Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O vzájemné odtrženosti venkova a města

26. 05. 2013 9:05:39
Ve čtvrtek jsem v podkrkonošské Jilemnici besedovala o permakultuře, tedy o různých nápadech na ekologický design krajiny a hospodářství, s místními biozemědělci. Zatímco mezi pražskými idealisty – abych tak řekla, „eko-pravdoláskaři“ – má permakultura úspěch, tady jako by se to poněkud míjelo s realitou. Čím to?

Na prezentaci s besedou přišla pětice skutečně zemitých venkovanů, kteří se už vzájemně dobře znali, halasně spolu žertovali a puzeni zjevným vnitřním přetlakem mohutně nadávali na své četné problémy s vedením obcí, úřady, sousedy, výkyvy klimatu, na politiku, dotace a mnohé další záležitosti, ze kterých se skládá jejich svět. Bylo v tom i dost skepse, špatných zkušeností až zatrpklosti, přesvědčení, že i kdyby člověk zkusil nějaký nový nápad či nové řešení, okamžitě mu to v zárodku překazí byrokracie, nesmyslné předpisy, nepochopení odpovědných úředníků, vedení obce, sousedů, ochranářů z KRNAPu a zkrátka kdekoho.

Uvědomila jsem si, jak je jejich svět strašně odlišný od mého světa městského člověka, od nás všech, kteří se nějakým způsobem chceme vracet k půdě, k přírodě, k jaksi základnějšímu, prostšímu, skromnějšímu způsobu života, ale už za sebou nemáme autentickou venkovsku zkušenost, naši rodiče už sami nebyli zemědělci a my jsme v tom prostředí nevyrůstali. Dokonce i zkušenost městských lidí, kteří přesídlili z města na venkov a žijí tam jako takzvaná náplava, bude hodně odlišná od zkušenosti těchto rodilých venkovanů. Je to jiný pohled na svět – my po fyzické práci toužíme podobně jako Lev Nikolajevič Tolstoj, který chodil v rubášce, idealizoval si mužiky a šil si sám boty, nebo dokonce jako Marie Antoinetta, která si dala pro potěchu v zámeckých zahradách zřídit ukázkový statek se zvířátky, zatímco opravdoví venkované před sebou vidí odvěkou dřinu a nikdy nekončící povinnosti. My jsme ochotni se snažit o domluvu s různými úředníky, nevlídnými starosty a podobně, analyzujeme si přitom zákonitosti lidské komunikace a snad nás to i baví, kdežto praví venkované jsou tím vším utahaní a otrávení. – Nevím, ale je možné, že pro nás je to všechno jakási hra, protože vždycky můžeme utéct zpátky do města a vrátit se k nějaké své intelektuální či technokratické obživě. Kdežto venkované jsou do toho přímo „namočení čumákem“, nemají úniku a tím pádem nemohou ani mít nadhled.

Bylo to skoro jako skleněná stěna – tito zemědělci mi moc nevěřili, že je možné pozvat na statek takzvané wwoofery (viz www.wwoof.cz), nadšené dobrovolníky, kteří pro ně budou šest hodin denně pracovat jen za skromné ubytování, stravu a za získané zkušenosti. Přišlo jim komické, že v Praze v posledním roce vznikají jako houby po dešti komunitní zahrady, protože městští lidé stále víc touží nejen po zdravém ovoci a zelenině, ale hlavně po manuální práci s půdou a rostlinami, kterou berou to jako nádhernou a smysluplnou relaxaci. Nebo že jsme ochotni platit třeba za to, že se naučíme kosit trávu, dělat kompost, že se přímo na statku dozvíme, jak chovat domácí krávu, a podobně. Zní jim jako sci-fi, že by mohli dělat kurzy těchto věcí a od účastníků chtít třeba tisícovku za den. Už předem se báli, že kdyby něco takového zkusili, určitě narazí na nějaké úřední bariéry a nepříjemnosti, takže se jim celá ta věc ve výsledku stejně nevyplatí – podle jejich zkušeností se vždycky najde nějaký důvod, proč to nepůjde.

V téhle souvislosti mě napadá, že dnes tak oblíbené farmářské trhy prý zemědělci také dlouho odmítali a s jejich organizováním začali jednoznačně lidé z měst. Nebo že jsem právě před týdnem byla na exkurzi v Camphillu České Kopisty, kde zapojují mentálně retardované lidi do pěstování biozeleniny, ale většinu práce na pětihektarových pozemcích tam přes léto odvádějí právě mladí dobrovolníci z ciziny, pro které je to úžasná zkušenost a velmi zajímavá forma charity spojené s prázdninami. A určitě to je legální, v souladu s předpisy a vyplatí se to...

Jilemnice je ale velmi krásné městečko, na náměstí se prý natáčel film Petrolejové lampy, a také místní dialekt je nesmírně půvabný: „Máme králící... my zas máme daňcí... já bych ty politicí všechny zavřela, až by zčernali...“

Autor: Eva Hauserová | neděle 26.5.2013 9:05 | karma článku: 33.80 | přečteno: 7217x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 733 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 322 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Ilja Hynek

Drsný příběh jedné šťastné rodiny

Je krásný nedělní jarní den, roku 2018. Blíží se devátá hodina ranní a je ticho. Podezřelé ticho. Zvláště, pokud jste rodina s třemi malými dětmi bydlící na kraji obce ve velkém domě se zahradou.

18.11.2017 v 17:29 | Karma článku: 7.37 | Přečteno: 420 | Diskuse

Milan Smrž

Paralely zániku

Má něco společného vývoj pohledu na ohrožení naší civilizace globálním oteplováním a fáze, kterými se mění postoj vážně ohroženého člověka k jeho vlastní nemoci? Možná překvapivě mnoho.

15.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 7.35 | Přečteno: 266 | Diskuse

Mirek Matyáš

Norsko hrozný, Malajsie naprosto strašný, u nás je to naštěstí oukej.

Spoustu zaručených pravd a informací slýchám při diskuzích na téma energetické úspory. Opravdu se ten svět kvůli elektromobilům zbláznil?

13.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 1434 | Diskuse

Jaroslav Trnovec

Elektřina jako náhrada spalovacích motorů? Zatím jen snění ekofantastů.

O elektřině se dnes všude mluví jako o pohonu budoucnosti, spalovací motory jsou prý mrtvé a životní prostředí prostě potřebuje, abychom jezdili na nějaký ekologický pohon.

10.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 33.96 | Přečteno: 856 | Diskuse

Petr Ovčáček

Zelení aktivisté chtějí titul šampiona doslova za každou cenu

Zpráva z tisku: Německá strana Zelených požadovala, aby v Německu okamžitě skončilo 20 uhelných elektráren, které nejvíc znečišťují životní prostředí. A do roku 2030 se pak úplně rozloučit s produkcí elektřiny nebo tepla z uhlí.

8.11.2017 v 14:10 | Karma článku: 33.44 | Přečteno: 932 | Diskuse
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.