Deník salonní ekoložky 5: Cesty

19. 09. 2016 9:51:07
Tentokrát mě život vede k úvahám o ekologickém, neekologickém, konzumním, uspěchaném a pomalém cestování...

Přiznávám, že mám nepřekonatelnou závislost na cestování. Snad pochází ještě z dob totality, kdy byly cestovací možnosti velmi omezené. (Stejně tak se nemůžu zbavit závislosti na banánech, které tehdy bývaly velice vzácné.) Jakmile zůstanu pár měsíců doma v Praze, začnu pociťovat silný absťák a musím se někam rozjet.

Před týdnem jsem se vrátila ze setkání evropských permakulturníků v italské Bolseně, malebném a starobylém městečku v kraji zvaném Umbria. Podrobnou reportáž pro lidi, které zajímá, co se na poli permakultury aktuálně děje, jsem dala na web a na facebookovou stránku Permakultury (CS). Teď se na svůj výlet podívám z jiné stránky a bude mě zajímat jeho ekologická, respektive uhlíková stopa. Do Itálie jsem letěla, a to je opravdu hodně špatné: vaše uhlíková stopa je pak asi stokrát větší, než kdybyste jen chodili pěšky. Dost velká část z dvou stovek účastníků toho setkání letěla taky, určitě se to týká našich amerických a australských lektorských hvězd, nebo tam byl jeden Brazilec, kterého všichni vítali zvlášť radostně, protože přiletěl z takové dálky... tak mu to přece nebudou vyčítat! - Jinak ale většina permakulturníků svoji ekologickou či uhlíkovou stopu opravdu řeší. Někteří zásadně nelétají letadly, ale jezdí pokud možno vlaky, a když to nejde, pak autobusy. V případě nouze využívají carpooling nebo už poněkud staromódní autostop (proč byste měli čekat u silnice a mávat na auta, když si můžete sjednat svezení on-line, že). Když se v roce 2013 konala světová permakukturní konvergence na Kubě, skupina německých permakulturistů podnikla vážně míněný pokus dostat se tam lodí, ale pokud vím, neuspěli. Lodí už se dneska cestující přes oceán prostě nevozí.

Někdo by mohl argumentovat, že letět na ekologické setkání je jaksi morálně lepší než letět na obyčejnou konzumní dovolenou, ale všichni asi cítíme, že tahle logika je trochu legrační. Stejně tak mi přišlo lehce ironické, že jsme se v Bolseně, v tomhle krásném lázeňském městečku u jezera, v prostředí plném pohody, svorně bavili o tom, jak tato civilizace neblaze skončí... jenomže tak to chodí, jen zlomek z nás se skutečně vzdá civilizačních vymožeností, dokud nás k tomu okolnosti brutálně nedonutí. Spíš děláme jen kompromisy a podnikáme myšlenkové pokusy na téma, jak se obejít bez fosilních zdrojů, peněz nebo vodovodu. Osobně mám uhlíkovou stopu možná poloviční, než kdybych se ji vůbec nesnažila omezovat, a i toho cestování si užívám poměrně méně, než by se mi chtělo.

Chvála cestování

Jedna moje permakulturní kolegyně říká, že je pořád lepší převážet lidi nežli věci. Což je myslím pravda, pokud těm lidem cestování rozšiřuje obzory, otevírá oči a činí je chápavějšími, velkorysejšími a snášenlivějšími. Díky cestování můžeme začít vstřebávat a chápat kultury, které jsou docela jiné nežli ty naše. Kdežto když zůstaneme doma za pecí, máme pak daleko větší sklony odsuzovat všechno cizí jako nepřátelské, bát se toho a cítit vůči tomu agresivitu. Proto příliš nevěřím hlasům, které říkají, že cestování je vlastně neurotická záležitost, protože všechno, co potřebujeme, stejně najdeme sami v sobě nebo doma. Není tomu tak. Jiné kultury nám nastavují zrcadlo. Někdy křivé a groteskní. A někdy díky nim prohlédneme a sami sebe spatříme z úplně jiného úhlu.

Do Itálie se mi vlastně nijak extra nechtělo, nejsem žádný italofil a jela jsem tam opravdu kvůli setkání s lidmi ze svého oboru, ale vrátila jsem se nadšená. Krajina, atmosféra, počasí, místní zvyklosti, krása všude kolem... je to báječná země, na což jsem za ta léta, co jsem tam nebyla, už zapomněla. Svůj výlet jsem si rozšířila o jeden den „pomalé“ turistiky. Ráda si místa, kam jsem se řízením osudu dostala, užívám - bloumám, očumuju, dělám si „sit pointy“, které jsou ze všeho nejlepší – tenhle pojem mám z jednoho kurzu a jde o půlhodinové soustředěné vnímání jednoho vybraného místa, kde se člověk usadí, říkejte si tomu meditace nebo čumění do blba... je to nesmírně příjemné a v mozku to jakoby fixuje dojmy. Tohle cestování (i když se to týká veškerého cestování, ale pomalého zvlášť ) velmi prodlužuje vnímání času. V Praze mi takový všední týden uteče, ani nemrknu. Kdežto na cestách trvá nejmíň čtyřikrát déle!

Orvieto

Má volba pro ten den pobytu navíc padla na Orvieto, městečko vzdálené jen asi dvacet kilometrů od Bolseny, kde se dá nastoupit na vlak do Říma. Tahle starobylá osada s etruskou a papežskou historií je vystavěna na strmém útesu, takže když k ní přijíždíte, je to jako výjev z nějaké kýčovité fantasy. Když jste přímo v městečku, tolik vám to nepřijde, jen se vám občas otevře závratná vyhlídka do krajiny pod vámi.

