Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ideální podzimní výlet: Barcelona

29. 09. 2013 17:19:55
Ještě teď se můžete v tomhle městě ohřát, vychutnat si koupání v moři a vysedávání venku na terasách kavárniček, zpomalit tempo do jižního rytmu s odpoledními siestami a k tomu se potěšit úžasnými kombinacemi výtvarna a výstředně ulítlé architektury.

K výletu do Barcelony jsem se dostala trochu jako slepý k houslím, náhodou, protože poblíž se konalo setkání ekologů – permakulturistů, na které jsem chtěla jet. A jelikož jsem ve Španělsku ještě nikdy nebyla, napadlo mě si výlet rozšířit o pár dní čiré turistiky. Což jsme se dvěma kamarádkami taky zrealizovaly.

Začnu místním životním stylem, který je oproti tomu mému úplně převrácený naruby, ale myslím, že přispívá k pocitu pohody a neuspěchanosti. Přestože jsem se mentálně posunula o dvě hodiny a vstávala jsem tudíž v osm ráno, stejně to pořád bylo příšerně brzo. Ulice ožívají tak k polednímu a veškeré dění stále houstne a nabývá na hlasitosti řekněme tak do dvou tří ráno, pak ruch možná pomalu opadává (ale vlastně nevím, protože jsem dávno spala se špunty v uších). Místní lidé si určitě část hodin spánku uhrazují během siesty, která pak na tom mém ekologickém setkání zabírala každé odpoledne dvě hodiny. Spěchat nemá smysl ani při jídle – pořádnou paellu vám připravují půl hodiny a mezi jednotlivými chody menu jsou důkladné pauzy.

Z charakteristických místních mňamek jsem ochutnala horchatu, kterou mají na hlavní promenádě zvané Rambla ve stáncích se zmrzlinou (jinak na ni úplně běžně nenarazíte). Je to nápoj vyrobený z chufy, což je nějaký druh oříšků, ale chutná to svěže a nakysle, spíš jako ovocný smoothie. Úžasná je obrovská tržnice, do které vejdete přímo z Rambly a kde se můžete najíst mezi místními lidmi přímo u pultů s mořskými potvorami, sýry a dalšími mňamkami, které sem trhovci donesli a připravují je tady. Je tu ovšem dost hlučno a tlačenice, takže jsme si na to úplně netroufly – museli byste všechny přeřvat a umět vyjádřit španělsky, co chcete.

Předem jsem dostala několikrát důrazných varování před zloději, ale můj dojem je, že to s nimi asi není horší než v Praze. Nejdřív jsem vyrazila do ulic opásaná ledvinkou, jelikož k taštičce zavěšené na krku a tvořící hnusný hrbol pod tričkem jsem se přece jenom nechtěla snížit, ale bylo to zbytečné a záhy jsem ledvinku odložila. Za pět dní jsme nezpozorovaly ani žádné kapsáře v akci, ani projevy nějaké zvláštní opatrnosti u mísťňáků či turistů.

Úplně geniální je, že pláž s koupáním v moři najdete přímo v centru města, ve čtvrti Barcelonetta. Kromě toho si můžete městskou dopravou vyjet po pobřeží východním směrem do Badalony, kde je koupání ještě příjemnější. Bydlení jsme měly přímo ve starém centru uprostřed spleti středomořsky úzkých uliček s balkony s tepaným zábradlím, převislými rostlinami, sušícím se prádlem, pitoreskními obchůdky a kavárničkami, které večer a v noci praskají ve švech místními lidmi a těžko v nich hledáte místo... to vše prostřídáno občasnými kostely a náměstíčky s platany. Měly jsme to štěstí, že ve městě právě probíhal festival Mercè, což znamenalo různá – zřejmě spíše amatérská – hudební a taneční vystoupení na veřejných prostranstvích po celém městě, ochutnávání mňamek a vín přímo v ulicích a po večerech různé pitoreskní pochody ulicemi a ohňostroje. Viděly jsme třeba průvod draků s doprovodem bubeníků v ďábelských či čertovských kostýmech, nebo umělce hrajícího velmi hezky na staré zábradlí, které později vyměnil za cosi jako utrženou sprchu. Náhodou jsme také byly na náměstí před radnicí svědky toho, jak se (zřejmě) starosta pokoušel festival zahájit, ale byl nemilosrdně vypískán temperamentními občany města.

