Eva Hauserová

Lážo plážo v maďarských lázních

17. 03. 2015 10:29:40
S kamarádkou jsme vyrazily na rozšířený víkend do lázní Mosonmagyaróvár, ležících jen kousíček od Bratislavy.

Bratislavu bychom byly jen objely po dálnici, ale můj přítel mi dal za úkol zakoupit výhodný balíček starých slovenských filmů (najdete na webu klapka.sk). Proto jsme zajely do centra města, které jsem vlastně vůbec neznala. V Bratislavě jsem kdysi určitě byla, mlhavě jsem se pamatovala na obrovský moderní most, zatínající se nemilosrdně do starého města (obdoba pražské magistrály), ale tenkrát jsem zřejmě zamířila na nějaké sci-fi setkání mimo centrum.

Uvítal nás opravdový zážitek - parkoviště pod hradem. Nevzhledná, zprohýbaná a zflikovaná drátěná ohrada, uvnitř boulovaté hliniště s nějakými troskami starých betonových panelů, velký, zle štěkající pes (naštěstí uvázaný u boudy) a v budce pan hlídač, který zprvu také štěkal – jelikož jsme mu autem přejely přes pomyslnou čáru před budkou. Tudíž jsem především musela zacouvat zase před ni. Pak nás zkasíroval, pustil dál parkovat a ukázal cestu do centra brankou v bortícím se plotě.

Jelikož mi všichni předem říkali, že v Bratislavě skoro žádné staré centrum není, byla jsem mile překvapená – Michalská brána, Hlavné námestie a okolní uličky a průhledy nahoru na hrad jsou opravdu půvabné a malebné. Navíc tu láká k návštěvě spousta kaváren s úžasnými dortíky, tedy pokud nejsou zrovna zaplaveny invazí hodujících rakouských seniorů, kterých sem jezdí celé autobusy.

A mimochodem, staré slovenské filmy z 50. - 60. let jsou super (už jsme si pustili třeba snímky Katka a Šťastie príde v nedeľu) - jaksi šťavnatější než české filmy z té doby , takže na nich s přítelem ujíždíme a vřele je doporučuju.

A teď se konečně pustíme do Maďarska.

Bydlely jsme v těsné blízkosti termálních lázní, které mě nadchly (podobné už jsem zažila v Budapešti) a v nichž můžete klidně trávit dlouhé hodiny. Ve venkovních i krytých bazénech si vychutnáte masážní trysky, vířivky a různé atrakce typu „vodní svět“, a to v embryonálně teplé vodě kolem 37 stupňů, navíc tu mají i zvlášť horký a zvlášť léčivý pramen páchnoucí po dehtu, ve kterém člověk prakticky zvládne jen bezvládně ležet a relaxovat, dále bar, kam se chodí rovnou v plavkách, saunu a plavecký bazén, ale i ten má třicet stupňů. Prostě pohoda.

Před pár lety jsem absolvovala takzvané křížkové lázně, kde jste opečováváni a dáváni dohromady lékařskou vědou, jenže tam panuje tuhý režim, musíte přesně chodit na zdravotní prohlídky, jídla i předepsané procedury (z nichž mi některé moc neseděly), a tak tam člověk nemá pocit takové relaxace a luxusu. Tohle je úplně jiný zážitek.

Cachtání a rochnění v teplé vodě jsme prokládaly procházkami po městečku, okukováním jeho nízkých domků a přívětivých uliček a ochutnáváním místní kuchyně. Celkem předvídatelně je skoro ve všem paprika, dala jsem si třeba halušky s houbami a paprikovou omáčkou, což bylo moc dobré. I tady panuje kultura elegantních kaváren s vynikajícími dortíky. Na pěších zónách vládne pohodově lenivá, mimo sezónu až ospalá atmosféra. Samozřejmě jsme zkoumaly butiky s botami a kabelkami (ty tady mají moc hezké a jedny boty jsem si koupila) a obchůdky s oblečením (ale to nás spíš zklamalo a nic ze zdejší nabídky se nám výrazně nelíbilo).

V sobotu odpoledne jsme se vypravily asi 35 km doGyőru, což je slušně velké město s hezkými zákoutími ve starém centru. Po příjezdu jsem chtěla v trafice zakoupti mapu centra, ale narazila jsem na neprostupnou jazykovou bariéru:

„Please, have you a map of the city?“

Nechápavý úsměv.

„Karte? Stadt?“

Nechápavý úsměv.

„Mapa karta góroda?“

Nechápavý úsměv přetrvává, takže jsem odešla s nepořízenou. Vzápětí jsme ale našly turistické informační centrum, kde jsme se dobře domluvily a mapku získaly.

V jedné kavárničce jsem upadla do další jazykové pasti. Když jsem chtěla jít na WC, objevila jsem vzadu trojí dveře s těmito nápisy (možná je nereprodukuju přesně):

Mosdó

Takarítás

Készítmény

Co teď? Vtrhla jsem do jedněch z nich a objevila kuchyni, v druhých byl sklad a teprve na třetí pokus se ukázalo WC. Správná volba je Mosdó.

Posledním zapeklitým úkolem bylo rozměnit u kiosku bankovku za mince, abychom se s autem dostaly z parkoviště střeženého závorou, ale nakonec se nám to podařilo.

Zato v našich lázních a okolních restauracích jsme jazykovou bariéru nepociťovaly vůbec – i když tu lépe pochodíte s němčinou nežli s angličtinou. Kdoví, snad je to ještě dědictví Rakouska-Uherska...

Autor: Eva Hauserová | karma: 14.73 | přečteno: 1182 ×
Poslední články autora