Pestré podněty na Festivalu Evolution

O víkendu jsem se byla podívat na Festivalu Evolution, který se konal na pražském Výstavišti. Vyvinul se z veletrhů Biostyl, Zdraví, Ecoworld, Inspirace a Alternativa.  

Jako v předchozích letech se tu mísily mé srdeční ekologicko-pěstitelské záležitosti s věcmi, které mě vůbec neoslovují a přiznávám, že se někdy až podivuji a těžko chápu, jak tím lidé mohou trávit čas. Do této kategorie spadá většina ezoteriky a nabídka nejrůznějších služeb a přípravků, které vám mají zajistit harmonizaci a zdraví různých částí těla, mozku a života – stačí do nich investovaJá jsem se po vizuální stránce evidentně ocitla v cílovce popsatelné asi jako „mírně se nudící postarší žena, která sem přišla hledat náplň života, utrácet za různé esence, olejíčky a vitalizační prostředky a poohlížet se po různých prostředcích k celkové harmonizaci a perfekcionalizaci svého organismu i domácnosti“ - podle představ prodejců bych se neustále měla masírovat nějakými aromaty, natírat se regenerujícími krémy a pravidelně užívat různé energizující a omlazující, zaručeně přírodní a zázračně účinné prostředky s podivnými názvy, které mému tělu doposud tragicky chyběly... takže jsem v podstatě proti své vůli nakoupila spoustu těchto věciček. Je těžké odolat někomu, kdo se vrhne na vaše boty a začne je leštit prostředkem, který můžete stejně dobře využít i na ztvrdlou kůži na patách, nebo na kamuflování odřenin na kabelce... ale náhodou mi zrovna tahle voskovo-olejová mastička připadá docela dobrá, jen mi určitě nevydrží tak zázračně dlouho, jak prodávající tvrdil

Celkově se mi zdá, že dumání nad takovýmito tématy a výrobky, jejich nakupování a zkoušení mi bere čas a vzdaluje mě od něčeho podstatnějšího, čím bych trávila svůj život raději. Pročež mi to životní energii spíše odsává, než aby mi ji to dodávalo.

Podobně to mám s jídlem, moc mě nebaví vrtat se v otázkách, zda jím správně a co bych měla a neměla jíst, mám pocit, že mě to zdržuje od zajímavějších věcí. Naprostá většina lidí to ale podle všeho má jinak a strava je naopak jejich hlavním životním zájmem! Zvlášť v poslední době je to dokonce velký trend, se kterým se bohužel dost míjím. Například se nechystám péct vlastní kváskový chleba, ačkoli se skoro automaticky předpokládá, že bych to jako ekologicky smýšlející žena měla dělat. (Mimochodem, na jakékoli kynuté těsto jsem rezignovala už před lety, nějak mi prostě nekyne, možná že nejsem dost trpělivá, nebo nevyzařuju to správné hospodyňské fluidum... nevím.)

Na festivalu byla výrazně znát móda vitariánství, neboli „ró“ (raw) stravy – všude vykvetla spousta stánků nabízejících syrové či zlehka sušené pochoutky. Není to špatné, jen mi přijde podivné živit se pouze a výhradně tímhle způsobem. Konečně i různé dávné, tradiční medicíny a systémy výživy propagují spíš tepelně upravenou stravu jako snáze stravitelnou. A ani v tomto případě moc nechápu, jaké nadšení a někdy až fanatickou víru, že se jedná o univerzální všelék, tahle „ró“ strava vyvolává.

Teď co mě na festivalu potěšilo nejvíc. Potkala jsem tu řadu spřízněných duší a známých tváří a iniciativ: vydavatele Pravého domácího časopisu, zakladatele webu Zelená domácnost.com, nakladatelství Dharma Gaia, prezentaci Akademie soběstačnosti, samozřejmě tu nechyběl Ekodomov (kam chodím zahradničit) a hlavně Kokoza, na jejímž stánku jsme se trochu přiživili i s naším tématem – permakulturou, a kde jsem také chvilku prodávala balkonové bylinky. Takhle zkušenost - stát na druhé straně barikády, či prodejního pultu – byla pro mě asi ze všeho nejhezčí. Musím ale přiznat, že vůbec nedovedu zboží marketingově zdatně propagovat a nabízet je tak, aby lidé prostě MUSELI koupit. Prostě na to nemám buňky. A to jsem prosím upřímně přesvědčená, že by všem balkonům prospělo, kdyby si na nich lidé pěstovali převislé jahůdky, mátu, tymián a spousty dalších hezkých a dobrých rostlinek.