Diskuse
Sbohem, Hustouši
Děkujeme za pochopení.
Z39u97z88a49n28a 93B34a46l56o48g94h78o41v81a
Dvě mé kočičky zabilo auto a třetí asi nějaký pitomec, co trávil krysy. Poslední jsme měli 15 let. Bylo to děsivě traumatické jednu chvíli je mít, dalí nemít , zvlášť ty první dvě, které žili jen krátce než k nehodě došlo. Ale k truchlení patří zlost a já mohla být zlostná na vrahy v autech a pitomce nevzdělané - nemusela jsem se obviňovat sama. Obdivuji vás, nevím zdali bych se k eutanazii rozhodla . Jsem zbabělec . Nicméně hrobečky mám také - mám tu potřebu vědět, že jsou zvířátka uložena jak se patří a můžu jim na hrobečko zapálit svíčku. Ve vsi to dělali i sousedi a o dušičkách blikaly v zahradách světýlka nad hroby zvířecích kamarádů stejně jako nad rodinnými příslušníky a dvounohými přáteli.
D86a86n30a 10A70d60á54m45k19o40v95á
Smutný příběh, ale i toto patří k životu.Těžko se loučíme s přítelem, který nás vyprovázel kus života.Rozumím vám.
M47a66r26t96i98n75a 41V24a86n23č55á80k53o63v76á
Milá Evo, naprosto soucítím. Před několika lety mi vždy po roce, ještě k tomu na Vánoce, odešli po sobě tři moje chlupatá zlatíčka ve věku 11-12 let. Kočky s osobností, jaké se kolikrát ani u lidí nevídí. Kudýšek - mazel, který byl chodící antidepresivum pro každého, kdo potřeboval povzbudit, potěšit. Pak Málinka - její obrázek, jak obětavě hlídá klidný spánek nejprve jednoho a pak i druhého našeho syna od kolíbky až po velkou postel, nikdy nezapomenu. Oba také na ledviny, ze zdánlivě plné síly byli za několik týdnů pryč. S oběma jsem byla v posledních dnech doma, mohla jsem si dovolit vzít práci domů, spala jsem s nimi a domácnost řídila vsedě s pacientem na klíně... oba do posledních chvil předli a já jsem jim tak mohla aspoň maličko splatit všechnu lásku, kterou nám dávali po celý svůj kočičí život. A poslední rok, pár měsíců po tom, co jsem úzkostně očekávala výsledky preventivního testu na ledviny a on byl zcela v pořádku, nám během týdne na těžkou a neléčitelnou střevní infekci zemřela i třetí kočička, Lízinka, Kudýšova maminka a Málinčina sestra, obětavá pečovatelka o zdraví a pohodu obou koček i nás lidí a všech čtyř dětí, od kterých si nechala bez mrknutí líbit hlazení proti srsti, zkoumání veškeré kočičí anatomie a tahání hlavou vzhůru i dolů. Všechny jsem musela nechat uspat, všechny jsem při té strašné chvíli držela na klíně, všechny do poslední chvíle předly a já věřím, že byly rády, že při tom nebyly samy někde v neosobní ordinaci. (Ovšem srovnat se s pocitem viny za eutanazii, byť to bylo jediné humánní řešení, se mi dodnes úplně nepodařilo.)
Podle mne je správné oplácet svým zvířecím přátelům jejich lásku svou a nesrovnávat investice do péče s investicemi na jiné bohulibé účely. V ideálním případě je dobré mít obé v jakési rovnováze...
Přeju Vám hodně sil. Zítra půjdu zasadit nějaké nové, veselé kytičky na hrobečky všech tří (a jedné, která se k nám přibydlela, ale zemřela po pouhých dvou letech na otravu), máme je na zahradě pod jalovci a jabloní.
E27v87a 57N77é36m17e74t75h94o52v66á
Milá Evi, vyjímečně si přečti reakce!!!!
S42o93ň94a 93P88r58a52ž29á56k67o29v58á
Tohle je moc těžké, prožívali jsme to doma před rokem a půl. Poslali jsme naši kočku Lindu také do kočičího nebe, já se dlouho potýkala s otázkou, jestli to nebylo předčasné nebo jestli to nemělo být dříve... Jsem s vámi, držte se.
