V poklidně spořádaném, půvabném městě v Horních Rakousích můžete strávit příjemný víkend. Jaké to tam bylo...
Rádi podnikáme víkendové výlety do nějakého snadno dostupného cizího města (baví nás sledovat kulturní rozdíly proti Čechám, i když jsou malé) a už jsme takto zhlédli Vídeň, Berlín, Varšavu, Norimberk, Mnichov a Řezno. Tím pádem tentokrát padla volba na Linec. Turisticky atraktivnější by asi byl Salcburk, ale přece jen leží o dost dál a my jsme nechtěli opustit na moc dlouho naše dvě kočky. Totiž – v minulosti se o ně starala moje matka, která je teď ale v domově seniorů, a i když je chodila pravidelně krmit kamarádka, přece jen duševně trpěly, hrozně na ni prý mňoukaly a po našem návratu působily opravdu duševně rozhozeně... takže se ukázalo, že naše obavy byly oprávněné... ale dost už o kočičkách a zpátky k Linci.
Je to nevelké město, které se báječně hodí k bloumání, procházkám a návštěvám galerií, muzeí, kaváren a hospůdek. Pokud byste tam jeli s dětmi, určitě je dobře zabavíte v Ars Electronica Center (interaktivní expozice, technologie, animace, počítače...) nebo na kopečku Pöstlingberg, kde se nabízí projížďka Grottenbahn – vláčkem po strašidelné jeskyni, nebo i v muzeu na zámku nad městem (Schlossmuseum), tam jsme ale nezamířili. Prošli jsme moderní galerii na břehu Dunaje Lentos Kunstmuseum a zemskou galerii (Landesgalerie Linz), kde byly výstavy například na téma „Čistá voda“ (poněkud didaktické zaměření, ale některá díla mě uchvátila), nebo úžasných kreseb fantastických příšerek od Alfreda Kubina. Kupodivu se mi začalo až stýskat po úplně klasických galerijních expozicích, kde jsou stěny plné obrazů seřazených hezky chronologicky a kde se poučíte, co se tak v dané zemi a v jakém období historie malovalo. Tady mají i ve stálých expozicích výtvarná díla kolem sebe velmi mnoho prostoru a jsou řazena tematicky, jako například autoportrét z 19. století vedle autoportrétu z roku 2013. Má to něco do sebe, ale spíš bych uvítala kombinaci obou přístupů. Těšila jsem se na obrazy od Schieleho nebo Kokoschky a nějaké jsem viděla, ale tuším, že v depozitářích se jich skrývá daleko víc.
Moc hezká a relaxující byla místní botanická zahrada, ležící mimo centrum. Na konci října už mělo hodně rostlin „sbaleno na zimu“, ale zahrada je nádherně členěná, má množství jezírek, skalních partií i lesní divočiny a je obdivuhodné, kolik různých biotopů se na jejím pozemku podařilo vytvořit.
Hodně pitoreskní je Zahnmuseum, muzeum zubařství, situované hned u hlavního náměstí. Je „samoobslužné“ - vstoupíte tam po stisknutí zvonku a nikdo vás nekontroluje. Pokrývá celý zubařský obor včetně protéz či rovnátek od starověku po dnešek. K vidění tu jsou historické zubařské nástroje, vrtačky a celé vybavení ordinací, a také nejrůznější modely zubů, jejich anomálií a nemocí. Tak například jsem se radovala, že na přesném naturalistickém modelu konečně vidím, jak vypadá takový zubní váček, ale můj přítel zbledl a evidentně to na něj bylo moc...
Ve svých plánech na víkend počítejte s tím, že v neděli je v Linci všechno, ale opravdu všechno zavřeno, a to včetně supermarketů typu Lidl a naprosté většiny restaurací. Něco k snědku samozřejmě najdete, ale výběr je velmi omezen. My jsme zašli do nákupního centra Arkade do mongolské grilovací restaurace, která je částečně samoobslužná a částečně vám na požádání ugrilují vybrané maso, a byl to zajímavý exotický zážitek. Skvělé jsou pochopitelně kavárny (inu Rakousko), jablečný štrůdl a Linzertarte, který se dost liší od naší představy o lineckém koláči: mezi dvěma vrstvami tmavého těsta, o něco vláčnějšího než naše linecké, je ovocná náplň, nahoře poleva a vše je ještě posypáno plátky mandlí. Ve všední dny se vyplatí využívat levná obědová menu, báječně jsme si pochutnali třeba v indické restauraci.
Z místních výrobků mě nejvíc zaujaly dirndly, od kterých jsem se nemohla odtrhnout – obdivovala jsem je už v Bavorsku. Kdybychom my stylizovali naše národní kroje, vyšlo by nám z toho něco velmi podobného, a je mi upřímně líto, že to neděláme a dirndly nenosíme! Našim slovanským postavám by asi lichotily ještě víc než těm germánským, je v nich něco archetypálního a pokládám je za univerzálně slušivé – ve svých nositelkách vyvolají na povrch jejich ženskou stránku. Nicméně jsem se ovládla a dirndl jsem si nekoupila, jelikož opravdu nevím, kam bych si ho mohla vzít.
V Linci je příjemné i to, že na každém kroku najdete české nápisy, například v turistickém centru na hlavním náměstí je v češtině připravena brožurka slující „Linz.pozměněn, město zážitků“ - ano, zní to trochu divně, poopravila bych to na „Proměny Lince“ nebo „Linec jinak“, ale uvnitř jsou všechny náměty pro turisty popsány vcelku dobrou, jen mírně šroubovanou češtinou.
Celému zážitku dodává rozměr navíc Dunaj, široký, rychle se valící a protékající přímo středem města. Plaví se po něm výletní lodi a lemují ho malebné parky a přírodní partie (zřejmě suché poldry pro případ záplav), skýtající velice hezké poklidné procházky. Náš hotel ležel hned u Dunaje, z pokoje jsme na něj měli vyhlídku a každé ráno jsem si chodila zaběhat na náplavku s místními joggery a pejskaři. Tím získal tenhle „městský“ víkend ještě prvek čerstvého vzduchu a pohybu.
