Diskuse

Sbohem, Hustouši

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Z57u87z75a44n97a 29B61a78l36o47g13h30o28v91a

29. 5. 2017

Dvě mé kočičky zabilo auto a třetí asi nějaký pitomec, co trávil krysy. Poslední jsme měli 15 let. Bylo to děsivě traumatické jednu chvíli je mít, dalí nemít , zvlášť ty první dvě, které žili jen krátce než k nehodě došlo. Ale k truchlení patří zlost a já mohla být zlostná na vrahy v autech a pitomce nevzdělané - nemusela jsem se obviňovat sama. Obdivuji vás, nevím zdali bych se k eutanazii rozhodla . Jsem zbabělec . Nicméně hrobečky mám také - mám tu potřebu vědět, že jsou zvířátka uložena jak se patří a můžu jim na hrobečko zapálit svíčku. Ve vsi to dělali i sousedi a o dušičkách blikaly v zahradách světýlka nad hroby zvířecích kamarádů stejně jako nad rodinnými příslušníky a dvounohými přáteli.

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

D52a87n48a 78A16d37á73m70k58o28v98á

30. 4. 2017

Smutný příběh, ale i toto patří k životu.Těžko se loučíme s přítelem, který nás vyprovázel kus života.Rozumím vám.V

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M56a59r56t55i39n93a 36V22a14n97č47á37k73o74v62á

19. 4. 2017

Milá Evo, naprosto soucítím. Před několika lety mi vždy po roce, ještě k tomu na Vánoce, odešli po sobě tři moje chlupatá zlatíčka ve věku 11-12 let. Kočky s osobností, jaké se kolikrát ani u lidí nevídí. Kudýšek - mazel, který byl chodící antidepresivum pro každého, kdo potřeboval povzbudit, potěšit. Pak Málinka - její obrázek, jak obětavě hlídá klidný spánek nejprve jednoho a pak i druhého našeho syna od kolíbky až po velkou postel, nikdy nezapomenu. Oba také na ledviny, ze zdánlivě plné síly byli za několik týdnů pryč. S oběma jsem byla v posledních dnech doma, mohla jsem si dovolit vzít práci domů, spala jsem s nimi a domácnost řídila vsedě s pacientem na klíně... oba do posledních chvil předli a já jsem jim tak mohla aspoň maličko splatit všechnu lásku, kterou nám dávali po celý svůj kočičí život. A poslední rok, pár měsíců po tom, co jsem úzkostně očekávala výsledky preventivního testu na ledviny a on byl zcela v pořádku, nám během týdne na těžkou a neléčitelnou střevní infekci zemřela i třetí kočička, Lízinka, Kudýšova maminka a Málinčina sestra, obětavá pečovatelka o zdraví a pohodu obou koček i nás lidí a všech čtyř dětí, od kterých si nechala bez mrknutí líbit hlazení proti srsti, zkoumání veškeré kočičí anatomie a tahání hlavou vzhůru i dolů. Všechny jsem musela nechat uspat, všechny jsem při té strašné chvíli držela na klíně, všechny do poslední chvíle předly a já věřím, že byly rády, že při tom nebyly samy někde v neosobní ordinaci. (Ovšem srovnat se s pocitem viny za eutanazii, byť to bylo jediné humánní řešení, se mi dodnes úplně nepodařilo.)

Podle mne je správné oplácet svým zvířecím přátelům jejich lásku svou a nesrovnávat investice do péče s investicemi na jiné bohulibé účely. V ideálním případě je dobré mít obé v jakési rovnováze...

Přeju Vám hodně sil. Zítra půjdu zasadit nějaké nové, veselé kytičky na hrobečky všech tří (a jedné, která se k nám přibydlela, ale zemřela po pouhých dvou letech na otravu), máme je na zahradě pod jalovci a jabloní.

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

E72v64a 84N55é15m57e73t35h47o20v86á

19. 4. 2017

Milá Evi, vyjímečně si přečti reakce!!!!

