Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výhody vyššího věku

25. 11. 2014 11:06:20
(aneb něco úvah na téma, jak se vyrovnat se šedesátými narozkami). - Nebudu se tvářit rozjuchaně a tvrdit, že pokročilejší věk má samé výhody. To bohužel nemá – člověk tráví pořád víc času obcházením lékařů, při ranním joggingu píchá v koleni, kopání krumpáčem vás unaví znatelně dřív... a taky knížka, obraz nebo hudba mě už nadchnou zřídkakdy, protože jsem tak nějak už všechno v té či oné podobě viděla, slyšela a někdy v životě vnímala. Cizí jazyky lezou do hlavy znatelně hůř. Inu, jak zpívá R. A. Dvorský, do duše podzim se již vkrádá...

Ale lamentovat je snadné a právě proto, že nevýhody vyššího věku jsou tak očividné, bude dobře se přece jen podívat na ty výhody.

Tak například když mě někdo pustí sednout v tramvaji, už se nemusím cítit dotčená a přemýšlet, proč asi dnes vypadám jako troska.

Co je důležité: věk je alibi. Mám právo na lenost, můžu si zjednodušit život a nemusím mít pořád ten uštvaný pocit, že „nestíhám“ - tedy to jsem nemusela nikdy, ale teď mám dobré alibi i sama před sebou a před těmi vnitřními běsy, které mě neustále vhánějí do nových a nových činností.

Mám nárok na zapomnětlivost - konečně! - Tím myslím třeba situace, kdy jsem v zamyšlení odjela metrem opačným směrem, nebo kdy jsem šla pro něco do sklepa a zapomněla jsem, pro co... to se mi stávalo vlastně úplně vždycky a tak značná roztržitost byla na pováženou, ale teď si můžu říkat, že je v pořádku a že na tom ještě nejsem tak špatně.

Mám mnohem větší právo na vrtošivost a prostořekost, vlastně se může volněji projevit můj vnitřní puberťák a mohu třeba říkat lidem impertinence, k čemuž jsem vždycky měla přirozené sklony. Teď je to mnohem společensky přijatelnější, protože každý ví, co se dá od energických důchodkyň očekávat. Mimochodem, můj přítel vypozoroval, že v Čechách máme oproti jiným zemím zvláštní kategorii starších žen, kterou označuje jako „zuřivé babičky“.

U toho bych se zastavila, protože větší ráznost stařenek je prosím dána nejen sociálně, ale i biologicky. Mladé ženy potřebují spoustu mírnosti a trpělivosti, protože jinak by asi zlobícím dětem hrozily strašné věci, a zlobícím mužům možná zrovna tak. Ženské hormony, kterých jsme v mládí plné, nás vybavují poddajností a trpělivostí. Starší ženy jsou na tom zásadně jinak. Evolučně to má svůj smysl, jejich kmen či rod v nich má pracovní síly, které bychom mohli přirovnat ke včelám dělnicím nebo mravenčím vojákům. Tomu se přizpůsobuje i naše tělo, rovnováha našich hormonů se posouvá ve prospěch testosteronu, dokonce nám začínají růst fousy a jsme mnohem ráznější a nedáme si už všechno líbit. Takže i já si v rámci toho mohu daleko volněji – jak se říká – pouštět hubu na špacír!

Druhou množinu výhod bych označila jako upřímné a opravdové vnitřní zklidnění. Mluvila jsem o vnitřních běsech, které vás ženou do nových a nových aktivit a jejich věčného nestíhání. Nyní tito běsové skutečně vyklízejí pole a člověk začíná všechno brát relaxovaněji, ležérněji a s nadhledem. Tak nějak ví, že na všech těch výkonech zas tolik nesejde. Dostane se do stavu jakéhosi „zenového spočinutí“, například zahrádkářského, ale v mém případě i samozásobitelského.

Dřív mi šlo hrozně na nervy, když se měly sklízet a zpracovávat nějaké plody ze zahrádky. Samozřejmě že mým hlavním hobby je propagace soběstačnosti, permakultury a samozásobitelství, ale něco jiného jsem kázala a něco jiného doopravdy dělala... pořád mi hořely nějaké termíny překladů, musela jsem řešit krize v naší organizaci a tak dále, tak pro mě byl opravdu problém se zklidnit a třeba trpělivě obírat z keřů kuličky rybízu...

