Jak jsem byla Smrtkou
O minulém víkendu jsme měli na zahradě Ekodomova v Podbabě kurz kosení. Jelikož jsem měla odchytit u metra našeho bulharského lektora (což se mi nakonec nepovedlo, ale na místo se šťastně dostal), znamenalo to, že jsem poměrně dost dlouho pobíhala s kosou přes rameno po ulicích, v podchodu metra, pak jsem jela autobusem... a sem tam na mě někdo šibalsky mrkl a podotkl: „Už si pro nás jdete?“ - Několik pubertálních cyklistů, kteří mě míjeli v Podbabě, po sobě volalo: „Tývole, Smrtka!“ Je zajímavé, že i nejmladší generace má ten archetyp Smrtky pořád zažitý, snad z pohádek, i když Smrťáci bývají i mužského rodu, jako v pohádkách Jana Drdy, nebo u Járy da Cimrmana (ano, chystala jsem se, že pokud se mě někdo přímo zeptá, pro koho jdu, opáčím „To my nesmíme ani naznačovat...“). Osoba s kosou zřejmě představuje jednu z mála trvalek, na které lze spoléhat a činit na ně narážky po celá staletí.
Vůbec žijeme hodně ve stereotypech a archetypech, například typický duchovní guru určitě poskytuje větší příslib autoritativní laskavé moudrosti, pokud má bílý vlas a muž i vous. Pozoruju předškolní děti v lesním klubu Šárynka, kam chodím zahradničit – většina holčiček inklinuje k princeznovskému archetypu a některé i ve všední den pobíhají v princeznovském kostýmu, v bílých nebo růžových dlouhých šatečkách, závoji či korunce. Mají i své protěšky, jeden tříletý chlapeček stále nosí čepičku připomínající středověkou helmu a ohání se klackem jako rytíř mečem.
Před několika dny, na Den dětí, se mi narodil první vnouček a pořád ještě nevím, jak uchopit ten archetyp babičkovství: co ta role obnáší? (Cože, babička? Já?) Možná bych měla nosit po kapsářích tříbarevná koťátka a trousit rozšafná moudra...
Archetyp feministky
V životě jsem určitě o mnoho přišla, protože se nedržím archetypů. Můj syn Honza mi občas předhazuje, že jsem se měla stát achetypální feministkou, projevovat se pořádně důrazně, dělat to, co lidé od feministky čekají, a mohla jsem být slavná. Jenže co z toho? Byla by to násilná stylizace, která by mě určitě netěšila. Moderní bulvár a popkultura obdivuhodně navazují na velmi staré mýty s archetypy amazonských bojovnic, které si uřezávaly prsy, zabíjely chlapce, muže využívaly jen ke zplození další generace bojovnic a poháněla je nenávist k mužům a touha dominovat a vládnout. - Jenže tohle je velmi maskulinní model a mně přijde strašlivě nudný a nezajímavý. A to, co mě na realitě genderových rolí upřímně zajímá nebo zajímalo, zase postrádá onu prvoplánovou přitažlivost, která je pro většinu lidí a jejich zájem rozhodující.
Ach jo... vlastně se po celý život potácím někde mezi vymezenými škatulkami. Ani své romány a povídky nemohu psát jinak, než jak je píšu – myslím, že žádný autor se nemůže příliš „přehrávat“ do jiných poloh, byla by to křeč, na textu by se to poznalo a vznikla by spíš parodie. Mé knížky si obtížně hledají čtenáře možná právě proto, že postavy se nedají moc dobře zaškatulkovat a příběh neposkytuje čtenáři oporu a pevné zakotvení.
Teď mám životní období, kdy věnuju hodně sil naší ekologické neziskovce, ale i v tomto případě jsem ekoložka spíše salonní. Například vyhlídka na víkend v Bílých Karpatech, kde se bude spát na seně v nějaké stodole daleko od civilizace, je sice hezká, ale zároveň ve mně hlodají obavy: Co když mi začnou z toho sena alergicky slzet oči? To abych si vzala nějaká antihhistaminika! Co když mi bude v noci zima? Co když se nebudu moct celý víkend osprchovat? Co si radši zaplatit nějaký penzion a dojíždět na místo autem?
A tak podobně.
Prostě jsem takový rozervanec nepevných zásad a škatulek.
Aspoň jako Smrtka jsem na chvíli do jedné škatulky zapadla!
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.