale aspoň máme v liduprázdném sále klid) diskutovat o sociokracii a o našem chystaném květnovém mezinárodním kurzu sociokracie: tlumočit nebo netlumočit ho z angličtiny? V osm hodin odpadám, během dne jsem se pořád musela soustřeďovat a ani chvilku jsem si nevydechla...

Doma mě čekají mňoukající kočky a vyjedené misky... asi je lepší, že můj přítel Cyril je zrovna v Anglii a můžu se jen rozvalit na gauč a už vůbec nic nikomu neříkat...

Neděle 20. listopadu

Ráno jsem zase poměrně svěží, program naštěstí začíná až v půl desáté. Dopolední blok má téma „filozofie bydlení a permakulturní řešení ve městě“. Začínáme kořenovými čistírnami (ale bohužel nemáme tu čistírnu na střeše), pokračujeme zachycováním a využíváním dešťové vody, a pak do programu včleňujeme taky něco ze sociální permakultury – evropský projekt Permakultura a děti a vysvětlelní, co je to sociokracie. Následuje samorostlý architekt Petr Hájek, který vymýšlí opravdu radikálně inovativní řešení - koncepce osobních domů, domů naruby a konečně i ekovesničky Soma. Pak je na řadě „slovo do pranice“ - prezentace kraťoučkého filmíku o kancelářském dom ěv Japonsku, kde si zaměstnanci pěstují zeleninu do kantýny (samozřejmě jen malou část) v kancelářích a zprostředkovává jim to vazbu k přírodě, a vzápětí podobné iniciativy v pražských firmách jako je třeba IBM.Jelikož jde o hydroponii s umělým přisvěcováním, některým lidem to užpřijde trochu zbytečné, když v Praze máme(na rozdíl do Japonska) kolem budov trávníky, kde lze zřizovat záhonky. Ale asi existují lidé, kteří opravdu potřebují „experimenty“ s jedlými bylinkami a saláty přímo uvnitř budov, aby se chytili drápkem... No a blok uzavirám já s kraťoučkou prezentací „koldomu“ (to je moje označení, správně družstevní co-housingový dům )v Berlíně, kde jsme byli v roce 2011 na exkurzi a kde je provedena spousta adaptací klasického činžáku na ekologičtější režim.

Před obědem je naplánovaná ještě hodinová beseda s Jardou Duškem. Zatrne mi, že třeba vůbec nedorazí. Naposledy jsem ho viděla na křtu Encyklopedie soběstačnosti dvanáctého října a pak jsem mu už tuhle akci nepřipomínala.Zase úleva – Jarda se objevuje, a včas! Je pečlivý, a měl to v diáři a dodržel slovo. UF!

Jarda tedy za zbožného naslouchání publika hodinku filozofuje nejen o stavění superadobe domku, který před několika lety zrealizoval v Jindřichovicích pod Smrkem, ale o člověku a jeho možnostech vůbec. Jakmile narazí na diskutující oponenty, dostává se do varu a vydržel by ještě mnohem déle, ale musíme pokračovat v programu... je velice radikální, obhajuje třeba úplné zrušení základní školy -děti se nejlépe učí, když jsou ponechány samy sobě, klidně o samotě.No jasně, sama jsem byla samotářské dítě a měla jsem to tak, kolektivní aktivity mě většinou k smrti nudily a otravovaly, aleže bych v tom nebyla sama a že by to platilo obecněji? - Jarda se konečně dostal k tomu, že nemáme podléhat MYŠLENKÁM (tedy zřejmě klišé a předsudkům, nebo vůbec ustáleným, “kamenným“ pojmům) a že bez myšlenek by nám bylo mnohem líp. Tedy že máme vnímat intuicí a srdcem.

To byla krásná tečka za konferencí, ale odpoledne je potřeba ještě jednou nabrat dech k prvnímu Setkání Sítě permakulturních projektů v ČR – kde jsou ovšem přítomni zástupci jen čtyř projektů ze čtyřiceti, a své projekty také představují v krátkých prezentacích. Předáváme diplomy nováčkům a uplatní se můj dort ozdobený marcipánovou mapou ČR s čokoládovými perličkami na místech projektů. Teď už dav návštěvníků prořídl, ale pořád to je velmi příjemné.

