Diskuse
Sbohem, Hustouši
Děkujeme za pochopení.
Z68u65z22a29n62a 27B74a94l15o70g15h23o76v63a
Dvě mé kočičky zabilo auto a třetí asi nějaký pitomec, co trávil krysy. Poslední jsme měli 15 let. Bylo to děsivě traumatické jednu chvíli je mít, dalí nemít , zvlášť ty první dvě, které žili jen krátce než k nehodě došlo. Ale k truchlení patří zlost a já mohla být zlostná na vrahy v autech a pitomce nevzdělané - nemusela jsem se obviňovat sama. Obdivuji vás, nevím zdali bych se k eutanazii rozhodla . Jsem zbabělec . Nicméně hrobečky mám také - mám tu potřebu vědět, že jsou zvířátka uložena jak se patří a můžu jim na hrobečko zapálit svíčku. Ve vsi to dělali i sousedi a o dušičkách blikaly v zahradách světýlka nad hroby zvířecích kamarádů stejně jako nad rodinnými příslušníky a dvounohými přáteli.
D24a88n95a 70A58d12á70m82k12o39v31á
Smutný příběh, ale i toto patří k životu.Těžko se loučíme s přítelem, který nás vyprovázel kus života.Rozumím vám.
M51a25r58t63i67n87a 78V37a54n96č50á36k98o96v93á
Milá Evo, naprosto soucítím. Před několika lety mi vždy po roce, ještě k tomu na Vánoce, odešli po sobě tři moje chlupatá zlatíčka ve věku 11-12 let. Kočky s osobností, jaké se kolikrát ani u lidí nevídí. Kudýšek - mazel, který byl chodící antidepresivum pro každého, kdo potřeboval povzbudit, potěšit. Pak Málinka - její obrázek, jak obětavě hlídá klidný spánek nejprve jednoho a pak i druhého našeho syna od kolíbky až po velkou postel, nikdy nezapomenu. Oba také na ledviny, ze zdánlivě plné síly byli za několik týdnů pryč. S oběma jsem byla v posledních dnech doma, mohla jsem si dovolit vzít práci domů, spala jsem s nimi a domácnost řídila vsedě s pacientem na klíně... oba do posledních chvil předli a já jsem jim tak mohla aspoň maličko splatit všechnu lásku, kterou nám dávali po celý svůj kočičí život. A poslední rok, pár měsíců po tom, co jsem úzkostně očekávala výsledky preventivního testu na ledviny a on byl zcela v pořádku, nám během týdne na těžkou a neléčitelnou střevní infekci zemřela i třetí kočička, Lízinka, Kudýšova maminka a Málinčina sestra, obětavá pečovatelka o zdraví a pohodu obou koček i nás lidí a všech čtyř dětí, od kterých si nechala bez mrknutí líbit hlazení proti srsti, zkoumání veškeré kočičí anatomie a tahání hlavou vzhůru i dolů. Všechny jsem musela nechat uspat, všechny jsem při té strašné chvíli držela na klíně, všechny do poslední chvíle předly a já věřím, že byly rády, že při tom nebyly samy někde v neosobní ordinaci. (Ovšem srovnat se s pocitem viny za eutanazii, byť to bylo jediné humánní řešení, se mi dodnes úplně nepodařilo.)
Podle mne je správné oplácet svým zvířecím přátelům jejich lásku svou a nesrovnávat investice do péče s investicemi na jiné bohulibé účely. V ideálním případě je dobré mít obé v jakési rovnováze...
Přeju Vám hodně sil. Zítra půjdu zasadit nějaké nové, veselé kytičky na hrobečky všech tří (a jedné, která se k nám přibydlela, ale zemřela po pouhých dvou letech na otravu), máme je na zahradě pod jalovci a jabloní.
E22v59a 56N50é35m15e45t48h15o54v52á
Milá Evi, vyjímečně si přečti reakce!!!!
S92o85ň62a 82P96r10a19ž87á52k89o22v51á
Tohle je moc těžké, prožívali jsme to doma před rokem a půl. Poslali jsme naši kočku Lindu také do kočičího nebe, já se dlouho potýkala s otázkou, jestli to nebylo předčasné nebo jestli to nemělo být dříve... Jsem s vámi, držte se.