Jenže loni jsme měli na zahradě rybízu spoustu a moje maminka přestala zvládat zavařování, a tak jsem se do toho se zaťatými a skřípajícími zuby (taková ztráta času!) pustila. Postupně jsem se do té práce vžila a začala mě bavit. Zabralo mi to celé odpoledne, svedla jsem boj s odšťavňovačem, pak jsem stála nad hrncem, kde se vařila směs šťávy a želírovacího cukru, sbírala pěnu... zklidnila jsem se u toho a pochopila jsem, jaké to má půvaby. Zasnila jsem se a představovala jsem si, že neexistují supermarkety, kde si mohu rybízový džem koupit za sumu, kterou si vydělám za stokrát kratší čas, než strávím výrobou tohohle domácího džemu. Všímala jsem si, že každá rudě průsvitná kulička je vlastně malé umělecké dílo. Olizovala jsem si z prstů hustou kyselou šťávu, kochala jsem se pohledem do naplněných rubínově prosvítajících skleniček... v podstatě byl tenhle zážitek velká krása.

Na závěr sem ještě vsunu povzbudivé etnické okénko.

Před časem jsem byla ve vietnamské restauraci a přes její práh se právě belhala ven shrbená stařenka o holi. Moje první reakce byla netrpělivost: stařenka zdržovala a blokovala vchod nám ostatním, kteří jsme spěchali něco zhltnout. - Pak jsem si všimla, jak s ní jedná vietnamský personál. Jeho dva nebo tři členové se hrnuli za ní a vyprovázeli ji s nesmírnou uctivostí, s tisíci úsměvů a úklon, drželi jí dveře a přáli hezký den... zkrátka se mohli přetrhnout.

Pochopila jsem, že takhle to v jejich kultuře se vztahy ke starým lidem prostě chodí. Takže s postupným etnickým proměňováním naší společnosti se možná budou stařenky a staříci těšit stále většímu společenskému uznání!

Autor: Eva Hauserová | úterý 25.11.2014 11:06 | karma článku: 40.81 | přečteno: 7592x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 683 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 322 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 456 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 311 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Simona Podlipská

Uhodněte nejvýnosnější povolání v Čr - vysoké příjmy a nemusíte platit daně.

Je to jednoduché. Je to naprosto legální, nemusíte z výdělků platit daně i když máte velmi nadstandardní příjmy a stát vás ještě bezproblémů dotuje - platí za vás zdravotní pojištění a také dává příspěvek na bydlení a další dávky.

22.10.2017 v 10:22 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 470 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Co bych teď udělal, být Andrej Babiš

Především bych koupil dvě bedny šampaňského a jednu z nich bych poslal Bohuslavu Sobotkovi a druhou Miroslavu Kalouskovi jako poděkování za své volební vítězství, protože jestli se o ně někdo opravdu zasloužil, byli to ti dva.

22.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 585 |

Pavel Vrba

To ale máme po volbách zděšení a můžeme si za to sami.

A obávám se, že nejen za ty letošní. Ty mě spíše utvrzují v názoru, že jen a jen sklízíme pomyslné ovoce z předcházejících let. A co je horší, společnost je rozdělena.

22.10.2017 v 10:08 | Karma článku: 19.30 | Přečteno: 664 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Setkání s dítětem, které mi změnilo život

Ležel jsem na posteli a četl si knihu. Bože jak dlouho jsem to nedělal. Jen si číst. Jen ležet v takovém zvláštním tichu a klidu. Prokousávám se příběhy. Střídavě na mě jde pláč a radost. Ty příběhy moc dobře znám. Jsou jak z ...

22.10.2017 v 7:25 | Karma článku: 4.25 | Přečteno: 174 | Diskuse

Leoš Zatloukal

Rozvíjení řešení „úzkým“ a „širokým“ způsobem

V tomto zamyšlení bych se chtěl vrátit k zásadnímu tématu „řešení problémů“ (ve smyslu odstraňování či nápravy) a „rozvíjení řešení“ (ve smyslu společného vytváření něčeho nového, změny).

21.10.2017 v 23:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 140 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2527
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.