Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem ubytovávala turisty

24. 06. 2016 9:22:04
Zhruba po dobu jednoho roku jsem nabízela byt v našem domě ke krátkodobým pobytům. Zažila jsem přitom příjemná i méně příjemná překvapení...

Moje - letos devadesátiletá - maminka pobývá dlouhodobě v domově seniorů. Když byl předloni její byt už půl roku nevyužívaný a nevypadalo to, že se situace změní, napadlo mě, že ho zkusíme nabízet ke krátkodobým pronájmům. Myslela jsem si, že to vyjde finančně výhodněji než dlouhodobý nájem (ukázalo se, žeto tak není,pokud započítáte i svůj investovaný čas), ale hlavně mi to ponechávalo možnost nechat maminčinu ložnici se všemi jejími věcmi nedotčenou a pronajímat jen zbytek bytu. Navíc jsme byt mohli využívat sami, třeba k větší rodinné sešlosti, pokud jsme v nabídce pro turisty vynechali „okno“.

Takže jsme se pustili do rekonstrukce. Kuchyň jsme přemístili do haly, abychom získali další malou ložnici, provedla jsem velké probírání nábytku a věcí, dala na zakázku vyrobit čtyři nové postele, nakoupila zásoby povlečení a ručníků... a docela jsem si užila „poslední doteky“ v podobě nových závěsů, polštářků a obrázků na stěny. Nakonec jsem dala všechno nafotit a napsala jsem lákající text pro turisty. Na radu svého syna jsem se rozhodla ubytování nabízet přes nejoblíbenější světový server AirB&B, kde lidé nabízejí soukromé ubytování a který do značné míry chrání jak turisty, tak i bytné před nepříjemnostmi, protože peníze se převádějí přes něj a protože si tam o všech účastnících můžete přečíst recenze. Svoji nabídku jsem nazvala „Charming appartement in a residential area“.

Je to dost uklizené?

Přiznávám, že jsem měla docelatrému, abych udržovala byt dostatečně uklizený a aby nebyl žádný průšvih... fakt nejsem žádná pečlivka na pořádek,tak jsem se teď snažila vžít do hostů,hledat kdejakou šmouhu, prášek a zašlost a likvidovat je. Zkusila jsem najmout uklízecí síluv podobě studentky–brigádnice, ale nesedělo mi to. Naprosto nejsem schopná sdělovat někomu připomínky typu „prosím, příště ještě zkontrolujte i vnitřek ledničky a kuchyňských skříněk, nestačí, když to naleštíte zevně“, jelikož je mi to celkově trapné; je to pro mě něco úplně jiného než někomu třeba kritizovat stylistické chyby v textu (i když racionálně vzato to zas tak moc odlišné není) a připadala bych si jako nějaká protivná milostpanička buzerující služku - hm, asi je to vliv četby a stereotypů těch zlých milostpaní jako z Anny Proletářky... každopádně, v minulém životě jsem zcela jistě takovou milostpaní nebyla a pokud by mě někdo chtěl vytrestat, pak by mi měl přidělit služku, kterou bych byla povinna využívat. To by pro mě znamenalo úplnou pohromu.

Kulturní rozdíly

Vůbec první hosté byli Rakušané, rodinka se školními dětmi, velmi milí, vstřícní a bezproblémoví. Vzájemně jsme si napsali hezké recenze a moje tréma se rozplývala. Časem se ukázalo, že zhruba polovinu zájemců o ubytování tvoří Rusové a Ukrajinci, kteří mají trochu jiné kulturní zvyklosti než Středo- a Západoevropané. Vůbec si nevědí rady s recyklací, protože netuší, co to je. I při kratším pobytu dělají hodně domácích prací typu praní, žehlení a vaření, takže nutně potřebují žehličku a sušák na prádlo. Pijí čaj se spoustami a spoustami kostkového cukru. -Zase jsem si přece jen trochu osvěžila svoji velmi zasutou ruštinu,což nebylo špatné. Rusové z Dálného Východu byli o poznání srdečnější a vřelejší než ostatní, přiváželi čokoládičky s obrázky Vladivostoku, medaile Chabarovskua podobné předměty a zvali mě na čaj, což jsem odmítala kvůli jazykové bariéře, fakt bych si s nimi nepopovídala.

Nejexotičtější návštěva byly ženy z Pekingu, matka neuměla vůbec anglicky, ale dcera ano, a tak nám tlumočila. První zdvořilostní dotaz zněl: „Kolik vám je let?“ Když jsem popravdě řekla, že šedesát jedna, čínská maminka se zatvářila neobyčejně závistivě a odvětila, že jí je jenom padesát. Platí, že čím vyšší věk, tím líp.

Radosti i strasti nás bytných

Někteří hosté (bez ohledu na národnost) byli úzkostlivě pořádní a byt zanechali dokonale uklizený,což jsem ani neočekávala, jiní zase úplně naopak a zůstavili nám hromady odpadků nebo různá poškození, jako uražený roh zdi.Okamžitě se projevily všechny nedokonalosti, které jsme při rekonstrukci vynechali v naději, že to ještě vydrží, ale ve skutečnosti fungovaly jen„na heslo“, jako například napůl odštípnuté držadlo lednice nebo elektrická zásuvka, kterou jste museli přitisknout ke stěně, když jste z ní chtěli vytáhnout šňůru –všechny tyhle věci se okamžitě utrhly a zničily a člověk to nemohl hostům zazlívat. Zkrátka všechno je potřeba uvést do naprosto funkčního stavu, jinak vám to hosté „dorazí“.

