Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Společenské problémy našich koček

13. 07. 2016 11:07:53
Náš kočičí ekosystém sestává ze dvou koček interních a množství koček externích. Nedá se říct, že by s tím naše kočky úplně souhlasily.

Dvě kočky v jedné domácnosti jsou prý tak akorát, tuhle chovatelskou radu jsem aspoň četla několikrát. A opravdu se nám to osvědčilo: kdykoli jsme měli tři kočky, panovalo mezi nimi napětí, kdežto dvě se snesly docela dobře.

Naše dvě současné kočky, už sedmileté, pocházejí z jednoho vrhu, takže jsou na sebe odmalička zvyklé a tolerují se – což je na kočičí měřítka už poměrně vysoký stupeň přátelství. Občas se zdrženlivě očichají, a pak si každá jde svou cestou za svým vlastním programem. Kocour Hustouš (původním jménem Černobog) už je takový pohodlnější pán středních let, nemá úplně v pořádku ledviny a nejčastěji polehává na zahrádce v nějakém pěkném zákoutí, za špatného počasí se ubere polehávat do obýváku na gauč nebo na okenní parapet, aby měl přehled o okolí. Naproti tomu jeho drobná sestřička Mokoška chodí na velmi dlouhé výpravy, mizí na celé dny a vrací se, aby se důkladně najedla a pomazlila (a pak nás masíruje tlapkami a poslintává nás s velkou vervou, jako by se chtěla zásobit naší láskou na další dlouhou výpravu). Protože Hustouš polevil v bdělosti a ostražitosti v hlídání svého teritoria, pociťujeme v poslední době stále silnější tlak kočičích imigrantů ze sousedství.

Náš nejoblíbenější imigrant, kterého jsme téměř adoptovali, je Otesan. Původně se jmenuje jinak, ale vzhledem k jeho hltavosti jsme mu nemohli dát jiné přízvisko. Je to mladý úhledný mourek, velice „ukecaný“ - mňouká na nás drsným hlasem – a krotký, takže se dá hladit i od mého dvouletého vnoučka Felixe, před kterým Hustouš s Mokoškou vždycky prchají. Jeho pán je prý psycholog, který radí v partnerských vztazích, ale v kočkách se moc nevyzná. Zřejmě očekává, že si Otesan naloví potravu, a tak ho nekrmí buď vůbec, nebo jen špatně. Otesan nám taky přijde nevymazlený a prahnoucí po lidském teple. Hustouš se ovšem snaží ze svého teritoria Otesana vyhazovat, takže ten jenom v nestřežených chvílích paběrkuje kousíčky naší přízně.

Postupně se nám podařilo Otesana vykrmit natolik, že začal být vybíravý v jídle a začíná dělat drahoty podobně jako naše vlastní kočky. Můj přítel, který si vzal na starosti kočičí catering (cat-ering :-)), už rozlišuje celou řadu kategorií granulí, sáčků a konzerviček: Hustoušovu ledvinovou dietu, přebytky, které nejedí naše kočky, přebytky, které nejí ani Otesan, pak pokrmy, které sice teď nejedí, ale po nějaké době je třeba začnou jíst, a to všechno se u každé individuální kočky liší. Tím pádem je u nás neustále k dispozici několik misek s různou potravou a klidně můžeme vykrmovat ještě další kočičí zájemce.

Pak je tu jeden imigrant, který v nás vyvolává největší soucit, ale přiznávám, že i odpor. Přezdíváme mu Kostlivec a taky má své pravé jméno, které zní jinak, a laskavou paničku, ale my mu říkáme takhle, protože vypadá, jak se vyjádřila jedna naše návštěva, jako z nějakého hororu. Je hodně nemocný, úplně vychrtlý, má nějaký nádor zřejmě na čelisti, trpí hnisavým výtokem z tlamky, ale panička se stále nemůže odhodlat k jeho euthanasii. Kostlivec má krásné inteligentní oči, a když váhavě stojí na otevřeném okně obýváku a já mu řeknu „kšá, sem nesmíš“, změří si mě smutným pohledem, pochopí a odejde. Trochu se přiživuje z misek, které máme venku před domem.

Pak jsou tu externisté, které zahlédneme jen občas, udržují si “distanc“ a taky si občas zobnou z venkovních misek: zrzek, který má stejnou paničku jako Kostlivec, ale je dokonale zdravý a hezký, Kuba, stříbřitý krasavec s modrýma očima, který má asi siamské geny, Růženka (tak jí říkám, protože je sice béžová, ale tak narůžověle), huňatá peršanka a několik dalších.

Chodíval sem jeden kocour, který nám byl vyloženě nesympatický a říkali jsme mu Hitler: obrovský černobílý nekastrovaný macek se zlýma žlutýma očima a agresivní povahou, který na nás otevřeně útočil a naše kočky se ho bály. Ten už ale zmizel před několika lety. Tohle je na kočkách právě krásné a tajemné – nikdy nevíte přesně, co podnikají, kdy se objeví, jaké mají plány a co si myslí. Jako by symbolizovaly přírodu a naši lidskou neschopnost ji ovládat, i když si někdy nafoukaně namlouváme, že jsme jejími pány. - Řekla bych, že my milovníci koček moc dobře víme, jak jsou ty lidské představy o ovládání přírody naivní a dětinské!

Autor: Eva Hauserová | středa 13.7.2016 11:07 | karma článku: 44.24 | přečteno: 1546x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 683 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 322 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 456 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 311 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Horst Anton Haslbauer

Hyundai, Lamborghini, McLaren a mé dcery

K loňským narozeninám s číslem 77 jsem dostal od dcer Ivy a Petry zvláštní dar. Zaplatily mi možnost, vybrat si svezení v některém supersportovním voze dle vlastního výběru, který nemá problém pokořit třístovku ...

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 279 | Diskuse

Hana Hořáková

Obal na květináč

Našla jsem doma textilní sáčky, měla jsem je schované několik let dalo-by se říci „k ničemu“ ve skříni. Tak jsem zkusila, obal na květináč.

17.10.2017 v 19:39 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 249 | Diskuse

Hana Hořáková

Mozaiková koule do zahrady

Máte doma zbytky dlaždiček? Nevyhazujte je! Mozaiková výzdoba se nejvíce používá ke zkrášlení podlah. Ale taková mozaiková koule ve vaší zahradě, bude opravdovou perlou.

15.10.2017 v 18:55 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 408 | Diskuse

Hana Hořáková

Papírové brikety sámo dómo

Jak se to stane, že si zkusíte sami vyrobit brikety? Vcelku jednoduše z přebytku zcela nových krabic.

11.10.2017 v 11:00 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 959 | Diskuse

Hana Hořáková

Kaštany v tvoření i v léčitelství

Traduje se o nich, že mají magickou moc. Dodají sílu a energii, ochrání před špatnou náladou i nachlazením.

8.10.2017 v 18:37 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 379 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2527
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.