Konečně rozumné vědecké slovo o rozdílech mezi muži a ženami
Téma vrozených rozdílů mezi muži a ženami, tedy nikoli rozdílů fyzických, ale psychických, vyvolává velké emoce. Protože pokud přiznáme, že opravdu rozdílní jsme, neospravedlňovalo by to rozdílný životní program pro muže a ženy, rozdílné vzdělání, profesní dráhu a možná i různá práva? – Odpověď zní tak, že podle mého názoru nemusí zastánce rovnoprávnosti popudit: ano, rozdíly existují, ale nejsou natolik výrazné, aby ospravedlňovaly rozdílné zacházení s dívkami a chlapci, nebo s muži a ženami. A rozdíly vzniklé vlivem výchovy či kultury jsou daleko větší než rozdíly podmíněné biologicky.
Začněme u známé skutečnosti, že chlapci a dívky si vybírají odlišné hračky. Tohle nelze vysvětlit pouze a jen výchovou, čili kulturní indoktrinací. Dokonce u mláďat kočkodanů platí, že samečci dávají přednost autíčkům, i když k tomu nebyli ani v nejmenším vedeni. A dívky s hormonální poruchou, kvůli které mají zvýšenou hladinu testosteronu, dávají přednost autíčkům také. Obvyklá výchova tyto vrozené preference samozřejmě ještě posiluje.
Nikoho z nás nezaráží, že muži jsou v průměru vyšší než ženy; přitom ale můžeme najít mnoho vysokých žen a malých mužů, takže naprosto neplatí, že každá žena by musela být menší než jakýkoli muž. No a u duševních rozdílů je to velmi podobné. Statistické rozdíly existují, ale zcela generalizovat nelze. Rozdíly v psychice a v chování jsou přitom většinou menší než rozdíly v tělesné výšce. Preference pro klukovské nebo holčičí hračky patří k nejvýraznějším rozdílům, chlapci jsou dále o něco agresivnější, mají lepší prostorovou představivost a víc asertivity, dívky mají zase lepší schopnost empatie, jemné motorické dovednosti, pohotovost vnímání a jazykové schopnosti, zatímco žádný rozdíl není v matematických schopnostech.
Biologické základy rozdílů
Vrozené rozdíly, které patrně ovlivňují chování, existují jak v hladinách hormonů, tak ve stavbě mozku. Výzkum na laboratorních potkanech ukázal rozdíl ve stavbě amygdaly, části mozku důležité pro zpracovávání emocionálních a sociálních podnětů. U samiček amygdala obsahuje o 30 – 50 % více gliových buněk, zatímco mozky samečků mají zase vyšší hladinu endokanabinoidů – přirozeně produkovaných molekul, stimulujících stejné nervové okruhy jako marihuana. Když ale vědci dali den starým samičkám potkanů injekci endokanabinoidu, po třech dnech nalezli v jejich amygdalách stejný podíl gliových buněk, jaký mají samečci. Tyto samičky si teď hrají stejným způsobem jako mladí samečci, to znamená o 30 – 40 % víc než běžné samičky, a mají raději drsnější pohybové hry.
Hlavní rozdíly ve stavbě samčího a samičího potkaního mozku mají vesměs své paralely u lidí. Vědci věří, že všem savcům jsou společné nervové mechanismy, tvořící základy chování výhodného pro přežití. Přesto nevíme jistě, zda podobné neurobiologické procesy jsou příčinou rozdílného stylu hraní u dětí.
Rozdíly jsou sexy
Vědci vypozorovali celkem logickou zákonitost: čím vzdálenější je dané chování nebo daný psychický rys od všeho, co souvisí s naší reprodukcí, tím méně výrazné jsou rozdíly mezi pohlavími. Takže genderová identita a sexuální orientace je u mužů a žen opravdu výrazně odlišná - je jen málo mužů, kteří se pokládají za ženy, a naopak; podobně existuje poměrně málo homosexuálů. U rysů jako je schopnost empatie nebo asertivita už jsou ale rozdíly spornější. Tyto rozdíly hodně závisí na výchově a tradiční výchova je posiluje, ale při jiné výchově by se situace dala velmi snadno změnit.
Za hlavní činitele rozdílů mezi pohlavími byly vždy pokládány pohlavní hormony, tedy testosteron a estrogeny. Ve skutečnosti se ale účinky hormonů a genů ovlivňují navzájem a projevují se v uspořádání a funkcích mozku a tím pak v chování. Prostředí, v jakém dítě vyrůstá, může navíc vyvolat určité chemické modifikace DNA, odpovídající za produkci různých látek, čili vždycky jde o kombinaci vrozených a získaných vlastností. Mozek je orgán, který si během života neustále „přeformátováváme“.
Tak kde jsou meze emancipace?
Rozdíly mezi samci a samicemi mají evoluční kořeny. Souvisí to s rozdílnou rolí v reprodukci a nejnápadněji asi s atraktivitou pro opačné pohlaví (typickým příkladem je nepraktický paví ocas). Stejnou roli – zaujmout opačné pohlaví – má mužská soutěživost, kterou pozorujeme v 90 % tradičních lidských společenství. Amazonský kmen Jivaro jde natolik do extrému, že se navzájem povraždí 60 % jejich mužů. Ti zbylí ale „berou všechno“. V industriálních společnostech se soutěživost týká především peněz. Jenomže tam, kde si ženy začínají samy vydělávat a dělat kariéru, přestává tenhle mechanismus aspoň zčásti fungovat. A já podotýkám – i když tohle už v New Scientistu neřešili – že možná nezačíná fungovat mechanismus zrcadlový, to jest, že by vydělávající a kariérně úspěšná žena získávala atraktivitu pro muže. Právě v tomhle vidím vůbec největší bariéru emancipace. Můžeme pobízet holčičky, aby se chtěly stát prezidentkami, astronautkami, neurochirurgyněmi nebo nukleárními fyzičkami, a ono to skutečně je v jejich silách. Jenomže ta sladká odměna, která čeká nejúspěšnější chlapečky v podobě zvýšené atraktivity pro opačné pohlaví, holčičkám bohužel nekyne. Což ony intuitivně tuší a dál sní o dráze hereček, modelek nebo kadeřnic, protože pak budou mít daleko větší výběr partnerů. Do jaké míry se i tohle dá ovlivnit výchovou, asi nikdo neumí odhadnout.
Ať je to jak chce – uzavřu opět s New Scientistem – stejně jako v moderních společnostech respektujeme diverzitu všeobecnou, měli bychom respektovat i diverzitu genderovou, což znamená, že bychom nikoho neměli nutit k zachovávání genderových stereotypů. Ať už následky téhle svobody pokládáme za příjemné a pozitivní, nebo ne.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.