Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deník salonní ekoložky 3: Jídelníček

12. 08. 2016 9:53:04
Z čeho by se měl skládat ideální ekologický a etický talíř – tedy samozřejmě jeho obsah? Jak si má člověk vybrat z různých více či méně radikálních možností, které se všude kolem nabízejí?

Jídlo a zdraví jsou žhavá témata vyvolávající vášně, a tak se spousta mých známých, a tím spíš těch ekologických, stala přesvědčenými zastánci směrů a škol jako je veganství, raw strava, jídlo podle čínské medicíny, frutariánství, a dokonce se najdou takoví, co věří v breathariánství a v možnost živit se vesmírnou energií pránou... ale v tomhle blogu se budu držet při zemi a proberu možnosti, nad kterými sama uvažuju a občas se musím poprat s vnitřními výčitkami, proč to taky nedělám. Zaměřím se spíš na ekologické než na zdravotní hledisko.

Vegetarián, vegan, nebo vitarián?

Začněme obyčejným vegetariánstvím. Tím jsem si prošla v pubertě a vydrželo mi to několik let (jak ta puberta, tak to vegetariánství). Bylo mi líto zvířátek, ale stejně silný motiv byl ten, že tehdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let představovalo maso většinou šlachovitou, obtížně rozkousatelnou a celkově odpornou hmotu, bez níž chutnaly takové knedlíky s koprovkou nebo s rajskou mnohem líp. Věřilo se, že maso je zdravé, a jedlo se jaksi z povinnosti. Tím spíš se proti němu člověk musel už ze zásady bouřit.

Dnes jím maso spíš výjimečně, protože na něj prostě nemám chuť, ale hodně velký kus mého talíře zabírají sýry a jogurty. Což je problém, protože z ekologického hlediska nemá vůbec smysl být vegetariánem „lakto“ typu, obzvlášť když konzumujete produkty z kravského mléka. Jakékoli živočišné produkty zvyšují vaši ekologickou stopu podle toho, z jakého zvířete pocházejí a jak je chováno. Hovězí dobytek je obecně nejhorší, protože spotřebuje poměrně hodně zdrojů na to, aby vystavěl své velké tělo a pak něco vyprodukoval, a z jeho produktů není „nejhříšnější“ maso (obzvlášť je-li z pastvin), ale mléko od krav z intenzivních velkochovů. (A naopak třeba konzumace králíků, kuřat a vajec z nějakého malého venkovského hospodářství je v podstatě v pořádku.)

Otázka tedy je, zda bych se nemohla své oblíbené „sýrovo-jogurtové“ diety vzdát, nebo ji nějak radikálně upravit. První krok, brát tyhle produkty v biokvalitě nebo od malých farmářů, a dávat přednost kozím a ovčím výrobkům, jsem schopná udělat a taky ho dělám. Jenomže daleko lepší by bylo a moji ekologickou stopu by opravdu radikálně snížilo, kdybych zvládla přejít na veganství, a to veganství lokální, konzumující pouze místní zdroje. V principu to musí jít, můj mladší syn je vegan a má pořád dost široké spektrum potravin, kterými se může živit – jen musí do všeho dávat olej místo másla a spotřebu bílkovin (která beztak není u dospělého člověka velká) hradit z luštěnin, ořechů a třeba seitanu. (Seitan na talíři osobně nevydýchám, připadá mi příliš odporný, a tofu a podobné výrobky ze sóji rovnou vylučuju taky, protože se musí dovážet.)

Věřím, že ve svém pokročilém věku už těch bílkovin opravdu mnoho nepotřebuju. Jenže – a teď jsem u jádra problému – bílkoviny (v mém případě sýry) mají ten báječný sytící efekt, který prostě nic nenahradí. Pokud bych se živila jen zeleninou, zaplácnu si sice žaludek vlákninou, takže mi nebude kručet v břiše hlady, ale budu se pohybovat po světě jako mátoha a občas mě zachvátí hypoglykemie se zatmíváním před očima a motající se hlavou. Sorry, ale to prostě nezvládnu. No a konzumace škrobů – mezi námi děvčaty – má tu nevýhodu, že se po nich prostě tloustne. Je to tak, bohužel. Když nechci mít pneumatiku v pase, potřebuju od oběda dál už škroby vynechat, tedy aspoň většinou.

Co se týče ekologické záslužnosti raw stravy – tedy vitariánství – tady jsem nenašla žádnou studii o jeho ekologické stopě. Zdálo by se, že se ušetří hodně energie na tepelnou úpravu jídla, ale na druhou stranu vitariáni stále zapínají výkonné mixéry, protože si potřebují část potravy proměnit v různé kašičky a smoothies, a také si částečně jídlo suší při dvaačtyřiceti stupních v sušičkách. Čili tenhle zdánlivě přírodní způsob stravování je vlastně hodně závislý na technologiích a na přísunu elektřiny. Sama o tom rozhodně neuvažuju hlavně proto, že to znamená velkou investici času, energie a obecně zabývání se jídlem, což mi nesedí.

Co na to zvířecí samičky, a máme vůbec právo jíst hlízy?

