Antologie Plameňák na konci léta od nakladatelství Gnóm! by se nejspíš dala označit za knížku v homemade kvalitě.
Jakub Němeček je pozoruhodný všeuměl a samorost v dobrém slova smyslu. Nejenže založil vlastní nakladatelstvíčko Gnóm!, ve kterém vydává přesně takové knihy z oblasti sci-fi, fantasy a hororu, jaké se mu líbí, ale sám zastává také funkce překladatele, grafika a ilustrátora. Ve zkratce by se dalo říci, že mu jde o výběr kvality a přitom čtivosti, přičemž vykazuje jisté staromilství – viz poznámka v tiráži „Kniha nemá (a nebude mít) elektronickou verzi“ a obdobná poznámka na záložce „sci-fi bez laminovaných obálek (jen považte!)“.
Plameňák na konci léta je vůbec první vydaný titul Gnóma! (v plánu jsou dva další, viz www.gnom.name) a jde o antologii současných amerických žánrových (především sci-fi) autorek. Soubor otevírá povídka Pamely Rentzové Bitva o malou velkou vědu. Tenhle text mi jako jediný dělal trochu potíže se zorientovat, o čem vlastně pojednává, a tím spíš si ho vychutnat. Jde o jakýsi nesmírně špatně financovaný vědecký podnik v indiánské enklávě žijící z hazardu. Pamela Rentzová je Indiánka a její dílko je zřejmě vtipnou karikaturou toho, jak to chodí ve vědě, nebo obecně jak to chodí a byrokraty, kteří rozhodují o vaší práci a mají nad vámi moc… takže i převratný vynález může uvíznout v jejich spárech. Což se mísí s líčením situace současných severoamerických Indiánů, kteří jsou živí z kasin a heren.
Následuje test Ursuly le Guinové Velká radost, vlastně dvě části z knihy cestopisných črt Changing Planes – Mimolety. Psáno pro autorku zřejmě trochu netypickým ironicko-sarkastickým tónem, bere si na mušku praktiky cestovek, které dokáží k svému obrazu přetvořit i nově objevované roviny reality. To je zase asi inspirováno teoriemi vycházející z kvantové fyziky, že existuje nekonečný počet světů, a autorka si pohrává s myšlenkou, co kdybychom do nich mohli za jistých okolností pronikat… Ocení hlavně lidé, kteří občas ztvrdnou na řadu hodin na letišti, nebo lidé unavení komercionalizací turistických zážitků.
Povídka Jak to bylo doopravdy od Pat Murphyové je apokryf na jistý známý mýtus, vtipný, ale připadalo mi, že autorský otisk tu není příliš silný, jako by to mohl napsat kdokoli. Můj přítel Cyril, který mi před lety dával na čtení knížky od Pat Murphyové (The Falling Woman, The Shadow Hunter), které mě hodně bavily, říká, že tahle autorka se poslední dobou literárně odmlčela a věnuje své síly práci pro interaktivní vědecké muzeum nebo spíš veřejnou laboratoř Exploratorium v San Francisku – viz www.exploratorium.edu
Povídka Kelly Barnhillové Paní Sorensenová a seskveč mě uhranula asi nejvíc určitou magičností a průzračnou poetičností. Divoká příroda se prolíná s lidským světem a protagonistka je tak trochu čarodějnice.
Poslední představenou autorkou je Charlie Jane Andersová s povídkou Šest měsíců, tři dny, pojednávající o dvojici jasnovidců, kteří předem vědí, že se jejich vztah rozpadne, ale my čtenáři netušíme, jak a proč se to stane, takže je to docela napínavé. A mimochodem Cyril říká, že tato autorka je zřejmě „transka“, což se při pohledu na její portréty i na její queer agendu, jakou se na svém webu představuje, zdá hodně pravděpodobné – takže genderově na její tvorbu můžeme pohlížet jako na jakýsi „třetí pohled“, který není vyhraněně ženský ani mužský.
A konečně je tu jako bonus druhá povídka od Pat Murphyové Hejno zahradních plameňáků. Má atmosféru jisté tajemnosti a přitom hravosti, takže je tu autorčin styl přece jen lépe patrný. Snad je to naprosto realistický příběh ze současnosti, ale některé motivy jsou tak bizarní, že vám to ani nepřijde...
Úplně na konci najdete ještě poznámky překladatele, což je milé a také takové staromilské – mám pocit, že se to dnes už moc nedělá, protože člověk si všechno během pěti vteřin vygoogluje. Je to trochu jako byste si s překladatelem popovídali u kafíčka...
Sám Jakub Němeček charakterizuje svůj nakladatelský záměr na webu takto: „Je to něco podobného, jako když se někdo rozhodne ušít si úplně sám boty, aby to Baťovi nandal.“ Asi ne náhodou jsem si vzpomněla na Pravý domácí časopis, několik let starý projekt, který to docela úspěšně „nandává“ lesklým lifestylovým plátkům plným reklam a má pořád víc příznivců.
Snad je duch naší doby takovým DIY projektům stále nakloněnější.