M48i28l46e26n93a 72K41l49o56u17č82k37o57v61á
Nikdy bych nenechala kočičky v kafilerce. Na zahradě máme 10 hrobecku, všechno kocourci-nalezenci, kteří si nás sami našli, opuštění, zbedovani. Dožili se maximálně cca 7-8 roků a museli jsme je nechat uspat. Život na ulici na nich zanechal následky. Osud chtěl, že pokaždé, když jsme jednoho pohřbili a řekli si, že už žádného nechceme, pritoulal se ke dveřím další a další. Kromě jednoho jsem při jejich odchazeni byla vzdy s nimi, hladila je, držela za pacinku. Asi jsem cvok, ale kočky jsou moje druhé já. Hezký článek, dávám karmu.
L68e91o71n90a 31B54l42a42h47o29v91á
Paní Mileno, mám to úplně stejné... po každém srdcervoucím odchodu našeho kočičího kamaráda či kamarádky si říkám, že už nikdy. A za čas mi otrne a zase neodolám... Nikdy na tu poslední chvíli s nimi nejezdím na veterinu, vždycky si zavolám veterináře domů, všichni se s odcházejícím miláčkem rozloučíme, poděkujeme mu za všechno, čím nás obohatil... Mám připravenou vypranou a nažehlenou velkou osušku, do které ho veterinář zabalí a pak balíček uložíme pod starou jabloň na zahradě. Když rozkvete, beru to jako poctu těm kočičím kamarádům. Pokaždé mě zaskočí ta obrovská bolest, která tyto odchody provází...
J33i96t37k33a 17Š19t96a38n18c58l88o89v79á
Evo, již třikrát jsme museli volit toto Sbohem. Pro naše pejsky jsme udělali vše, co bylo v našich silách, ale takový je prostě život. Máme je na zahradě, tam kde byli nejraději, tak jsou stále s námi a s láskou vzpomínáme, jak nám obohatili život. Jedinou náplastí na smutek, nám vždycky byl nový přírůstek, nový život.
J12a62n 13P20r35a20ž66á45k
Cítím s Vámi, Evo, tuto situaci jsme řešili už několikrát a vždy to bylo nesmírně tíživé. Člověk se snaží odhadnout, jestli má jeho zvíře ještě alespoň nějakou radost ze života a když dojde k názoru, že už se jenom trápí, tak přistoupí k uspání. A poté si ještě dlouho klade otázku, zda se zachoval správně.
Držte se
J37i94n83d37ř83i75š97k14a 16B84u98r95g12e49r44o21v32á
Já své mazlíčky vždycky pochovala v místě, kde to měli nejraději. Jen u jedné fenečky jsem udělala výjimku, je za hřbitovní zdí z druhé strany od manžela. Milovala ho, jsou tam spolu, blízko luk. Jinak v zahradě u domu, dodržela jsem vzdálenost od studny své i sousedů, většinou u plotu u vrat, kde mě vyhlíželi, až dorazím z "lovu", kam denně vycházím. V dece, aby tělíčko pěkně splynulo s přírodou, ne v igelitu. S hračkami a kouskem něčeho ode mě. Dětinské? Možná, ale pro mě znamenají moji psi hodně, snad proto, že podle čínského horoskopu jsem PES!
J98a73r39o28s52l14a79v11a 90B88o67ž50í31k17o37v61á
Paní Jindřiško, jsem také Pes . Zvířátka, které nás opustily, pohřbíváme přibližně stejně, jako vy, máme obrovskou zahradu, takže nemusíme řešit vzdálenosti odnikud, ale stejně jsem je chtěla mít tak nějak nejblíž, jak to šlo. Mají svůj hřbitůvek mezi modřínem a břízou, v místech, kde leží, je vždy tráva daleko vyšší a zelenější, takže vím, že se vrátily zemi, přírodě. My tam máme tak půl na půl pejsky a kočičky, holuba, a jedno lišče.
Ztráta kocourka paní Hauserové mě mrzí, osmý rok bývá někdy zlomový, tou dobou začínají ledviny zlobit. I Mušence začaly. Někdy zvířátka chtějí a mají vůli bojovat, někdy ne, to se těžko ovlivňuje. Naše čtyři kočičky jsou zhruba v tomto věku, něco mladší, něco starší, ledviny zatím nezlobí. Zase zlobí něco jiného. To je těžký.
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.