Ještě je tu etická stránka našeho stravování. Má člověk vůbec právo využívat, zneužívat nebo dokonce zabíjet zvířata? Má právo je domestikovat, zotročovat a deformovat jejich chování? Když to dovedu do extrému, máme právo si doma držet naše rozmazlované a hýčkané kočky? Neponižuju je, když na ně dělám „ťuťuťu“ a „čičí“?

Určitě se najdou lidé, kteří by řekli, že to tak je. Někteří pravověrní ekologové tvrdí, že je strašně divné parazitovat na zvířecích samicích a konzumovat jejich mléko. - Tedy přiznávám, že když jsem přihlížela dojení kozy, přišlo mi to opravdu divné, skoro perverzní... ano, takový hezky zabalený sýr na regále v obchodě je úplně jiná káva a možná by mělo být povinné, aby se každý člověk podíval, jak od samého začátku vzniká. Tím spíš by to mělo platit pro maso. Existují názory, že člověk by měl být schopen zabít zvíře, které pojídá, což je opravdu celé takové poctivější. Osobně jsem to nikdy nezkoušela, ale svoji hranici odhaduju (v případě opravdové nouze) na slepice nebo ryby - ty ještě ano, zatímco králíky už ne. Čím je zvířátko nám lidem bližší, tím větší zábrany bych určitě měla.

A pokud nemáme právo takto využívat a zneužívat zvířata, tak co rostliny? Existují lidé, kteří by nepodřízli ani zelený košťál a neukončili život hlízy, ze které může vypučet nový život, a ti se živí pouze plody a ořechy, tedy jakýmisi rostlinnými vajíčky. Etičtěji než tihle frutariáni se už my lidé stravovat nemůžeme, jedině – napadá mě – kdybychom si vyrobili syntetickou potravu z ropy. Ale tak daleko snad opravdu nikdo nezachází.

Osobně s touhle filozofickou stránkou věci velký problém nemám, protože my lidé jsme prostě stvoření jako všežravci a historicky jsme přežili díky svým velkým mozkům a tudíž šikovnosti – takže všechno to podmaňování jiných živých tvorů je pro nás zjevně přirozené. Jen bych uvítala, kdybychom to v planetárním měřítku tak nepřeháněli.

Uvědomila jsem si, že úplným výsměchem všem těmhle snahám a úvahám je způsob stravování našich koček. To zcela převzal můj přítel a jednak kočky rozmazluje, jednak máme opravdový problém s tím, že náš kocour Hustouš má nemocné ledviny a trpí nechutenstvím. Takže kočky (máme dvě, ale další k nám na stravování docházejí) zkonzumují asi pět sáčků a konzerviček denně a dalších pět se vyhodí, protože tím ve své zmlsanosti opovrhly... což představuje ohromné množství masa (včetně pstruha, lososa a podobných lahůdek) a stejně velké množství obalů. Možná tolik, kolik denně zkonzumuje nějaký ortodoxně masožravý Američan živící se bifteky.

Jenomže tohle prostě nemůžu radikálně zatrhnout a začít kočky krmit vařenými drůbežími krky, drůbky, tvarohem a vejci, tak jak jsem krmívala za totáče svého prvního kocoura Fjodora Michajloviče a na tu dobu se neměl špatně. To je neprůchodné, můj přítel by to v žádném případě neskousl a kočky by byly zoufalé!

Autor: Eva Hauserová | pátek 12.8.2016 9:53 | karma článku: 31.33 | přečteno: 853x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 735 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 336 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 493 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Ilja Hynek

Drsný příběh jedné šťastné rodiny

Je krásný nedělní jarní den, roku 2018. Blíží se devátá hodina ranní a je ticho. Podezřelé ticho. Zvláště, pokud jste rodina s třemi malými dětmi bydlící na kraji obce ve velkém domě se zahradou.

18.11.2017 v 17:29 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 432 | Diskuse

Milan Smrž

Paralely zániku

Má něco společného vývoj pohledu na ohrožení naší civilizace globálním oteplováním a fáze, kterými se mění postoj vážně ohroženého člověka k jeho vlastní nemoci? Možná překvapivě mnoho.

15.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 279 | Diskuse

Mirek Matyáš

Norsko hrozný, Malajsie naprosto strašný, u nás je to naštěstí oukej.

Spoustu zaručených pravd a informací slýchám při diskuzích na téma energetické úspory. Opravdu se ten svět kvůli elektromobilům zbláznil?

13.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 1442 | Diskuse

Jaroslav Trnovec

Elektřina jako náhrada spalovacích motorů? Zatím jen snění ekofantastů.

O elektřině se dnes všude mluví jako o pohonu budoucnosti, spalovací motory jsou prý mrtvé a životní prostředí prostě potřebuje, abychom jezdili na nějaký ekologický pohon.

10.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 869 | Diskuse

Petr Ovčáček

Zelení aktivisté chtějí titul šampiona doslova za každou cenu

Zpráva z tisku: Německá strana Zelených požadovala, aby v Německu okamžitě skončilo 20 uhelných elektráren, které nejvíc znečišťují životní prostředí. A do roku 2030 se pak úplně rozloučit s produkcí elektřiny nebo tepla z uhlí.

8.11.2017 v 14:10 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 937 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.