Ideální podzimní výlet: Barcelona
K výletu do Barcelony jsem se dostala trochu jako slepý k houslím, náhodou, protože poblíž se konalo setkání ekologů – permakulturistů, na které jsem chtěla jet. A jelikož jsem ve Španělsku ještě nikdy nebyla, napadlo mě si výlet rozšířit o pár dní čiré turistiky. Což jsme se dvěma kamarádkami taky zrealizovaly.
Začnu místním životním stylem, který je oproti tomu mému úplně převrácený naruby, ale myslím, že přispívá k pocitu pohody a neuspěchanosti. Přestože jsem se mentálně posunula o dvě hodiny a vstávala jsem tudíž v osm ráno, stejně to pořád bylo příšerně brzo. Ulice ožívají tak k polednímu a veškeré dění stále houstne a nabývá na hlasitosti řekněme tak do dvou tří ráno, pak ruch možná pomalu opadává (ale vlastně nevím, protože jsem dávno spala se špunty v uších). Místní lidé si určitě část hodin spánku uhrazují během siesty, která pak na tom mém ekologickém setkání zabírala každé odpoledne dvě hodiny. Spěchat nemá smysl ani při jídle – pořádnou paellu vám připravují půl hodiny a mezi jednotlivými chody menu jsou důkladné pauzy.
Z charakteristických místních mňamek jsem ochutnala horchatu, kterou mají na hlavní promenádě zvané Rambla ve stáncích se zmrzlinou (jinak na ni úplně běžně nenarazíte). Je to nápoj vyrobený z chufy, což je nějaký druh oříšků, ale chutná to svěže a nakysle, spíš jako ovocný smoothie. Úžasná je obrovská tržnice, do které vejdete přímo z Rambly a kde se můžete najíst mezi místními lidmi přímo u pultů s mořskými potvorami, sýry a dalšími mňamkami, které sem trhovci donesli a připravují je tady. Je tu ovšem dost hlučno a tlačenice, takže jsme si na to úplně netroufly – museli byste všechny přeřvat a umět vyjádřit španělsky, co chcete.
Předem jsem dostala několikrát důrazných varování před zloději, ale můj dojem je, že to s nimi asi není horší než v Praze. Nejdřív jsem vyrazila do ulic opásaná ledvinkou, jelikož k taštičce zavěšené na krku a tvořící hnusný hrbol pod tričkem jsem se přece jenom nechtěla snížit, ale bylo to zbytečné a záhy jsem ledvinku odložila. Za pět dní jsme nezpozorovaly ani žádné kapsáře v akci, ani projevy nějaké zvláštní opatrnosti u mísťňáků či turistů.
Úplně geniální je, že pláž s koupáním v moři najdete přímo v centru města, ve čtvrti Barcelonetta. Kromě toho si můžete městskou dopravou vyjet po pobřeží východním směrem do Badalony, kde je koupání ještě příjemnější. Bydlení jsme měly přímo ve starém centru uprostřed spleti středomořsky úzkých uliček s balkony s tepaným zábradlím, převislými rostlinami, sušícím se prádlem, pitoreskními obchůdky a kavárničkami, které večer a v noci praskají ve švech místními lidmi a těžko v nich hledáte místo… to vše prostřídáno občasnými kostely a náměstíčky s platany. Měly jsme to štěstí, že ve městě právě probíhal festival Mercè, což znamenalo různá – zřejmě spíše amatérská – hudební a taneční vystoupení na veřejných prostranstvích po celém městě, ochutnávání mňamek a vín přímo v ulicích a po večerech různé pitoreskní pochody ulicemi a ohňostroje. Viděly jsme třeba průvod draků s doprovodem bubeníků v ďábelských či čertovských kostýmech, nebo umělce hrajícího velmi hezky na staré zábradlí, které později vyměnil za cosi jako utrženou sprchu. Náhodou jsme také byly na náměstí před radnicí svědky toho, jak se (zřejmě) starosta pokoušel festival zahájit, ale byl nemilosrdně vypískán temperamentními občany města.
V Barceloně ale samozřejmě musíte vidět hlavně výtvarná muzea a stavby od Gaudího. Z výtvarna se mi nejvíc líbila Fundació Joan Miró na kopci Montjuïc, odkud jsou navíc úžasné vyhlídky na město, ale především tu mají obrovské množství Miróových nezaměnitelně hravých děl. Zajímavé je i Picassovo muzeum, umístěné v krásném starém paláci, kde uvidíte Picassovy nejranější obrazy – třeba z jeho čtrnácti let – a jeho úžasné parafráze Velázquezových Les Ménines. No a Gaudí je samozřejmě fascinující, absolvovaly jsme jeho dům La Pedrera a Parc Güell, a vzhledem ke strašným frontám jsme jen zvenčí okoukly rozestavěnou katedrálu Sagrada Familia. Gaudího zvláštnost a tajemnost v podstatě spočívá v čerpání z přírody, a to daleko radikálnějším způsobem, než to architektura obvykle dělá, ale docela chápu, že měl tak málo pokračovatelů (napadá mě snad Hundertwasser). Styl, který vám vyplyne skoro jako jedině možný, pokud stavíte z autenticky pokroucených kmenů a ručně uplácané hlíny se slámou, je vlastně totálně nepřirozený, pokud byste měli vycházet z obvyklých postupů a běžné nabídky stavebnin, a připravili byste si tím mnohé horké chvíle a neobyčejné výdaje.
Pátý den se mé kamarádky vrátily do Prahy a já jsem zamířila severně od Barcelony do ekologického centra Mas Franch, ležícího ve šťavnatě zelených a neobyčejně malebných horách sopečného původu. Vypadalo to tam úplně jinak, než bych od Španělska čekala. A poslední den cestou na letiště jsem si už jen znovu připomněla, jak přehledná, výborně zorganizovaná a snadno pochopitelná je v Barceloně doprava. Už chápu, proč v pražském metru často vídám zoufale dezorientované Španěly – ačkoli je asi pětkrát menší a jednodušší než to barcelonské, orientace v něm představuje svého druhu kvíz.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.