Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Autorky, proboha, nepište tolik!

3. 12. 2012 10:58:09
Ubozí muži recenzenti to musí číst a nemohou a nemohou se tím prokousat! V příloze Orientace Lidových novin si na to postěžoval Jíří Peňás. Něco bych k tomu podotkla...

Milý pane Peňási!

Je pravda, že autorky mají oproti autorům - mužům v průměru větší sklon ke zpovědím, výlevovitosti, spontánnosti, lyričnosti až sentimentalitě, že svým psaním vlastně mapují své nitro. - To má podle mě nějaké historické a sociální důvody: ženám po stovce let právě stačilo naplno dojít, že se emancipovaly a nejsou už závislé na mužích, což znamená dost podstatné změny, takže mapovat své nitro prostě potřebují. Druhý důvod může být ženské vidění světa, které je proti mužskému jakoby rozptýlenější, síťovité a komplexní, zatímco pánové ke světu přistupují pomocí vytváření různých konstrukcí a her, víc stavějí na výkonu a kompetici, a jejich psaní má pak také charakter konstrukce nebo hry, s větším odstupem od zpracovávané látky. Tohle může být klidně biologicky dáno, ale hranice mezi ženami a muži nejsou nijak ostré a není důvod podezírat mužsky píšící ženu nebo žensky píšícího muže hned z toho, že byli přeoperováni, nebo mají nějakou vadu chromozomů.

Nicméně určitý rozdíl tu je a úplně nejlépe je vidět na literatuře nižších pater, tedy na harlequinkách versus nějakých akčních krvácích či thrillerech, které bývají genderově zacíleny zcela neomylně.

Jenomže: co je to literární nebo estetická hodnota? Má profesionální recenzent právo říct „tohle mě nebaví, nedokážu to číst, a tak to má horší kvalitu než to, co mě baví“? Neměl by spíš říct „tohle není můj vkus“ nebo „tohle není můj šálek čaje“? Tím spíš, že čtenářky u nás v současnosti masívně převažují nad muži čtenáři?

Ujišťuju vás, pane Peňási, že mě zase naopak nudí současní čeští mužští autoři, protože jejich psaní mi často připadá samoúčelné a nad jejich stránkami si bručím pod fousy „a co by mě na tom jako mělo zajímat?“ – Nebudu ty vesměs laskavé a hodné pány jmenovat, pokusím se jen zkratkovitě naznačit, co píší a proč mě to nebaví: nekonečné hospodské klábosení, jakýsi třetí odvar z Hrabala, mi přijde monotónní; fascinace světem byznysu a reklamek, kde cítíme testosteronové síláctví, ale nedovíme se, co postavy skutečně prožívají, mě po chvíli znaví a opravdu bych ocenila trochu té zpovědi nebo nějaký výlev; postmoderní hrátky s motivy, třeba lokálními nebo historickými, které jsou pro mě totálně emočně neutrální, mě uspávají. Jako čtenářka prostě potřebuju nějakou tu vztahovou složku, ona výlevovitost je onou červenou nití, která mě knihou provede a zanechá ve mně pocit uspokojení. Vztahové věci píší i muži a jsem si dost jistá, že tudy hranice mezi dobrou a špatnou literaturou nevede. Namátkou - myslím, že všichni beatnici taky psali výlevoidně, ale jelikož to byli muži, nikdo jim to nevyčítá. A zpověďoidně píší třeba Martin Vopěnka nebo Martin Rainer, a konečně i takový Petr Šabach. Na druhé straně taková Daniela Hodrová píše velmi „postmoderně-konstruktivistickým“ způsobem (dávám do uvozovek, protože je to moje laická terminologie), nemluvě třeba o Virginii Woolfové, nebo třeba Věře Linhartové. Nebo si vemte Dorotu Maslowskou – to je asi taky výlevoidní, ale skvělé.

Myslím, že literární či estetická hodnota a kvalita jdou napříč celého spektra žensky výlevoidního a zpověďovitého způsobu psaní, jakož i psaní mužsky konstruktivního, hravého a udržujícího od látky odstup.

Váš povzdech nad stavem současné české literatury jako celku chápu, ale bohužel vyznívá trochu ve smyslu „literatura ztratila prestiž, a tak nám ji zaplevelily ženy, co se dá dělat“. Recept na zlepšení jejího stavu určitě nespočívá v tom, že by se ubohé autorky začaly nutit do nějakého způsobu psaní, který jim není vlastní. Prostě nám chybí skvělí, strhující, originální autoři i autorky – a důvod je pravděpodobně v tom, že tohle řemeslo je po mnoha stránkách zoufale nevděčné.

Autor: Eva Hauserová | pondělí 3.12.2012 10:58 | karma článku: 18.02 | přečteno: 1624x

Další články blogera

Eva Hauserová

Proč nejsem veganka

Přiznávám, že se vegankou asi nikdy nestanu, i když uznávám planetární prospěšnost veganství, a pokusím se vysvětlit své důvody.

13.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 733 | Diskuse

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 490 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 322 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zaplatili byste kávu navíc?

Vešli jsme do kavárny, objednali si a sedli ke stolu. Po nás přišli dva lidé a objednali si také. „Pět káv prosím, dvě pro nás a tři navíc.“ Zaplatili pět káv, vypili své dvě a odešli.

21.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 |

Roman Potoczný

Já, Kajínek Superstar

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.

20.11.2017 v 23:13 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 496 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 112 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 476 |
VIP
Počet článků 285 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2529
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.