Obecně lidé píš íaž nezaslouženě hezká hodnocení a jsou vstřícní a milí, což potvrzuje teorii, že většina lidí jev zásadě dobrá a hodná.Někdy mi působili potíže, za které ani moc nemohli, hlavně s nočním buzením, když se nemohli dostat do bytu (ačkoli jsem jim ukazovala, že dveře je potřeba přitlačit a pak teprve odemykat...), nebo když sice jedni Rusové z Dálného Východu odjeli ve čtyři ráno sami taxíkem (který jsem jim den předem objednala), ale v pět telefonovali, že tu zapomněli tašku – kterou jsem v rozespalosti, v dešti a tmě na zahradě u vrátek prostě nenašla, protože byla černá... ale v půl šesté jsem se šla podívat znova a přece jen jsem ji na poslední chvíli zachránili a celá promoklá odcestovala se svými pány z letiště. „Izvinítě, súmku zabýli, “pamatuju si doteď větičku hlavy rodiny, která extra ve spěchu dojela pro tašku taxíkem z letiště.

Jen jednou jsem zažila opravdovou nepříjemnost, za kterou jsem si ale z půlky mohla sama. V nabídce AirB&B jsem měla uvedeno, že hosté mohou odjet až v sedm večer, ale žádný z mých hostů to reálně neudělal a s každým jsem v den odjezdu vždycky domluvila, kdy přesně byt opustí. Přiznávám, že jsem na ten údaj se sedmou hodinou úplně zapomněla. Narazila jsem na to s rodinou jednoho Ukrajince – říkejme mu třeba Valerij. V poledne v den odjezdu jsem je zahlédla, jak někam vyrážejí, tak jsem si řekla, že snad jen zajdou na oběd a pak byt vyklidí. Odpoledne se nic nedělo, tak jsem usoudila, že v bytě aspoň svléknu povlečení a dám ho do pračky. Odemkla jsem... a ve dveřích na mě vybafl jejich obrovský pes, který mi bránil ve vstupu do mého vlastního bytu! Rázem jsem začala vidět rudě, Valerijovi jsem okamžitě naštvaně zavolala a požadovala jsem, ať ihned odejdou. To sice udělali, ale naštvalo je to taky a napsali mi ošklivé hodnocení, pokazila jsem jim výlet a bytu pak vytkli spoustu různých much, které tam ostatní hosté neviděli. - No bylo to nepříjemné a zpětně vidím, že mi zbytečně vytekly nervy a všechno jsem mohla vyjednat po dobrém, i ten svůj výlet mohli v klidu dokončit.

Cestování s AirB&B

Po roce všechno skočilo tím, že se chystal na svět druhý vnouček, a tak teď byt obývá synova rodinka a ozývá se z něj dětské výskání a miminkovský pláč.

AirB&B má určitě mnoho výhod –můžete si vybrat třeba jen pokoj u nějaké rodiny, nebo nejrůznější netypické ubytování, můžete přihlédnout i k osobnosti hostitele a získávat tak přátele -ale není všespasitelný. Třeba právě teď jsem si chtěla sehnat ubytování na září v Římě a na AirB&B jsem vůbec neuspěla – potřebovala jsem totiž jen jednu noc, což prakticky nikdo nenabízí, nebo byly nabídky dražší než penziony, kterých je na internetu k dispozici plno.

Mohu ale potvrdit, že tahle síť nabízí zajímavé a většinou pozitivní zážitky.

Autor: Eva Hauserová | pátek 24.6.2016 9:22 | karma článku: 36.86 | přečteno: 3824x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 735 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 336 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 493 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Roman Enders

Od moře k moři přes jedno pohoří (3.)

Dost bylo rušných ulic Barcelony. Za šera se vracíme do kempu, užít ještě večer a ráno moře. Dopoledne vyrážíme rovnou na sever k Andoře. Cestou před námi vyroste bájná hora Montserrat. A to by bylo, abychom jí jenom objeli....

24.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Jan Tomášek

Zubačka Tanvald – Kořenov

Na sklonku 20. století, když jsem získal stabilní připojení k internetu, byla jedna z mých prvních aktivit virtuální projíždění různých železnic, především těch ozubnicových.

24.11.2017 v 18:15 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 143 | Diskuse

Marek Síbrt

Krušné hory: tak krásné, až vás rozbolí duše

Když navštívíte Krušné hory, vtáhnou vás do sebe a nikdy nepustí, i když budete stovky kilometrů daleko. V duši vám zůstane krása mystické krajiny, pocit, že se tady stalo něco, čehož důsledky jsme nedokázali zvládnout...a bolest.

24.11.2017 v 8:32 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 8. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Francie

Francie je turisty nejnavštěvovanější zemí světa. Většina turistů ale míjí pozoruhodné lokality, které nejsou poznamenány masovou turistikou. Na následujících řádcích letmo popíši některé z těch, které jsem měl možnost navštívit.

24.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 94 | Diskuse

Stisk Studentský deník

V Gruzii je slušností dát si s lidmi alespoň tři panáky, říká Ladislav Zibura

Nejen o tom, jak se nenechat opít v Arménii a Gruzii, se na přednášce ve vyprodané brněnské Scale rozpovídal cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura.

23.11.2017 v 23:28 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 262 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.