M85i44l97e30n32a 12K73l87o89u79č74k20o81v80á
Nikdy bych nenechala kočičky v kafilerce. Na zahradě máme 10 hrobecku, všechno kocourci-nalezenci, kteří si nás sami našli, opuštění, zbedovani. Dožili se maximálně cca 7-8 roků a museli jsme je nechat uspat. Život na ulici na nich zanechal následky. Osud chtěl, že pokaždé, když jsme jednoho pohřbili a řekli si, že už žádného nechceme, pritoulal se ke dveřím další a další. Kromě jednoho jsem při jejich odchazeni byla vzdy s nimi, hladila je, držela za pacinku. Asi jsem cvok, ale kočky jsou moje druhé já. Hezký článek, dávám karmu.
L16e75o52n18a 25B93l92a73h71o98v49á
Paní Mileno, mám to úplně stejné... po každém srdcervoucím odchodu našeho kočičího kamaráda či kamarádky si říkám, že už nikdy. A za čas mi otrne a zase neodolám... Nikdy na tu poslední chvíli s nimi nejezdím na veterinu, vždycky si zavolám veterináře domů, všichni se s odcházejícím miláčkem rozloučíme, poděkujeme mu za všechno, čím nás obohatil... Mám připravenou vypranou a nažehlenou velkou osušku, do které ho veterinář zabalí a pak balíček uložíme pod starou jabloň na zahradě. Když rozkvete, beru to jako poctu těm kočičím kamarádům. Pokaždé mě zaskočí ta obrovská bolest, která tyto odchody provází...
J27i21t53k14a 10Š18t12a61n50c28l11o49v84á
Evo, již třikrát jsme museli volit toto Sbohem. Pro naše pejsky jsme udělali vše, co bylo v našich silách, ale takový je prostě život. Máme je na zahradě, tam kde byli nejraději, tak jsou stále s námi a s láskou vzpomínáme, jak nám obohatili život. Jedinou náplastí na smutek, nám vždycky byl nový přírůstek, nový život.
J32a50n 29P96r72a12ž31á89k
Cítím s Vámi, Evo, tuto situaci jsme řešili už několikrát a vždy to bylo nesmírně tíživé. Člověk se snaží odhadnout, jestli má jeho zvíře ještě alespoň nějakou radost ze života a když dojde k názoru, že už se jenom trápí, tak přistoupí k uspání. A poté si ještě dlouho klade otázku, zda se zachoval správně.
Držte se
J17i46n23d68ř43i38š92k90a 21B72u98r80g14e90r30o83v88á
Já své mazlíčky vždycky pochovala v místě, kde to měli nejraději. Jen u jedné fenečky jsem udělala výjimku, je za hřbitovní zdí z druhé strany od manžela. Milovala ho, jsou tam spolu, blízko luk. Jinak v zahradě u domu, dodržela jsem vzdálenost od studny své i sousedů, většinou u plotu u vrat, kde mě vyhlíželi, až dorazím z "lovu", kam denně vycházím. V dece, aby tělíčko pěkně splynulo s přírodou, ne v igelitu. S hračkami a kouskem něčeho ode mě. Dětinské? Možná, ale pro mě znamenají moji psi hodně, snad proto, že podle čínského horoskopu jsem PES!
J70a72r57o40s61l14a36v67a 84B73o74ž94í11k68o77v59á
Paní Jindřiško, jsem také Pes . Zvířátka, které nás opustily, pohřbíváme přibližně stejně, jako vy, máme obrovskou zahradu, takže nemusíme řešit vzdálenosti odnikud, ale stejně jsem je chtěla mít tak nějak nejblíž, jak to šlo. Mají svůj hřbitůvek mezi modřínem a břízou, v místech, kde leží, je vždy tráva daleko vyšší a zelenější, takže vím, že se vrátily zemi, přírodě. My tam máme tak půl na půl pejsky a kočičky, holuba, a jedno lišče.
Ztráta kocourka paní Hauserové mě mrzí, osmý rok bývá někdy zlomový, tou dobou začínají ledviny zlobit. I Mušence začaly. Někdy zvířátka chtějí a mají vůli bojovat, někdy ne, to se těžko ovlivňuje. Naše čtyři kočičky jsou zhruba v tomto věku, něco mladší, něco starší, ledviny zatím nezlobí. Zase zlobí něco jiného. To je těžký.
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.