V Barceloně ale samozřejmě musíte vidět hlavně výtvarná muzea a stavby od Gaudího. Z výtvarna se mi nejvíc líbila Fundació Joan Miró na kopci Montjuïc, odkud jsou navíc úžasné vyhlídky na město, ale především tu mají obrovské množství Miróových nezaměnitelně hravých děl. Zajímavé je i Picassovo muzeum, umístěné v krásném starém paláci, kde uvidíte Picassovy nejranější obrazy – třeba z jeho čtrnácti let – a jeho úžasné parafráze Velázquezových Les Ménines. No a Gaudí je samozřejmě fascinující, absolvovaly jsme jeho dům La Pedrera a Parc Güell, a vzhledem ke strašným frontám jsme jen zvenčí okoukly rozestavěnou katedrálu Sagrada Familia. Gaudího zvláštnost a tajemnost v podstatě spočívá v čerpání z přírody, a to daleko radikálnějším způsobem, než to architektura obvykle dělá, ale docela chápu, že měl tak málo pokračovatelů (napadá mě snad Hundertwasser). Styl, který vám vyplyne skoro jako jedině možný, pokud stavíte z autenticky pokroucených kmenů a ručně uplácané hlíny se slámou, je vlastně totálně nepřirozený, pokud byste měli vycházet z obvyklých postupů a běžné nabídky stavebnin, a připravili byste si tím mnohé horké chvíle a neobyčejné výdaje.

Pátý den se mé kamarádky vrátily do Prahy a já jsem zamířila severně od Barcelony do ekologického centra Mas Franch, ležícího ve šťavnatě zelených a neobyčejně malebných horách sopečného původu. Vypadalo to tam úplně jinak, než bych od Španělska čekala. A poslední den cestou na letiště jsem si už jen znovu připomněla, jak přehledná, výborně zorganizovaná a snadno pochopitelná je v Barceloně doprava. Už chápu, proč v pražském metru často vídám zoufale dezorientované Španěly – ačkoli je asi pětkrát menší a jednodušší než to barcelonské, orientace v něm představuje svého druhu kvíz.

Autor: Eva Hauserová | neděle 29.9.2013 17:19 | karma článku: 10.52 | přečteno: 693x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 733 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 322 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Martin Úbl

Knižní bestseller letošních Vánoc

Přečtěte si první ukázku z právě vycházející knihy Neuvěřitelné příhody z hor / Nahoru můžeš, dolů musíš. Knihu lze objednávat zde: http://www.albatrosmedia.cz/tituly/37346813/neuveritelne-prihody-z-hor/ Pěkní čtení! Autor.

20.11.2017 v 13:01 | Karma článku: 5.83 | Přečteno: 282 | Diskuse

Petr Havránek

Šumava, vrch Ostrý.

Při našich občasných toulkách Šumavou jsme doposud tak trochu přehlíželi Železnorudsko. Jeden z posledních slunečních víkendů nám dává šanci k nápravě a tak nabíráme směr Špičák.

20.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 230 | Diskuse

Martin Houška

Na hlavní silnici 1/15 z Liběšic na Litoměřice nepůjdou závory !

Dne 20.11. v 08:00 začíná přestavba vnitřní elektronické technologie na železničním přejezdu na hlavní silnici 1 / 15 ležícím mezi obcemi Horní Řepčice a Liběšice. Železniční provoz nebude přerušen.

19.11.2017 v 19:32 | Karma článku: 6.27 | Přečteno: 198 | Diskuse

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 356 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.98 | Přečteno: 255 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.