Sympatické je, že při příjezdu do Orvieta vás vítají cedule s výzvou k „slow travellingu“ a s logem šnečka. Web propagující slow travelling ovšem doporučuje strávit na jednom místě týden a vychutnat si ho opravdu pořádně, včetně místních hospůdek, pokrmů a vín. Ale i těch čtyřiadvacet hodin, které jsem v Orvietu strávila já, představovalo možná třikrát nebo čtyřikrát pomalejší tempo než u konvenčních turistů, kteří proběhnou hlavní ulicí plnou krámků se suvenýry ke katedrále, pak si dají k obědu pizzu a už uhánějí dál do další destinace.

Zvlášť fascinující mi připadal pohled z věže Torre del Moro do okolní krajiny, a pak zase naopak pohled do hlubin osm metrů široké studny sv. Patrika, což je jakoby věž obrácená naruby: studnu lemují dvě spirálová schodiště pro osly, kteří po jedněch schodech chodili s vodou vzhůru a po druhých zase sestupovali, a obě schodiště mají okna, která na ně pouštějí ze šachty světlo, čím jste hlouběji, tím méně. V papežském paláci najdete úžasné archeologické muzeum s místními památkami po dávných Etruscích. A samozřejmě tu stojí slavná katedrála s černobílými pruhy bazaltu a travertinu a jedinečnými freskami, a k tomu objevujete spousty kostelíků, úzkých lomených uliček, butiků s drobnůstkami, keramikou a hračkami, kavárniček a trattorií, a mezi tím se vám otevírají průhledy lidem do soukromí, na zadní dvorky se sušícím se prádlem a záplavou květináčů, a často přímo do kuchyně – zdejší lidé evidentně soukromí tak moc neprožívají.

Kemp nebo penzion?

Uhlíková stopa se dá přirozeně snížit i tím, že spíte v přírodě (pokud je to povoleno) pod stanem nebo pod širákem. Musím říct, že to obvykle sníží kvalitu mého života (a tím prožívání dané cesty) tak drsně, že raději podpořím majitele místního ubytování a chovám se zhýčkaně.

Tedy v dětství a mládí jsem kempovala celkem běžně, ale z nedávné doby mám dva nepříliš příjemné zážitky. Přespat pod stanem jsem zkusila na setkání permakulturníků v severní Anglii, kde ani jiná možnost nebyla. Jenomže jsem měla investovat do teplého spacáku, což jsem neudělala a tak nějak jsem si říkala „no co, dvě noci, nějak to už dopadne“. No, dopadlo... třásla jsem se zimou, vůbec jsem nespala a ve tři ráno jsem se pokaždé přesunula do uprázdněné společenské místnosti, kde do té doby probíhala rušná párty. Pak jsem se pochopitelně cítila jak rozlámaná, ale byla to moje hloupost. – Zakoupila jsem tedy teplý spacák (s názvem nějak jako Eskymo Iglú), vydala jsem se na evropskou permakulturní konvergenci do Bulharska a předplatila jsem si tam nocování ve vigvamu. Jenže se ukázalo, že ve vigvamu, kam by se podle mého názoru vešli s bágly tak tři lidé, nás mělo spát asi dvanáct!!! Čili žádné místo na věci, do všeho se míchala slaměná podestýlka z volně rozhozené slámy, a když jsem se nemohla na podlahu týpí vůbec vejít, dostala jsem radu, že se s ostatními přespávajícími ženami mám poskládat jako lžíce do sebe (anglicky „spoon“), čehož nejsem schopná – v noci se převaluju a několikrát chodím čůrat. Navíc byl uprostřed týpí ohníček a lidi se u něj hlasitě bavili ještě po půlnoci, což je pro mě už dávno doba tvrdého spánku. A všechno bylo načichlé dýmem, který mě dusil! – Prostě po všech stránkách zhmotnělé peklo na zemi, což mé spolubydlící vůbec nechápaly a líbilo se jim tam. Já jsem ale po první noci zbaběle utekla a pracně (protože opožděně) jsem si našla místo na ubytovně na posteli. Ale kdyby se to bylo nepovedlo, byla jsem odhodlaná si zaplatit i nějaký běžný turistický hotel.

No, tedy někdy si mezi ekology opravdu připadám jako černá ovce...

Autor: Eva Hauserová | pondělí 19.9.2016 9:51 | karma článku: 29.25 | přečteno: 440x

Další články blogera

Eva Hauserová

Nebojme se mrtvých

Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové

4.10.2023 v 8:47 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 449 | Diskuse

Eva Hauserová

Nerůst: jak by to šlo udělat?

Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?

2.10.2023 v 8:48 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 481 | Diskuse

Eva Hauserová

Vítejte v roce 2038

Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.

11.9.2023 v 8:39 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 479 | Diskuse

Eva Hauserová

Může za všechno kapitalismus?

Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?

14.8.2023 v 10:26 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 609 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 491 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
VIP
Počet článků 380 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2103

Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, v současnosti přírodní zahradnice a ekoložka, www.hauserova.cz. Jako editorka jsem vymyslela a dala dohromady Encyklopedii soběstačnosti 1-3 a totéž jsem v letech 2014-2021 dělala s edicí brožurek Klíč k soběstačnosti, viz e-shop na www.permakulturacs.cz. Radím s plánováním a osazováním nízkoúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Mé minikurzy přírodního zahradničení najdete na www.naucmese.cz.

Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.   

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...