Domlouvání s nemluvnětem
Taková usedavě plačící či vřeštící nemluvňata nejenže znamenají nápor na nervy, ale člověk nemůže vědět, co chtějí, a co když se jim opravdu děje něco hrozného a vy to nedokážete identifikovat? (Jako třeba počínající zánět slepého střeva…) Mateřské či pečovatelské instinkty se mi zrovna moc nezapínaly. Teď se to zvolna zlepšuje, protože to mám z první ruky a v přiměřené míře – na občasnou procházku a pohlídání. A zjišťuju, že to není tak těžké a je to nečekaně zábavné a inspirativní.
Nikdy jsem nevěřila, že by malé děti byly nevinné nebo že by jejich duše byla čistý nepopsaný list. Určitě to tak není a všichni máme vrozeno mnoho egoistických, kořistnických a hierarchických instinktů. Ale přesto: když pozorujete takového ročního pacholíčka a díváte se mu do očí, opravdu vnímáte čirou nevinnost, údiv nad světem a nadšení. Malý Felix se neúnavně snaží pracovat na svých dovednostech, usilovně vybrušuje chůzi na vratkých nožičkách, zkouší kombinovat různé slabiky a pronáší monology svým vlastním jazykem, zkoumá chování různých předmětů a hmot, ať jsou „ham“ nebo ne...
Podruhé v životě jsem ho vyfasovala na procházku, cílem je dětské hřiště v blízkém parku, kde jsme už jednou byli. Jakmile mu maminka zmizí z očí, Felix začne vřískat, jako by ho na nože brali, a tak zrychluju a upaluju se s kočárkem ulicemi. Teprve mezi stromy v parku se zklidní. Posadím ho na lavičku, chvíli se rozkoukává, pak vyrazí na výzvědy na velké pískoviště. Je horko a pere sluníčko, ve stínu může Felix ťapat po písku bosky, ale na sluníčku písek pálí, což si nedovede spojit a vždycky jen začne kňourat a musím ho přenést do stínu. Ujímá se ho asi pětiletá holčička Natalka a učí ho dělat bábovičky, Felix je ničí lopatičkou nebo se je učí pocukrovat suchým pískem, ale holčička by ho pořád někam vláčela – na tu či onu houpačku, klouzačku nebo prolézačku. Na většinu z nich Felix ještě vůbec nestačí a byl by úplně spokojený, kdyby mohl chvíli jen sedět na písku a experimentovat s jeho přesýpáním… tak se Natalce snažím vysvětlit, že pro něj je úplně všechno objev. Natalka objeví v opadaných lipových listenech na kraji pískoviště koníka, FUJ, CO JE TOHLE ZELENÝ!! ječí štítivě. Beru koníka na dlaň, je světle zelený, čerstvě svlečený z kůže, křidélka má ještě pomačkaná, ukazuju jí to a odnáším ho do trávy. „To byl hezkej koník, viď?“ říká Natalka Felixovi.
Felixe strašně zajímají pejsci, “haf“ je druhý výraz jeho slovní zásoby po „ham“. Stačí mu, aby někde v blízkosti hřiště uviděl psa, a pořád se tam vrací a opakuje: „Haf! Haf!“
Další, o něco náročnější úkol: mám Felixe pohlídat po celé odpoledne, odvézt ho autobusem k nám domů na zahrádku, kde je bazének a pískoviště, a pak si ho vyzvedne jeho tatínek Jakub.
Přebírám Felixe spícího v kočárku s instrukcí, že mám jít pěšky, jakmile bych s ním nastoupila do autobusu, hned by se probudil a plakal by. Pokud se probudí cestou, už pravděpodobně neusne. Měl by spát ještě asi půl hodiny až hodinu. No dobře. - Asi minutu poté, co ho převezmu, se na rušné ulici probere a rozbrečí se. Ach jo. Nechce napít ani žádné „ham“… tak změním směr a mířím k nejbližší stanici autobusu, ale Felix po chvíli zmlkne a spí jak andílek. Tak jo. Takže kopíruju trasu autobusu a nastupujeme do něj o tři stanice dál, když se zase probere, tentokrát bez pláče. V autobuse nebrečí, všechno jde zatím dobře!
Po příchodu na naši zahrádku propadám trochu zmatku, protože nevím, co dřív. Potřebovala bych zhruba šestnáct rukou na osm úkonů, které se snažím dělat naráz: snést po schodech od branky kočárek, tašky, Felixe, nazout mu botičky, aby mohl běhat po zahrádce, dát mu svačinku, zabavit ho, nasbírat, přebrat a opláchnout čerstvě spadlé meruňky, což je pro něj pochoutka, rozbalit deku na trávu.
Felixe velice zaujme, když mu naplním jeho malinkou konvičku vodou v naději, že bychom mohli zalévat kytičky. Felix si s ohromným zájmem vylije vodu na kalhoty. Takže mu je svlíknout, což se mu vůbec nelíbí… pak nalijeme vodu do misky na mytí meruněk a Felix je pořád dokola oplachuje (až připomíná medvídka mývala), anebo, když už nemáme meruňky, vodu z misky vylije na betonový chodníček. Tento úkon lze opakovat donekonečna, znovu a znovu naplněnou misku s obrovským zájmem vylévá na beton.
Přichází Jakub, svléká Felixe úplně a nechává ho cachtat v bazénku a běhat bosky po zahrádce. Ukazuje se, že Felix je strašně fixovaný na všechno, co je na zahradě „ham“ a co si může sám natrhat. Okusuje dvě jablka najednou, největším hitem je ale rybíz, který mně připadá ještě kyselý, ale on si ho s vervou otrhává z keříků a baští. Připomíná pravěkého člověka sběrače, který nějak takto trávil celé dny. Nafukovací bazének s vodou ho zdaleka tak nebaví, samosběr jídla vítězí na celé čáře.
Musím přiznat, že můj poměr k pěstování jídla doposud byl poněkud laxní (ano, bylo to v rozporu s mými permakulturními zájmy, jenomže mě hlavně baví o tom všem psát a sklízení ovoce a zeleniny mě popravdě zase tak nebere), ale to se teď mění! Už plánuju, jaké keře s jedlými bobulemi by se na zahrádku ještě daly na podzim vysadit. Felixovo nadšení je prostě nakažlivé!
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.