0 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

S44o78ň75a 39P11r58a81ž17á85k24o63v41á

17. 4. 2017

Tohle je moc těžké, prožívali jsme to doma před rokem a půl. Poslali jsme naši kočku Lindu také do kočičího nebe, já se dlouho potýkala s otázkou, jestli to nebylo předčasné nebo jestli to nemělo být dříve... Jsem s vámi, držte se.V

2 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M97i72l37e66n55a 36K67l41o43u31č41k11o35v59á

17. 4. 2017

Nikdy bych nenechala kočičky v kafilerce. Na zahradě máme 10 hrobecku, všechno kocourci-nalezenci, kteří si nás sami našli, opuštění, zbedovani. Dožili se maximálně cca 7-8 roků a museli jsme je nechat uspat. Život na ulici na nich zanechal následky. Osud chtěl, že pokaždé, když jsme jednoho pohřbili a řekli si, že už žádného nechceme, pritoulal se ke dveřím další a další. Kromě jednoho jsem při jejich odchazeni byla vzdy s nimi, hladila je, držela za pacinku. Asi jsem cvok, ale kočky jsou moje druhé já. Hezký článek, dávám karmu.V

9 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít
Reklama

L71e83o29n80a 30B54l95a57h86o50v96á

17. 4. 2017

Paní Mileno, mám to úplně stejné... po každém srdcervoucím odchodu našeho kočičího kamaráda či kamarádky si říkám, že už nikdy. A za čas mi otrne a zase neodolám... Nikdy na tu poslední chvíli s nimi nejezdím na veterinu, vždycky si zavolám veterináře domů, všichni se s odcházejícím miláčkem rozloučíme, poděkujeme mu za všechno, čím nás obohatil... Mám připravenou vypranou a nažehlenou velkou osušku, do které ho veterinář zabalí a pak balíček uložíme pod starou jabloň na zahradě. Když rozkvete, beru to jako poctu těm kočičím kamarádům. Pokaždé mě zaskočí ta obrovská bolest, která tyto odchody provází...

2 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

M50i65l48e63n45a 17K17l46o96u52č22k83o26v72á

17. 4. 2017

Děkuji, jsem ráda, že nejsem blázen jenom já. Zapomněla jsem napsat, ze v současné době máme dva chlupaté kousky.

1 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J10i86t48k12a 25Š97t54a83n15c11l93o65v87á

17. 4. 2017

Evo, již třikrát jsme museli volit toto Sbohem. Pro naše pejsky jsme udělali vše, co bylo v našich silách, ale takový je prostě život. Máme je na zahradě, tam kde byli nejraději, tak jsou stále s námi a s láskou vzpomínáme, jak nám obohatili život. Jedinou náplastí na smutek, nám vždycky byl nový přírůstek, nový život.V

9 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J73a96n 92P44r36a30ž59á19k

17. 4. 2017

Cítím s Vámi, Evo, tuto situaci jsme řešili už několikrát a vždy to bylo nesmírně tíživé. Člověk se snaží odhadnout, jestli má jeho zvíře ještě alespoň nějakou radost ze života a když dojde k názoru, že už se jenom trápí, tak přistoupí k uspání. A poté si ještě dlouho klade otázku, zda se zachoval správně.

Držte seV

8 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J39i24n28d58ř14i67š11k48a 21B68u68r30g35e45r49o94v62á

17. 4. 2017

Já své mazlíčky vždycky pochovala v místě, kde to měli nejraději. Jen u jedné fenečky jsem udělala výjimku, je za hřbitovní zdí z druhé strany od manžela. Milovala ho, jsou tam spolu, blízko luk. Jinak v zahradě u domu, dodržela jsem vzdálenost od studny své i sousedů, většinou u plotu u vrat, kde mě vyhlíželi, až dorazím z "lovu", kam denně vycházím.:-) V dece, aby tělíčko pěkně splynulo s přírodou, ne v igelitu. S hračkami a kouskem něčeho ode mě. Dětinské? Možná, ale pro mě znamenají moji psi hodně, snad proto, že podle čínského horoskopu jsem PES!;-D

6 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít

J30a61r32o52s72l14a37v25a 57B97o17ž82í34k62o78v57á

17. 4. 2017

Paní Jindřiško, jsem také Pes ;-). Zvířátka, které nás opustily, pohřbíváme přibližně stejně, jako vy, máme obrovskou zahradu, takže nemusíme řešit vzdálenosti odnikud, ale stejně jsem je chtěla mít tak nějak nejblíž, jak to šlo. Mají svůj hřbitůvek mezi modřínem a břízou, v místech, kde leží, je vždy tráva daleko vyšší a zelenější, takže vím, že se vrátily zemi, přírodě. My tam máme tak půl na půl pejsky a kočičky, holuba, a jedno lišče. ;-(

Ztráta kocourka paní Hauserové mě mrzí, osmý rok bývá někdy zlomový, tou dobou začínají ledviny zlobit. I Mušence začaly. Někdy zvířátka chtějí a mají vůli bojovat, někdy ne, to se těžko ovlivňuje. Naše čtyři kočičky jsou zhruba v tomto věku, něco mladší, něco starší, ledviny zatím nezlobí. Zase zlobí něco jiného. To je těžký.

5 0
 
Facebook Twitter Google Plus Zavřít
Více už toho není