ŽENA:

Leží vedle mě, vůbec mě neobejme. Kouká do stropu. Kdo ví, nad čím asi přemýšlí… Jsme spolu už dva roky. Je to příliš dlouho - zřejmě je nejvyšší čas vyměnit mě za mladší. Přece jen - za ty dva roky jsem dost přibrala. Teď se zamračil - to není dobrý. Myšlenkama je úplně někde jinde. Ztrácím ho, už pro něj asi nic neznamenám.

MUŽ:

Moucha na stropě… Jak to kurňa dělá, že nespadne?

Pokud sbíráte výzkumy a statistiky tak jen možná okrajově k tématu: Letos jsem prodal 32 knih Základů mužského šovinismu/Nahota Feminismu. Což je asi o 400%  narůst oproti minulému roku. Kupující jsou převážně muži a ženy s nadhledem.Pěkné ráno

Nevím, jak který chlap....tohle je myslím typičtější pro právě ty zralejší muže, co mají víc nadhledu; ale ti méně zralí se zacyklují taky

Kdyby manžel byl stejný, jako já - tak by mě strašně nudil  

Jako praktik potřebuji dobrodruha.

Jako realistka potřebuji snílka.

Jako pisálek potřebuji šikulu.

Proč šťourat v tom, že jsou muži jiní - když to nikdy nikdo nezmění

Stačí přijmout člověka, jaký je - a o tom je to štěstí dvou lidí. Poznávání neznámého a s tím spojená překvapení mají přece také svoje kouzlo

Panenko skákavá tohle je ale P I T O M O S T !  To jste vymyslela sama nebo jste mělaq nápovědu ?

Co tak přijmout fakt,že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu a zbytečně nad tím nemudrovat?

P.S. A tak pravil kámoš Jindra: "Když nechce ženská pochopit kdo je, chce nosit kalhoty a cpe se mezi chlapy, musí taky počítat s tím,že občas dostane přes hubu"

 tak to má kus logiky...některé by ale rády jen ty plusy....naštěstí ne všechny si hrají na chlapa

"Nikdy u něj nedojde ke složitějšímu řetězení myšlenek nebo košatění a zacyklování emocí, je to prostě jako u I. P. Pavlova: zvonek – sliny – potrava. Vlastně jsem nad tím po celou dobu čtení této publikace žasla a uvědomila si, že jsem snad v životě nečetla klinicky přesnější studii tohoto způsobu myšlení (snad – posuďte sami - typicky mužského)."

Posoudím sám, a to celkem bez problémů: Stačí si vzpomenout na všechny muže-vědce, spisovatele, hudební skladatele apod., a pak se jen naivně zeptat, jestli snad u filosofa, spisovatele ap. někdy dochází "ke složitějšímu řetězení myšlenek nebo košatění a zacyklování emocí". Odpověď empirií je snad jasná i pro Evu Hauserovou.

tak jedno je fakt, chlap je většinou logicky přímočařejší a nemá ve zvyku se v sobě tak babrat...madam to musela pojmenovat pejorativně neb by bylo třeba přiznat, že dámské přehrabování je prostě nadbytečná komplikace

Tak jsem se chtěl nad sebou zamyslet, vyvolat nějaké emoce, pocity a nešlo to. V kebuly mi chybí náplň

Knihu jsem nečetl a asi ani číst nebudu, reaguji jenom  na váš výcuc:

Je hodně efektní, i když trochu laciné vybrat si výpověď nějakého nezodpovědného a trochu sobeckého jedince, navíc ještě upravenou do "šokující"  a provokativní formy (kdo by to jinak četl, že? )  a pak to celé s komentářem vydávat za sondu do mysli a chování celé mužské populace.

O knize z internetu:

"Anotace

Pavel Cingl, známý doposud především jako rockový houslista, dlouholetý člen kapely Ivana Hlase, vstupuje na scénu coby autor své literární prvotiny - novely Pitralon.

Příběh této knihy je zpracován rockově přímočaře, odvážně otevřeným stylem zručného vypravěče. Téma, které si Pavel Cingl vybral, se týká nejméně dvou třetin z nás všech: manželství - nevěra - rozvod a co dál...? Na řadu otázek, které mají všechny stejného jmenovatele - ženu..., nabízí autor jednu hlavní odpověď, skrytou v textu předposlední kapitoly: " Zjistil jsem jednoduchou pravdu, jakési E=mc2 ve vztahu mezi mužem a ženou. To zjištění bylo následující: Každá je jiná!" Zpracování, v knize popisovaných situací a zápletek, bylo dosud doménou autorek - tedy žen. Cinglův Pitralon však popisuje, možná poprvé, tento "klasický příběh" z pohledu muže, a to s bezohlednou upřímností.

Uvidíme, co ženy na to...