Cenu Ropák za rok 2012 už zase dostal ministr životního prostředí! Nebylo by nakonec lepší, aby tohle ministerstvo samo sebe zrušilo?
V pátek jsem se byla podívat na vyhlášení výsledků ankety o nejvíce protiekologický čin Ropák roku a o nejvíce protiekologický výrok Zelená perla, pořádané Dětmi Země Brno. Ropák existuje už jednadvacet let a ukazuje se, že po celou tu dobu hlavně politici z ODS dělají, co mohou, aby se z naší přírody a zdrojů ukusovalo co nejvíc ve prospěch roztáčení kol zisku a konzumu, nebo ve prospěch toho, co se někdy v 50. letech minulého století pokládalo za pokrok a rozvoj. Ve srovnání s různými zahraničními pravicovými a konzervativními stranami mají přitom daleko užší obzory a fanatičtější přístupy, stále ještě v duchu – jak se říkávalo v 90. letech – tržního komsomolství.
Přitom si nedělejme si iluzi, že by tento duch kvetl pouze v ODS a s jejím případným odchodem ze scény se situace zlepší. Namátkou – Miloš Zeman je (a byl jako jediný z kandidátů na prezidenta) zastáncem prolomení limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách.
Náš ministr životního prostředí Tomáš Chalupa působí v neomylně destruktivním duchu na mnoha frontách: navrhuje osekání nejvíce chráněné zóny v Národním parku Šumava, odmítá zařadit do evropské soustavy chráněných území některé cenné lokality – zejména takové, kde by se mohlo bagrovat, betonovat, investovat mnoho miliard a budovat obří vodní kanály, podporuje jadernou energetiku a naopak nepodporuje obnovitelné zdroje a úspory, povoluje průzkumy těžby břidličných plynů, a konečně omezuje pravomoci svého vlastního ministerstva. Kdoví, možná by pro přírodu a životní prostředí bylo opravdu lepší, kdyby MŽP přestalo působit vůbec…
Večer, kde se Ropák vyhlašoval, byl zábavný a poučný. Celá tahle záležitost je trochu „one man show“ velkého nadšence Mirka Patrika, který tu odvádí obrovský kus práce. Měl třeba trpělivost nalézt záběry Miloše Jakeše, který svým charakteristicky popleteným způsobem promlouvá o tom, že ekologové chtějí nějakou „jinou spalovnu“ odpadů, a porovnal je se záběry Jaroslava Kubery vyslovujícího podezření, že ekologové tajně dostávají obrovské peníze měli by své temně korupční pohnutky odhalit a odtajnit – nejlépe když se budou řídit vzorem ODS, která má finance naprosto průhledné.
Ještě zábavnější než samotní Ropáci bývají obvykle Zelené perly, které ani tentokrát nezklamaly a hemžily se různými invektivami na účet ekologických aktivistů („zelení Khmerové“), nicméně vítězná perla Ladislava Jakla se omezila na konstatování, že propocená trika cyklistů otravují vzduch a cyklistiku je tudíž nutno zakázat.
Když se vám to později rozleží v hlavě, už tak zábavné to ovšem není.
Politici napříč snad celým spektrem působí dost dojmem loutek, nad nimiž se sklání obrovský loutkář v podobě globalizovaného světa a korporací, které chtějí betonovat, bagrovat, těžit dřevo, zabírat půdu, bourat vesnice a stavět novostavby, zkrátka dělat cokoli, co by roztáčelo kola výdělku a sypalo prachy. (Přitom ekologické nemusí vůbec jít proti ekonomickému, jen to mívá jinou podobu, malé měřítko, místní aktivity, uzavírání koloběhů tam, kde byly zahájeny, místo dopravování všeho možného přes půl zeměkoule a podobně… ale to už je jiná kapitola, protože na to nikdo na tomto dravě militantním hřišti nemyslí.)
Pro onoho loutkáře stále ještě není těžké pohybovat figurkami. Lidé se už dost naštvali kvůli korupci, machinacím se státními zakázkami, financování politických stran a podobně, ale ničení životního prostředí takové emoce nevyvolává. Nevím, snad to lidé berou jako cenu za určité pohodlí – chtějí jezdit auty, mít levnou elektřinu (i když k levné elektřině cesta přes atomové elektrárny a ČEZ nevede, ale občan si to myslí), chtějí si jet zalyžovat do přírody a nechtějí tam mít zakázaný vstup. Pokud se zrovna nedusí jako na Ostravsku, nebo pokud řeka v jejich městě obsahuje spíše vodu než páchnoucí průmyslové odpady, přijde jim, že je všechno v pořádku.
Oklešťování jejich práv, kdyby náhodou chtěli využít občanskou společnost k prosazování nějakých svých představ, je tak trochu nad jejich rozlišovací schopnost. Civilizační nemoci mají nejasný původ a úplně jen na životní prostředí se svést nedají. Všechno je to tak nějak abstraktní, vzdálené a o level výš nebo dál, než kam běžní lidé bezprostředně dohlédnou. Mám sice pocit, že v posledních letech se situace zlepšuje a lidé se chovají odpovědněji a osvíceněji, ale nejširších mas voličů se to zřejmě pořád netýká.
