Tak na mě došlo. Konečně jsem si koupila čtečku.
Dlouho jsem odolávala, protože mám ráda papírové knížky, líbí se mi, jak se dají prolistovávat, prohlížet si obrázky, jak jejich hřbety v knihovně zútulňují byt (aspoň pokud příliš nepřetékají), jak se s nimi můžete útulně schoulit na gauč nebo v zahradě na deku… a všechno, co existuje jen v elektronické podobě, mi přišlo tak nějak pofidérní, neseriózní, pomíjivé a jako by to snad ani neexistovalo doopravdy.
Jenomže jsem čím dál častěji musela něco číst z obrazovky počítače, a to už mě opravdu přestalo bavit. Monitor se leskne, i malý notebook je pro choulení na gauči hrozně nešikovný, přesuny v textu jsou nepohodlné. Došlo mi, že vývoj a pokrok svým lpěním na papíru nezastavím a že čtečku prostě potřebuju.
Nastalo stádium, které většina lidí zbožňuje, ale já ho upřímně nesnáším: průzkum trhu a výběr nejvhodnějšího výrobku. (Tohle mám ráda pouze a výhradně v případě oblečení a doplňků, ale nenávidím to u jakýchkoli technických udělátek, jelikož to ode mě vyžaduje mozkovou činnost navíc, v řadě věcí přitom tápu a udělátka mě odmítají poslouchat, dokud si na ně nezvyknu.)
Zjistila jsem, že žijeme ve válečném konfliktu dvou formátů e-knížek: na jedné straně barikády stojí Amazon a Kindle (a můj přítel, který čte hlavně anglicky) a na druhé straně české knížky a E-PUB. Vybrala jsem si to druhé a čtečku, která je podle výrobců „intuitivní a vhodná pro všechny generace“, což jsem si přeložila tak, že je vhodná i pro úplné tupce a dementy. Nicméně i přesto jsem nad ní zažila několik chvilek, kdy mými žilami zostřeně koloval adrenalin, cholesterol a všechny ty látky, které se ve vás vzbouří, když jste na mrtvici: čtečka má totiž „dlouhé vedení“, je dost pomalá a vyžaduje jen lehké doteky; když na ni budete zběsile klikat a silně ji mačkat, začne vás povýšeně ignorovat. A dále musíte čtečku přihlásit kamsi na web, prostě ji zaregistrovat, zřejmě proto, aby si rozuměla s vaším e-mailem.
Jakmile jsem se ale přes tyhle počáteční potíže přenesla, začala jsem být nadšená. Stažení knížky z webu trvá asi tři vteřiny a veškeří klasikové, kterým už vypršela autorská práva, jsou zadarmo. Řada současných autorů publikuje své texty jako e-knihy za úplný pakatel, nebo je vyvěšuje na weby zdarma v naději, že tak naláká čtenáře. Takže ve výsledku dost ušetříte – no, uvědomuju si, že tohle není pěkné vůči vydavatelům papírových knížek, ale i když je mi to líto, intuice mi říká, že vývoj půjde prostě dál tímhle směrem a my literáti budeme operovat čím dál víc „na koleně“, hobbisticky, samizdatově, v kroužcích svých fanoušků a příznivců. Což už konečně důvěrně znám ze sci-fi fandomu 80. let a dovedu si to představit bez nějaké velké trpkosti.
Čtečka je úžasně praktická. Je skladná, malá, lehoučká a na gauči nebo na dece se s ní lze povalovat daleko pohodlněji než s knížkou. Rozečtený text se vždycky otevře přesně tam, kde člověk skončil, ale v textech se dá i listovat. Grafika a čitelnost je stejně pěkná jako na papíře.
Takže od chvíle, kdy mám čtečku, si rozšiřuju obzory a čtu daleko víc než předtím.
Dodatečně mi došlo, že jsem si vlastně nikdy nekupovala moc knížek proto, že mi vadily jejich rostoucí hromady po bytě. V antikvariátech je už dnes neudáte a házet je do kontejnerů s papírem mi přišlo přece jen žinantní. Čtečka tenhle problém řeší naprosto brilantně. Takže na papíře bych napříště už asi chtěla jen knihy založené na výtvarnu, obrázcích, fotkách, jedinečné grafice a podobně.
