Návštěva dvou moravských permakulturních projektů

25. 09. 2014 10:00:59
V Permakultuře CS jsme loni začali vytvářet síť ukázkových permakulturních projektů, kterých máme letos po dvou kolech už sedmadvacet, rozptýlených po celých Čechách a Moravě. Minulou sobotu jsme s autobusovou exkurzí navštívili dva z nich – a stálo to vrchovatě za to.

V sobotu ráno vyjíždíme z Olomouce na sever. Počasí je navzdory předpovědím po celý den nádherné. Přejíždíme Jeseníky zahalené mlhou a ocitáme se jen tři kilometry od polských hranic, v Supíkovicích. Tady sídlí první z projektů, Silezika Supíkovice (www.silezika.org). Jde o neziskovku působí v oblasti postižené vysokou nezaměstnaností, přitom okouzlující krásnou krajinou podhůří Jeseníků. Právě tady a v podobných místech je potřeba začínat s prevencí povodní tak, že budeme napomáhat zadržování vody v krajině – což je pravý opak obvyklé prevence povodní prohlubováním koryt toků. Tak se totiž celý problém jen posílá dál, níž po proudu vody. Silezika nejen že zadržuje vodu vytvářením různých biotopů (tůně, sady, vegetace lemující toky, remízky), ale poskytuje tak útočiště mnoha mizícím druhům živočichů, především obojživelníkům, a současně dává práci místním dlouhodobě nezaměstnaným lidem.

U domu, kde Silezika sídlí, nás vítají „duchovní rodiče“ projektu, Juraj Grňa a Tereza Šarmanová, a provádějí nás nejprve po záhonech se smíšenými zeleninovými a bylinkovými kulturami v blízkosti obydlí. Všude hojně využívají místní kámen, zčásti velmi kvalitní mramor z blízkého lomu. Zajímavé jsou záhony typu „kamenných chinampas“, lemované kamennými zídkami a zapuštěné tak, aby je mohla obtékat voda, kterou sem podle potřeby přivádějí z potoka. Vypadají krásně, prý ale dají tolik práce, že Juraj Grňa tuhle metodu nedoporučuje. Nechybí tu velký hmyzí domeček, prý zabydlený samotářskými včelami, a párek kachen indických běžců pro likvidaci slimáků. Trochu dál od domu je starý sad s cennými místními odrůdami jablek a dalšího ovoce.

Ve vzdálenějších partiích pozemků obdivujeme velké množství uměle vytvořených tůněk, vrbovou matečnici, další a další vysokokmeny ovocných stromů, struktury z obrovských mramorových balvanů... v plánu jsou také skleníky a jednoduché bydlení pro lidi bez přístřeší, jako maringotky.

Podle mapy se místní potok jmenuje Kunětička – asi podle toho, že je tu slyšet kuňkání! Připomínka, že jedním z druhů, které se Silezika zvlášť snaží chránit, je silně ohrožená kuňka žlutobřichá.

Nevím, zda Juraj mluví úplně vážně, když říká, že (původně psycholog) se zklamal v lidech a jeho životní prioritou je ochrana přírody – možná ano, ale Silezika každopádně všechny ty tůňky, kamenné zídky a sady z vysokokmenů starých tradičních odrůd buduje za pomoci místních nezaměstnaných a nepochybně tím pomáhá místní komunitě stejně jako přírodě.

Už ale nastal čas k přesunu na druhé místo, které máme navštívit...

Fotky z návštěvy Sileziky uvidíte zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537321076411919.1073741838.193108327499864&type=1

Směřujeme zpátky k Olomouci, do Těšíkovské Bydliny (www.bydlina.cz), ležící v blízkosti Šternberka. Sami sebe ve stručnosti charakterizují takto: „Sousedské bydlení v přírodě s využitím místních zdrojů. Pěstování, chov oveček a koní a slepiček. Částečná potravinová soběstačnost. Kurzy a semináře. Rituály. Bubnování. Zpěv.“

Jde vlastně o rodinný či rodový projekt Jany a Marka Víťazkových, kteří tu žijí se svými třemi dětmi v poměrně velkém objektu, který původně sloužil jako pionýrský tábor. (Tak pohodlně vybavený pionýrský tábor jsem ovšem nikdy neviděla, spíše bych tuhle stavbu přiblížila jako dětskou ozdravovnu nebo školu v přírodě). Původní představou Víťazkových byl cohousing - našla jsem si definici tohoto pojmu: komunitní bydlení, vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Skutečně se tu po několik let dařilo spolužití několika rodin, ale ty se postupně odstěhovaly, myslím, že hlavně kvůli praktickým problémům, třeba s obživou v blízkém okolí. Teď se projekt začíná víc podobat rodovému statku, někteří z rodičů Víťazkových ostatně bydlí poblíž. Díky velkorysým prostorám sem mohou stále proudit přátelé, spřízněné duše a sousedi na různá setkání, například na nejbližší ňoHraní v sobotu 18. října, a konají se tu různé kurzy, třeba zdravého vaření nebo bylinkářství, příměstské tábory pro děti a podobně.

