Jak překonávat nechuť k penězům
Rozumově si uvědomuju, že ačkoli neziskovce samozřejmě primárně o zisky nejde, peníze přece jenom představují jakousi „krev“ nebo přinejmenším „žaludek“ jejího organismu. A že v dlouhodobě vyhladovělém a hypoglykemickém stavu fungovat a pracovat nelze. Jenomže v mém nitru se cosi vzpírá představě, že bych navrch k těm všem aktivitám, které řeším, měla ještě řešit ty otravné a obtížné peníze! A podvědomě jsem se po celá léta „zlobila“ na ostatní (tedy na nikoho adresně, spíš na ty lidi, co nám zoufale chybějí a máme pro ně v organizaci prázdná „okna“), že peníze neřeší a nejeví k tomu žádné sklony, ačkoli je to tolik potřeba.
Sama se samozřejmě zaměřuju na to, co mě baví, což bývá totožné s tím, co mi taky nejlíp jde. Pořád intenzivně pracuju na edici našich praktických brožurek, přestože se mi jejich šéfredaktorování podařilo předat nástupci, píšu zprávy na web a facebook, jednou měsíčně rozesílám členům a příznivcům novinky o permakulturních kurzech, se spolupracovníky jsem rozběhla síť ukázkových projektů v ČR, i když její koordinaci se mi už taky podařilo předat, ale pořád tím trávím hodně času. Hodně času a energie věnuju taky našim kurzům, a opravdu se nám teď na jaře v Praze hodně vydařil velký kurz na pět víkendů… pořád jsem zavalená různými úkoly a víceméně pořád někoho pošťuchuju a pobízím, aby věci běžely hladce a nevázly.
Přitom by možná věci běžely hladčeji a nabraly by vlastní energii a hybnost, kdyby se podařilo rozpohybovat naše finance a kdyby lidé dostávali za svoji práci aspoň nějaké odměny. Měla bych si rozvrhnout své síly jinak a soustředit je na to podstatné.
Uch. Jenomže se mi do toho nechce. V mozku mám příslušné dráhy zablokované. Nemůžu se přimět kontrolovat, jestli peníze přicházejí a odcházejí, udržovat v tom nějaký systém a pořádek, snažit se plánovat a kalkulovat, zda se naše aktivity vůbec vyplatí a jak a kam peníze protékají. Jenomže je to fakt důležité! Nakonec i pro mě samotnou, protože svůj finanční deficit vzniklý množstvím odváděné dobrovolné práce pak doháním překládáním, které bych nemusela dělat, kdyby se mi v té „neziskovkové“ oblasti dařilo mít přiměřené odměny řekněme na úrovni podprůměrného platu. Jenomže takhle mám nastavený mozek – hrrrr na překlady (i když, jak mi překladatelé potvrdí, to rozhodně není žádný zlatý důl a práce v nějaké rozumně vedené neziskovce by mi přinášela asi podobné finanční odměny), a pak zase hrrr do dobrovolné práce zadarmo. Mysl mám zaběhanou v tomhle stereotypu, asi jako když křeček donekonečna běhá v kolečku.
Člověk může uvažovat i v širších souvislostech: právě jsme vydali brožurku edice Klíč k soběstačnosti na téma Lokální a alternativní ekonomické systémy – a v příspěvcích je krásně vidět, že člověk je i po té hmotné stránce živ jinými věcmi než penězi, že mezi lidmi mohou proudit věci, služby, různé výměny a dary, a že sdružování, spolčování a vzájemná „kontaktáž“ přitom vznikající má také svou značnou hodnotu. Krásným příkladem je iniciativa, do které jsem se v rámci příprav této brožurky zapojila: PRALETS, pražský systém LETS – Local Exchange Trade system. Jednotkou alternativní měny jsou pražce, nabídka a poptávka je zábavná, pestrá a tvořivá a zažila jsem už i jedno nesmírně pohodové setkání členů Praletsu s výměnnou burzičkou různých produktů a s možností poznat osobně ostatní členy. Dodává to městskému životu úplně novou kvalitu – získáváte „sousedy“, kteří sice nebydlí hned vedle, ale jsou to spřízněné duše, a obohacuje vás to o činnosti a zábavy, které (doslova) za peníze nekoupíte.
Abych se vrátila k původnímu tématu – to, co tu probírám, jsou vlastně dvě stránky jedné mince, dvojí „palivo“, které neziskovka potřebuje. Jednak finanční toky a jejich sledování, a jednak toky řekla bych společenské, které je potřeba nastartovat tak, aby pak už fungovaly samospádem. Je to jasné: nezbývá mi než se do toho ponořit ještě hlouběji a aspoň chvíli se tomu všemu věnovat naplno. Ukazuje se, že dělat to (jako ostatně cokoli jiného v životě) jen napůl, s pocitem, že bych své úkoly nejradši přehodila na někoho jiného, není vůbec efektivní.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.