Jak mi certifikovali přírodní zahrádku
Přichází hodnotitel – samotný Mojmír Vlašín, ochránce přírody a známý bojovník za to, aby se v bezzásahové zóně Národního parku Šumava nezasahovalo kácením ani jiným narušováním přírodních procesů. Na naší zahrádce zaujme jeho pohled (jako každého návštěvníka) především obrovský, velmi košatě rozrostlý čínský jalovec, jaký se sázel v sedmdesátých letech na veřejná prostranství a opravdu nemá s přírodní zahrádkou nic společného – je to něco podobného jako ony pověstné tújky, proti kterým všichni příznivci přírodních zahrad brojí jako proti odstrašujícímu příkladu, co se nemá pěstovat. Máme tu ještě několik podobných, velmi věkovitých, čistě okrasných a do naší přírody nepatřících dřevin: hlohyni, cesmínu, šeřík, forzýtie, stálezelenou kalinu, tamaryšek… dědictví minulosti, ale nechce se mi je likvidovat, protože by to bylo moc práce a protože mi jich je tak nějak líto. Mojmír naštěstí souhlasí, že je lépe dělat postupné změny, než celou zahrádku naráz převrátit vzhůru nohama, protože příroda sama se lépe přizpůsobuje pozvolným změnám než překotným revolucím.
Mojmír vytahuje dotazník a pouštíme se do toho. Základní kritéria, přes která nejede vlak, jsou nepoužívat umělá minerální hnojiva (kamenná drť a vápenec se používat mohou), pesticidy, herbicidy a chemické postřiky, a konečně rašelinu. Hnojím jen granulovaným koňským hnojem, který kupuju v zahradním centru, a že žádné chemikálie nepoužívám, jak je konečně vidět i na ožraných listech rebarbory, brambor a rajčat… Substráty s rašelinou jsem dříve používala pro rostliny v nádobách, ale dnes jsem přešla na kompost nebo zahradní půdu vylehčenou zeolitem (ten je taky v pořádku).
Pak se pomocí bodů hodnotí přírodní prvky v zahradě: domácí keře (přece jen tady máme brslen, klokoč a černý bez), prvky louky (trávník bohužel sekám častěji než dvakrát ročně, protože ho máme málo a chodíme po něm), divoké porosty (nechávám tu kytičky, které připutují samy, jako kakost, vlaštovičník, diviznu, vrbinu), divoký koutek (hromada větví naházená v rohu je sice dobré útočiště pro ježky a slepýše, ale ještě by to chtělo vyhradit kousek spontánnímu vývoji vegetace), vlhká a suchá stanoviště (máme), listnaté stromy (jsou tu jen ovocné, což se do této kolonky nepočítá, a zahrádce vévodí obří smrk) a květiny a kvetoucí trvalky (těch máme mnohokrát víc, než je pro účely dotazníku třeba). Další kritérium je obhospodařování zahrady s kolonkami jako například kompost (máme), místa, kde mohou žít různá zvířátka (hmyzí domeček, ptačí budky, jezírko – tohle bych mohla vylepšit), využití dešťové vody (máme barel pod okapem), mulčování (dělám) a pěstování zeleniny, ovoce a bylinek (dělám, i když o samozásobitelství se nedá mluvit).
Mojmír sčítá body… okamžiky napětí… a tiskne mi ruku a blahopřeje! Mám asi tak průměrný počet bodů, což není špatné vzhledem k tomu, že jsem před několika lety začínala na zahrádce, kde moc přírodních prvků nebylo, a že pozemek je dost malý a nelze se tu moc rozmáchnout, co se týče opravdu přírodních partií. Zahrádka je tedy certifikovaná a organizace Veronica mě pozve na slavnostní předání plakety.
Ještě dostávám rady, jak a co vylepšit, přesně jak jsem doufala: mohla bych sem umístit „breberníky“ – hmyzí domečky, a navíc dobudovat cihlovou suchou zídku – ano, v místě u plotu, kde mají sousedi z druhé strany kompost a taky cihlovou zídku, by to bylo moc fajn! Samotnou mě to vůbec nenapadlo. Taky by bylo dobré mít kromě kompostérů ještě otevřený kompost, což je další útočiště pro živáčky. Chtělo by to aspoň jednu ptačí budku, na zahradě sice operuje spousta koček (tři naše vlastní a asi dvacet ze sousedství), ale budku můžete dát na samostatný kůl, aby k ní kočky nemohly, a namontovat ho do kovového stojanu, aby se kůl dal vytáhnout a budka vyčistit. Mojmír nachází i místo pro několik metrů čtverečních divočiny – kout pod obrovským starým smrkem pichlavým, kde stejně nic moc neroste. Stačilo by odstranit přestárlý šeřík, vysadit třeba šípek a pak tu partii ponechat osudu. Využívám příležitosti a konzultuju, jak k okapu napojit ještě jeden barel a v jakém místě bych někdy v budoucnu mohla vybudovat větší jezírko – zatím mám jen mrňavé vylisované z plastu, což mě neuspokojuje.
Na závěr Mojmír ještě uznává, že se mi podařilo, aby zahrádka vypadala i esteticky pěkně, třebaže v porovnání s běžnými zahrádkami tady roste tak trochu páté přes deváté a není tu vůbec klasicky „uklizeno“, naopak mírně zapleveleno a podle možnosti zamulčováno.
Zahrádka je tak na půl cesty k volné přírodě. Když se setmí, pozorujeme s mým přítelem pod okny v porostu meduňky a v keřích rybízu světlušky. Kdybych používala insekticidy, asi by tu nepřežily…
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.