Je půl páté, jsem úplně groggy, ale ještě tvoříme kroužek ze židlí a chystáme se diskutovat o vznikající Akademii permakultury. Účastní se několik lektorek, které už učí permakulturní kurzy, a taky pár nových lidí „zvenčí“, kteří zatím o Akademii nic nevědí, ale jsou na ni zvědaví. Řeč jde porůznu o tom, jak líp propagovat kurzy, zda a jak dělat kurzy on-line, o on-line registraci zájemců (Standa Miler nabízí zcela nezištně software Akademie soběstačnosti, který už moc nepoužívá, ale pro nás je možná příliš high-tech), a v šest hodin už začinám sundávat ze stěn program a plakátky, zcela vyčerpaná a toužící konečně vypnout. Anežka se ale ještě pustí do drsné kritiky naší propagace a marketingu. Zčásti má pravdu, ale zčásti ne, konečně o tomhle víkendu se ukázalo, že lidé se o našich akcích dovědí. Spíš bychom měli doladit, co jim nabízíme, protože se to někdy míjí účinkem. Analyzovat spíš než šmahem zatracovat. Vadí mi to.

Ale pak, cestou domů, si říkám, že celý management naší neziskovky by měl opravdu být profesionálnější, a ne takový dělaný na koleně, nadšenecký a amatérský... pokud se na to najdou lidé, budu nadšením bez sebe, ale sama fakt manažerský typ nejsem. Ideálně bych chtěla mít na starosti jen publikační činnost, to mě baví.

Pondělí 12. listopadu

No prosím: teď mi volal člověk, který má na starosti pronájmy na Toulcáku, že dětem při dopoledním programu překáží obrovský bojler, který tam zůstal po naší demonstraci. Ať si ho odpoledne určitě odvezeme. Jenže já nemám na prezentátora telefon a naše členka, která ho na akci pozvala, má mobil vypnutý. Blázinec nekončí...

Autor: Eva Hauserová | pátek 25.11.2016 10:41 | karma článku: 25.64 | přečteno: 547x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 735 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 336 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 493 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Martin Kavka

Český národ je uvědomělý, vadí mu církevní restituce, ale již ne vlastní minulost

Nedávno na iDnes vyšel článek, odkaz pod blogem, o hospodaření Církve a jejich investicích. Ukazuje se, že Církev se snaží být nejen dobrým hospodářem, ale investuje do vzdělání a sociální pomoci.

24.11.2017 v 16:34 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 571 | Diskuse

Josef Hradecký

Velké panoptikum.

Nejsem ani politolog,politik pouze snad normální volič. Proto žádám poslance. Makejte a nechte těch zbytečných keců..

23.11.2017 v 17:18 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 412 | Diskuse

Karel Trčálek

Vrtění psem a srebrenické horory

Být člověk je nejkrutějším božím trestem, ano, být člověkem je za trest. Kdoví, čím vším jsme se provinili ve svých minulých životech a existencích, že byli jsme takto potrestáni

22.11.2017 v 14:35 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 830 | Diskuse

Ladislav Větvička

Srebrenicke horory a vrtěni psem...

Medyjalni scena je jasna. Vlevo hodny Bosňak, vpravo zly Srb. Hodny Bosňak se pětrazy denně modli a střila do vzduchu. Zly Srb se na Bosňaka tři roky krvežiznivě diva, a pak mu během třech dnu zebere flintu, zmuchla kobereček,

22.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 47.53 | Přečteno: 9163 | Diskuse

Ladislav Větvička

Kosovo neni žadne Srbsko

Když se jakysik kmen chce usadit a udržet na jakemsik uzemi, musi splňovat tři předpoklady: 1. přiměřeně suložit, 2. přiměřeně terorizovat a 3. mět přiznivu geopolitycku situaci.

21.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 44.99 | Přečteno: 5379 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.