Budova s okolím – zahradou se smíšenými kulturami, kde převažují léčivé byliny, se suchými získami, s koupacím jezírkem a vyhlídkami do malebné krajiny v sousedství – má velmi příjemnou, přátelskou atmosféru, ostatně oba Víťazkovi jsou zahradní architekti a pracují s principy feng-šuej. Dál od domu najdeme pastvinu pro ovce a koně, a také prostor pro slepice (kvůli kurzům jsou odsunuty opodál k lesu). K pěstování zeleniny se využívá skleník a pařeniště, což v této poloze (asi 500 metrů nad mořem) produkci hodně pomáhá.

Jana nám připravila úžasně chutnou veganskou svačinku (buchty, placky) a večeři (zelenina, rýže a luštěniny kořeněné trochu v indickém stylu, různé druhy pečených tykví). Je tu tak příjemně, že se nám ani nechce vracet do Olomouce, ale zmeškali bychom své vlaky, tak se loučíme... pokud budu časem hledat místo na nějaké setkání či kurz, určitě si na Bydlinu vzpomenu.

Fotky z Bydliny jsou zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537629986381028.1073741839.193108327499864&type=1

Na závěr ještě něco: mapu všech 27 projektů naší sítě ukázkových permakulturních projektů (SUPP) zprovozníme na webu Permakultury CS během října. Zájemci si mohou s majiteli projektů domluvit individuální návštěvy a načerpat inspiraci pro vlastní řešení. Najdete zde rodinné usedlosti, nezávislé ostrovní systémy, farmy, komunity, výuková centra, lesní školky, projekty sociálního zemědělství a různé kombinace toho všeho, někdy čerpající spíše z tradic, jindy zcela inovátorské, ale vždy je přítomna snaha o spolupráci s přírodou, o napojení na ni.

Autor: Eva Hauserová | čtvrtek 25.9.2014 10:00 | karma článku: 9.43 | přečteno: 1193x

Další články blogera

Eva Hauserová

Poslední část cesty na Zanzibar – místní zvířena a bungalovy u moře

Obě jsme nadšenkyně pro přírodu a její ochranu, a tak jsme chtěly věnovat pár dní jejímu poznávání – aspoň neuspěchanému prohlížení toho, co Zanzibar nabízí turistům.

25.1.2019 v 10:38 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 316 | Diskuse

Eva Hauserová

Hlavní město Zanzibaru a jak jsme se staly královnami koření

Prostřední část našeho lednového putování po Zanzibaru: historické Stone Town s památkami na éru sultánů, prohlídka farmy, kde se pěstuje vanilka, skořice, hřebíček a mnoho dalšího koření, a návštěva u obřích želv...

24.1.2019 v 10:01 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 323 | Diskuse

Eva Hauserová

Ze studených Čech na Zanzibar

V první půlce ledna jsem strávila deset dní na Zanzibaru. Ze zimy, mrazu a sněhového bláta rovnou do třicetistupňového horka, k tropickému moři a pálícímu sluníčku!

23.1.2019 v 8:43 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 488 | Diskuse

Eva Hauserová

Archetypy, čakry, zvěrokruh… v jednom kotlíku

Právě jsem dočetla knihu Posvátné smlouvy od americké autorky Caroline Myssové. Můj první dojem: je toho všeho nějak moc najednou. Druhý dojem: ona fakt věří v boha! (Proboha...)

28.12.2018 v 10:01 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 260 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Dalibor Bartušek

Biopaliva a snížení dopadů změn klimatu

Dnešní článek jsem se rozhodl napsat jako pokračování toho minulého, zvlášť bych se zaměřil na biopaliva. Bude se jednat o výpis faktů a činností, které pomáhají udržet současný stav prostředí.

21.2.2019 v 10:30 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 267 | Diskuse

Richard Peterka

Jak moc můžou být děti aktivisty?

Kdy je školní stávka správný (nátlakový) prostředek a kdy je to úplná pitomost? Hranice je zřejmě tenčí, než se zdá.

19.2.2019 v 14:53 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 540 | Diskuse

Wanda Dobrovská

Šárecký potok

Oddělen od Litoveckého, nemá Šárecký potok pramen. Začíná za výpustí vodní nádrže Džbán a rovnou vtéká do přírodní rezervace Divoká Šárka.

18.2.2019 v 8:21 | Karma článku: 7.99 | Přečteno: 239 | Diskuse

Milan Smrž

Proč není 100% obnovitelné energie aktivistickou chimérou?

V prostředí přetrvávající velké české podpory jaderné energii poukazuji na to, že je drahá, dotovaná netransparentním způsobem, její výstavba se stále prodlužuje a jedinou schůdnou cestou je především větrná a sluneční energetika.

16.2.2019 v 17:39 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 756 | Diskuse

Alexandra Dítětová

Cizinec není našinec, ale ekofanatik to stejně nepochopí

Španělsko zavře všechny jaderné elektrárny. Od roku 2050 chce vyrábět elektřinu jen z obnovitelných zdrojů. Tleskám, ale je mi jasné, že ekofanatici začnou křičet, že to máme u nás dělat stejně. I když je to nesmysl.

14.2.2019 v 10:59 | Karma článku: 39.58 | Přečteno: 2000 | Diskuse
VIP
Počet článků 306 Celková karma 13.22 Průměrná čtenost 2416
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.

Najdete na iDNES.cz