Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hitlerův ghostwriter

17. 11. 2013 9:18:17
Než se německý spisovatel s maďarskými kořeny Timur Vermes pustil do psaní beletrie, pracoval jako novinář a ghostwriter a na jeho knize Už je tady zas je to znát. Základní nápad příběhu je geniálně jednoduchý: nechat Hitlera procitnout v dnešním Německu a podívat se, co se bude dít.

Příliš jsem nevěřila, že by mě kniha o Hitlerovi mohla zaujmout, konečně o nacismu a druhé světové válce jsem toho přežvýkala už docela hodně. Tahle knížka mě ale překvapila, protože efekt je nejen groteskní a báječně poťouchle ironický – takže jsem se skoro neustále popadala smíchy za břicho – ale právě díky „ghostwriterství“ autora se do Hitlerova podivně pokrouceného a zároveň populisticky přitažlivého způsobu myšlení rychle vžijete. Všechno umocňuje vyprávění v ich-formě. Konečně jsem pochopila věc, která mi odjakživa vrtala hlavou: jak je možné, že Němci mohli hromadně naletět tak zrůdné, šílené a primitivní propagandě? – Autorovi přitom nemohlo stačit, že určitě velmi pečlivě nastudoval Hitlerův způsob vyjadřování a myšlení. Mein Kampf jsem se pokoušela číst marně, a pokud jsem někdy slyšela kousek nějakého Hitlerova projevu, bylo to k nevydržení – nuda, jednotvárnost, podivně zamotaná větná stavba a vykloubená logika. Timur Vermes ale dokázal vydestilovat Vůdcovy řízné, demagogické, kýčovité, mnohdy bezostyšně krvežíznivé a šílené myšlenky tak, že při střetech se současnou německou realitou jiskří a čtou se báječně.

Neodolatelný je také pohled na současná média a sociální sítě, díky kterým se Hitler brzy ocitne na výsluní pozornosti. A nikdo mu jeho vystoupení nezatrhne, jelikož přece jde o svobodu uměleckého projevu. Mrazivé je, že si člověk uvědomí, jaký magnetismus to může mít řekněme pro jednodušší povahy, které netouží uvažovat samostatně a nezávisle: tady se nabízí „silný jedinec“, který vám slibuje, že se o vás postará ve vašem nejlepším zájmu. Že se z toho vyklube smrt v ruských zákopech, to hned nerozpoznáte, jelikož mluví hlavně o míru, pořádku a o spravedlivé rozhořčenosti obyčejných lidí, jako jste vy.

Úchvatné jsou také detaily pohledu na současné Německo očima člověka, který prospal přibližně pětašedesát let : pomatené ženy sbírající hovínka svých psích miláčků, místo aby rodily nové vojáky, urážlivě rozbředlý televizní program sestávající z přihlouplých seriálů a pořadů o vaření, nebo obliba mussli tyčinek, které zřejmě musí být projevem nedostatku dobrého poctivého německého chleba, asi kvůli britské blokádě. A tak dále.

Nejvíc si Hitler zařádí v centrále NPD, kde najde jen (ze svého pohledu) zdegenerovaného mladíčka. Úryvek textu:

„Jste vy sám hbitý jako chrt? Jste tvrdý jako Kruppova ocel?“

„Já...“

„Nejste. Jste pomalý jako šnek, slabý jako kosti starého muže a měkký jako máslo. Za frontou, kterou byste bránil, by bylo třeba okamžitě evakuovat všechny ženy a děti. Až se příště uvidíme, budete vypadat jinak! Odchod!“

Nebo o chvíli později, když dorazí sám předseda NPD:

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila rozbředlá postava. „Jaká čest,“ pravila udýchaně a natáhla ke mně obtloustlou ruku, „pan Hitler. Já se jmenuji Apfel, Holger Apfel. Předseda Nacionálně socialistické strany Německa. Sleduji váš pořad s velkým zájmem.“

Krátce jsem si to bizarní zjevení prohlédl. Rozbombardovaný Berlín nemohl vypadat smutněji. Ten chlapík mluvil, jako by měl v ústech housku se salámem, a v konečném důsledku tak i vypadal. Ignoroval jsem jeho ruku a otázal se: „Neumíte pozdravit jako slušný Němec?“

Vrhl na mě podrážděný pohled, jako pes, který dostal dva povely najednou.

„Sedněte si,“ vyzval jsem ho. „Musíme si promluvit.“

Timur Vermes, Už je tady zas, vydalo Argo, 2013

Autor: Eva Hauserová | neděle 17.11.2013 9:18 | karma článku: 9.18 | přečteno: 446x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 733 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 322 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zaplatili byste kávu navíc?

Vešli jsme do kavárny, objednali si a sedli ke stolu. Po nás přišli dva lidé a objednali si také. „Pět káv prosím, dvě pro nás a tři navíc.“ Zaplatili pět káv, vypili své dvě a odešli.

21.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 |

Roman Potoczný

Já, Kajínek Superstar

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.

20.11.2017 v 23:13 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 496 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 112 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 476 |
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.