Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Osvěžující čtenářský koktejl s hebrejskou vůní

11. 07. 2014 9:34:23
Přiznám se, že jméno amerického romanopisce Hermana Wouka mi nic neříkalo, třebaže se jedná o slavného vypravěče příběhů z druhé světové války a generačního souputníka třeba Normana Mailera. Teď se v nabídce knihkupectví objevila jeho kniha Zákonodárce.

Příběh má velmi příjemnou, perlivou formu střídajících se deníkových záznamů samotného autora, dopisů, e-mailů, záznamů skypů nebo telefonátů a různých vzkazů. Skoro by se zdálo, že se tu vyřádila hravá mysl adolescenta, ale je to přesně naopak. Když jsem se v jednom z autorových dopisů dočetla, že je mu šestadevadesát let, myslela jsem, že si dělá legraci. Nedělal! Když knihu dopsal a vyšla, bylo mu už devadesát sedm. Její forma je tedy naopak produktem zralé mysli, která už se nezdržuje zbytečnostmi a krásně vystačí se zkratkovitým črtáním, lahodícím čtenáři svým jemným humorem.

Je to svižné, vtipné, rychlé, ironické – všechno namícháno v přesném koktejlu tak, aby to člověka bavilo. Sledujete, jak se rodí hollywoodský velkofilm o Mojžíšovi – celý proces je spletencem střetů finančních zájmů i pošetilých rozmarů, šťastných i absurdních náhod a poutavých osobních příběhů a osudů. Musím tedy přiznat, že jsem se poněkud začala ztrácet v tom, kdo je který producent, boháč či magnát, který všechno financuje, majitel firmy na výrobu benzínu pomocí řas, důležitý právník, úplná nula, která na všem jen parazituje, a podobně, ale duševně čilejší čtenář by se jistě zorientoval a mně to vlastně nevadilo. Vychutnávala jsem si groteskně zpodobené hollywoodské praktiky, kdy se kvůli úplným malichernostem létá soukromými tryskáči sem a tam po zeměkouli, všechno musí být hned (nejpozději včera), bubliny fám se nafukují, praskají a znovu rostou, producenti a novináři vyšilují a vytčených cílů se nejlépe dosáhne vytrvalým otravováním, které nahlodá i naprosto nekompromisně zavřené dveře.

Jenže tahle kniha není zdaleka jen o tom, jak to chodí v Hollywoodu. Jako mohutná spodní vlna se v ní zvedá a vším pohybuje autorův hluboký vztah k židovství, ke Starému zákonu a k ortodoxní podobě víry vlastních předků, což všechno v příběhu neřeší on sám, ale mladá scénáristka a režisérka Margot Soloveiová, postava vytvořená se zjevnou náklonností a láskou, ve které se autor vidí. Tady v Čechách jsme zvyklí na židovství velmi civilní, ve stylu Karla Poláčka a Hugo Haase, nebo na roztomilé americké neurotiky typu Woodyho Allena či Philipa Rotha, ale tohle je něco docela jiného. Spíš si představte fascinaci tradicí a vlastními kořeny, které v sobě člověk postupně odkrývá, asi ve stylu Devíti bran od Jiřího Langera. Všechno jen ve zkratce a náznaku, a přece v tom cítíte velkou sílu, gravitační přitažlivost desítek či stovek generací předků.

Atmosféru laskavě ironického dojetí kniha nabírá hlavně v závěru – snad mohu prozradit, aniž potenciálnímu čtenáři způsobím frustraci, že všechno končí dvojitým happyendem, svatbou hlavní hrdinky a jejím usmířením s ultraortodoxním otcem. Tyhle pasáže mi v něčem připomněly shovívavou náklonnost nás Čechů k Sokolu, baráčníkům a různým dalším buditelsko-kondelíkovským tradicím. - No dobře, přiznávám, že je to analogie trochu vzdálená, ale možná vám to bude připadat taky tak.

Knihu si vychutnáte také zásluhou výborného překladu Petra Eliáše, kde po celou dobu nic nezaskřípe a nezatahá vás za uši.

Autor: Eva Hauserová | pátek 11.7.2014 9:34 | karma článku: 6.68 | přečteno: 366x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 733 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 322 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zaplatili byste kávu navíc?

Vešli jsme do kavárny, objednali si a sedli ke stolu. Po nás přišli dva lidé a objednali si také. „Pět káv prosím, dvě pro nás a tři navíc.“ Zaplatili pět káv, vypili své dvě a odešli.

21.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 107 |

Roman Potoczný

Já, Kajínek Superstar

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.

20.11.2017 v 23:13 | Karma článku: 18.34 | Přečteno: 505 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 112 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 477 |
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.